Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Afrodita
Afrodita
Vloženo 2. 11. 2014
Líbí se mi

Blogerský duel: Až naprší a uschne!

Afrodita
Afrodita
Vloženo 2. 11. 2014
Líbí se mi
Blogerský duel: Až naprší a uschne!

Blogerský duel: Až naprší a uschne!

Další výzva Hrebyckovi od Afrodity. Proč nám chlapi pořád lžete?

Pamatujete na první blogerský duel, kterým Afrodita vyzvala Hrebycka na "slovní souboj"? Vznikly z toho dvě krásné věci - Afroditin blog Nekrmme zlé vlky a blogerská poezie Hrebycka V nouzi jsou tvá i moje ramena. Kdo čekal, že to bude duel poslední, ten se zatraceně spletl aneb to neznáte Afroditu.  

Muži jsou z Marsu a ženy z Venuše. Čas od času se nutkavě potřebuju zeptat na některé věci, protože je jako žena zkrátka nechápu. Takže další duel Ona & On. A opět nic jednoduchého: 

Proč nám lžete? Proč nás krmíte?  Málo, hodně …. ale hlavně furt.   

a)      Nepovažujete nás za rovnocenné partnery, kteří by byli hodni pravdy?

b)      Chcete si „urvat“ pár dnů klidu ať to stojí, co to stoji?

c)       Lež je vždycky lepší než pravda, zvlášť když úmysly jsou dostatečně čestné a morální?   

d)      Chlapa dělají kecy a ne činy?

e)      Sami těm hovadinám vážně věříte?

f)       Baví vás to?

Nebo to je mnohem prozaičtější a vy jenom nedokážete nést důsledky svých činů a tak se je zkrátka snažíte nalakovat na růžovo v bláhové naději, že jste si nevybrali inteligentní ženskou, ale prostoduchou slepici, která vám to bude zobat a přitom k vám stále obdivně vzhlížet a kvokat? Kvok. Kvok. Kokodáááák.  

Možná, kdybyste tušili, jak je to asexuální, ponižujíc a nechlapské, tak byste to třeba nedělali. Není nic horšího než muž, který ženě lže. Snad jen žena, která lže sama sobě.

Milence: Miláčku, jsi jediná, kterou miluji, a s kterou chci zestárnout, ALE musím zůstat doma, dokud děti nevyrostou, nedostudují, neosamostatní se, nevyletí z hnízda … (dosaďte si dle libosti). Víš co to pro mě znamená, když mi přijde mail: tatínku, neopouštěj naši maminku. Máme tě rádi. To má pro mě velkou váhu (jj, zvlášť když dětičky mají 30 let a tatínek opouští maminku už nějaký ten roček furt pryč ). 

Manželce: Jistěže se nebudu nikde zdržovat. Jsem z té mimořádné porady úplně zvondanej. Copak máme k večeři. Bramborové placky? Mňam. Mňam. Už se těším.

Milence: Lásko moje, jsi duha s polární září dohromady a moc, opravdu moc bych s tebou chtěl být, ALE manželka se zhroutila. Kdybys to viděla. Sesypala se jak domeček z karet.

Manželce: Přece bys nevěřila takovým nehorázným lžím. Koho jste potkali, co vám to nalhali, já mám jenom jednu ženu a to jsi ty a klidně to všem veřejně řeknu. Nemám s tím žádný problém. Jsem přece čestný muž (a šlechtic)

Milence: Zlatíčko, světlo mých očí, život bez tebe nemá cenu, ALE zemřel nám pes (kočka, křeček, morče, hospodyně … zkrátka platný člen rodiny).

Manželce: Ale no tááák. Šlo jen o jednorázový úlet. Nic, co by stálo za řeč. Banální záležitost, která postihne kdekoho! Nešil, nejde rozhodně o žádný vztah. Absolutně ne!!! A nechytej mě za slova. Nikde není řečeno, jak dlouho takový úlet trvá. Týden, měsíc, dva ...., ale není vyloučen ani nějaký ten roček. Kdo by to počítal. Nevěděl jsem, že jsi tak malicherná. A přitom já o tobě křivého slova neřeknu. No, JE to pro mě zklamání, se kterým se musím vyrovnat.    

