Důvěra

Kolikrát se spálíme za život, kolikrát to opravdu bolí, ale každé klopýtnutí nás posouvá kousek dál a i díky bolesti jsme silnější a opatrnější. Po špatné zkušenosti si vždy říkáme, “už nikdy více.” Není to jednoduché, dlouho si v sobě nosíme křivdy. Po čase, když si na ně vzpomeneme, letmo se třeba i usmějeme a čerpáme z nich. Můžete nesouhlasit, ale ve většině případech to tak opravdu je.

I když nás někdo napálí, ublíží, zradí tím naší důvěru. Z těchto zkušeností, ale často čerpáme a jsou pro nás takovou osobní učebnicí. Spousty věcí nás poté nepřekvapí a i díky nim víme, na koho se můžeme obrátit, kdo nám vlastně pomůže a kdo nás nezradí. Každý z nás to zažil a i díky tomu nám pak v hlavě vyskočí vykřičník, který nabádá k opatrnosti.

Já osobně nejsem moc důvěřivý člověk a hodně dávám na svůj čich, co se týká lidí. Někdy ještě selhává, ale musím říci, že v devadesáti procentech jsem se trefila. Ani se mi už nechce počítat kolikrát jsem se spálila. Už vůbec se mi nechce obviňovat a očerňovat lidi, kterých se to týká. Některým to ani nedošlo, někteří se sice změnili, ale u mě to díky zkušenosti budou mít těžší. Určitě si k nim cestu někdy ještě najdu, ale nebude to lehké.

Okolo sebe mám lidi, o kterých mohu říci, že mají mou stoprocentní důvěru. Je jich pár, doprovázejí mě už dlouho a moc si jich za to vážím. Vy, kteří jste dočetli až sem, víte a patří vám mé velké díky. Vy, kteří ne, tak se zkuste zamyslet, třeba vás něco napadne, ale nejdříve vám to bude muset někdo sdělit