“Většina z nás zemře na nějakou chronickou nemoc. A zajímavé je, že až když přijde, začnou lidi teprve žít”.
Tato slova psychologa Martina Loučky vypíchla na facebooku má známá, když tam zveřejnila rozhovor o umírání. Nedávno přišla o člena rodiny. I jedna z mých kartiček přináší téma smrti a života, i když dost ultimátně vše zaměřuje za poslední hovor. Ale přináší i jednu důležitou otázku.
Životně důležitou otázku.
Citát na kartičku jsem vybírala s myšlenkou na lidi, kteří mají spory v rodině a třeba kvůli majetku posledních 20 let neviděli bratra. Či rodiče, děti… je to jedno. Sama jsem si prohlédla své vztahy a řekla jsem si, že tak hrozné to není. Jo. Tak něco malého bych třeba k opravení našla… ale…zatím neumírám. No nepoučila jsem se tenkrát, to se přiznávám.
Díky textu, který jsem viděla na facebooku, jsem se ale zamyslela po pár letech znova. O smrti jsme se bavilli s přítelem během posledního roku. Kvůli dětem. Kdybychom zemřeli oba…tak zatím nevíme. Kdyby on, o děti se postarám já, není co řešit, kdyby já, tak se on postará nejen o druhorozeného, vlastní krev, ale i prvorozeného. Namítla jsem, pokud první syn bude chtít, ono taky – čistě teoreticky – by mohl žít u mých rodičů, ale zas bez bratra, ten tenkrát ještě nebyl na světě… Jo, kdyby tak člověk věděl, kdy to přijde! Kdo v tu dobu bude a nebude živ, to by se plánovalo lépe, že 
Ale nejen děti, pak i majetek přemýšlím nějak ošetřit – tedy ne že bych měla tři vily, ale nějaké spoření nebo co, hesla kdoví k čemu…asi nic, co by se po mé smrti nevyřešilo tak nějak přirozeně,pokud tomu nevěnuju hodinku, dvě času.
A pak ty vztahy. Existuje pár lidí, co ráda mám, ale neříkám jim to. Vědí to? Asi ano,ale…
No, mám vroubek. Nebo vroubky?
-
Chtěla bych v posledním třeba roce života trávit tolik času na facebooku?
-
Chtěla bych pořád uklízet?
-
Chtěla bych trávit ještě poměrně málo času s přítelem?
-
Chtěla bych číst mejly, co mě nezajímají?
-
Chtěla bych si místo procházky kupovat blbosti z netu? (moc toho není, ale vybírám to vždycky.. darmo mluvit).
Asi ne, že.
Opravdu ale potřebujeme smrtelnou diagnozu, abychom odhodili zbytečné a vycizelovali svůj život?
Můžeme to vzít i z druhé strany, vemte si tužku a papír a napište si sedm věcí, které byste dělali jinak, kdybyste měli zemřít třeba za půl roku.
Pokud vás nenapadá VŮBEC nic, gratuluju!
Pro nás všechny ostatní…nikdo z nás nevíme dne, hodiny, ani minuty.