Milence: Koťátko moje milované, tolik mi chybíš, ALE manželka onemocněla. Těžce.

Manželce: Není ti dobře? Ale tak se vykašli na to vaření, pusť si nějaký hezký film a já dojedu hned, jak se dostanu z té příšerné zácpy. Tu D1 aby čert vzal. Dneska to je obzvlášť otřesné a dřív jak za 2 hodiny doma nebudu. To víš, že na sebe dám pozor.

Milence: Drahoušku můj, jediný na celém světě, TEĎ ještě nemohu být s tebou. Musím počkat, až se manželka ekonomicky postaví na nohy. Jsem čestný muž (a šlechtic)  a pomyšlení na to, že není úplně soběstačná, by mé myšlenky od tebe odvádělo a to bys určitě nechtěla. Vím, můj smysl pro odpovědnost je skutečně přehnaný, ale nemohu si pomoct. Prostě to tak mám.  

Manželce: Myslím, že ten prodej ropných plošin je skvělý nápad s obrovským potencionálem. Pomůžu ti ze všech svých sil. Podnikatelským záměrem se vůbec nezdržuj. Geniální nápady nic takového nepotřebují. To se bude prodávat samo. Ruce ti urvou, uvidíš. Jsi šikulka a já to dobře vím. Promiň, že jsem minule zapomněl dát like tomu skvělému statusu. Už se to víckrát nestane.  

Milence: Srdíčko moje milované, určitě (a rozhodně o tom nepochybuj) chci být jen a jen s tebou, ALE dostal jsem pracovní (politickou, obchodní ...) nabídku, která se neodmítá. Víš, celý život jsem se na někoho ohlížel, má čestná povaha mi nedovolila konat jinak, ale s tím je teď konec. Musím být taky trochu sobecký a myslet na sebe. Víš, že nejtěžší je naučit se mít rád sám sebe? Mám co dohánět.     

Manželce: Domů budu jezdit asi jenom na víkendy, nejen protože je to daleko, ale v počátečním období budu v práci od rána do večera, budu muset studovat materiály, které si nemůžu vozit domů a taky starosti s personálem a ekonomikou ...., ale je to pro mě výzva. A ty jsi dokonalá, když mě chápeš. Neboj, všechna ta příkoří ti vynahradím.  Denně ti budu volat. Nejméně 3x. Ne, 3x ne. To je málo. Aspoň 4x. A v létě si vyrazíme pod stan. Dva týdny si snad urvu. Miluju romantiku pod stanem. Ne, ne, ne. Mravenci, komáři ani nafukovací matrace mi vůbec nevadí. Bolavá a prochladlá záda jsou malina. Hlavně že budeme spolu.

Vždycky, když něco takového slyším, vyvstává u mě akutní potřeba resuscitace po selhání krevního oběhu či medikace, když se mé srdce propracovává k srdečnímu kolapsu a v mozku mi pravidelně naskakuje babiččino: až naprší a uschne nebo pohádkové: až přepluji moře, až přetrpím hoře, cestičkou z oblázků, půjdu si pro lásku či Klusovo: Za co, Pane Bože, za co, trestáš tento prostý lid? Za co, Pane Bože, za co, nechals nás se napálit? Za co, Pane Bože, za co? Zas čtyři (sedm, dvacetosm ....) roky v prdeli. Za co, Pane Bože, za co? Tak snad mě někdo vodstřelí! 

Až.

Co je na tom slovu k nepochopení? Vždyť na podporu čestných, velkomyslných a morálních úmyslů už tady padlo tolik pádných, úderných a hlavně sebevlastních argumentů.  A přesto mu nerozumím. V chlapském podání mi přijde jako NIKDY. A navíc s tou divnou pachutí lži.

Ovšem když něčemu nerozumím, tak se zeptám. Logicky. A přímo. Žádné vytáčky, žádné lži, žádné výmysly, žádné okliky ani mlžení. Jo, jsem už zkrátka taková. Ale něco tak bezvýznamného, jako je logika, nemůže notorického lháře zastavit.

