Hon za láskou?

Kdo nesní o lásce? O tom, že vedle sebe bude mít někoho, kdo s ním bude sdílet radost i smutek, kdo s ním bude mluvit i mlčet? Spousta z nás je ale hodně zklamaná od předchozích partnerů a situací. Po roce jsem potkala člověka, kterého nemůžu dostat z hlavy, a to pokud nepočítám zhruba dvou a půl měsíční online konverzaci, tak jsem ho neznala. A pořád se dá říci že neznám. Skepticky jsem svolila k jedné schůzce, při které jsem dotyčného ostříhala, a pak s ním šla na procházku. Online jsem si s ním neměla moc co říct, ale osobně? Jako bychom měli mnohem více témat, než jsme mohli vůbec stihnout... žádný ramenatý krasavec, ale vysoký jako já, s jemnějším hlasem, který hladí na duši a s krásnýma oříškovýma laníma očima a hravou duší dobrodruha.. teď ho dva týdny neuvidím a už po dvou dnech na něj myslím... já, která všechny odháněla a kasala se že se mi už nikdy nikdo pod kůži nevryje? Uvidíme. Každopádně už nikam nespěchám, jako dříve, čas ukáže.