Milenka:

„Proč nezůstaneš doma a nejsi se svou manželkou, kterou nemůžeš opustit a miluješ ji?“

„Protože to tak není, a ty to dobře víš.“

„Proč teda doma neřekneš, že miluješ mě a budeš se mnou?“

„Protože …. prostě TEĎ ještě nemůžu. AŽ …..“ (naprší a uschne???)

Manželka:

„Proč se nesebereš a nejdeš za ní, když ji tak miluješ?“

„Protože to tak není, a ty to dobře víš.“

„Proč jí teda definitivně neřekneš, že miluješ mě a zůstaneš doma?“

„Protože ….prostě TEĎ ještě nemůžu. AŽ …..“  (přepluješ moře, až přetrpíš hoře????)

Hrebycku, vysvětlíš mi to???? Help me!!!!!

Ale nepiš, proboha, že chlap je štvanec mezi žárlivými ženami, které se o něj rvou hlava nehlava a ranami pod pás nešetří manželka ani milenka. To by totiž byla lež jak věž  . Zajímá mě, proč to děláte a co to dělá s vaším sebevědomím a schopností podívat se na sebe ráno do zrcadla.  

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
Ovace
Ovace 16. 12. 2016

Moc pěkné

Odpovědět
Amanda
Amanda 14. 11. 2015

Odpovědět
hudlenka
hudlenka 11. 12. 2014

...a pokvetou hrábě pobavila jsem se, díky

Odpovědět
Afrodita
Afrodita 11. 12. 2014

To jste trefila. Než by chlapi říkali pravdu (zvláště tyto popsané typy), tak všechny hrábě na světě budou samé poupě .

red.miky
red.miky 14. 11. 2014

Afrodito, jedno téma lepší než druhé. Myšleno v dobrém. Jste fakt dobrá, jak to dokážete napsat a přitom je to tak čtivé a myslím si, že většině žen mluvíte z duše. Já taky pořád řeším, co ty chlapy tolik baví na tom, že nám ženám lžou. I když vidí a ví, že ty jejich lži prokoukneme a poznáme mnohdy hned a tím nám pak zkazí náladu a kdoví, co ještě, tak v tom stejně pokračují. Ale souhlasím s Alicí, že je to zřejmě jejich způsob, jak se vyhnout jakémukoliv řešení věcí. Prostě zalžou, aby měli klid a je to. Ach jo. My jsme vážně z jiné planety - každý druh. Jsem zvědavá na Hrebyckovu odpověď.

Odpovědět
Afrodita
Afrodita 29. 11. 2014

Milá Míšo, mám za sebou hoooodně náročný týden, jsem orvaná jak borůvka, ale když jsem viděla, že jste překonala ostych a požádala o pomoc, úplně jsem zapomněla na únavu a srdce mi poskočilo radostí. A jak to souvisí s "lhavým" tématem tohoto blogu? Hodně. Je vidět, že ženská, když dojde na lámání chleba, nemůže lhát. Ani sama sobě. A u vás už se lámalo, jak jsem si přečetla. Držím palce a pevně doufám, že i ta vaše neutěšená situace se zlomí.

hrebycek
hrebycek 9. 11. 2014

Drahé dámy. Mlčím, o to však více přemýšlím...... Omlouvám se především Afroditě a pak i vám všem. Nebylo to ode mne sportovní. Měl jsem však kapacitu fyzickou i duševně - emoční zavalenou jinými potřebami a vjemy. Změna zaměstnavatele, nějaké ty problémy ní a tak. A jak víte, jako chlap mám jen jeden komunikační kanál, na rozdíl od vás, které jich máte nekonečně mnoho..... Pokusím se ještě dnes reagovat. Budu ale asi málo zábavný, není mi do zpěvu a jásání.

Odpovědět
Petra H.
Petra H. 9. 11. 2014

Hrebycku, když nejde o život ... znáte to dál, ne ? Vy buďte hlavně v pohodě a pište, až bude zase síla, chuť pohoda. Ať je hlavně líp - po těle i na duši

Afrodita
Afrodita 9. 11. 2014

No, tento týden by se dal jednoznačně považovat za týden nesportovního chování a kdyby byla vyhlášena soutěž o největší unfér ránu na celém světě, znám vítěze .

ŽENY s.r.o. v číslech

2 922
testovaných produktů
86 655
registrovaných inspirativních žen
165 073
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.