Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Aga
Aga
Vloženo 11. 1. 2016
Líbí se mi

Zvířecí máma

Aga
Aga
Vloženo 11. 1. 2016
Líbí se mi
Zvířecí máma

Zvířecí máma

Od malička miluji zvířata. Od malička jsem nějakého toho mazlíka měla doma. Ať už pejska, křečka, myš, morče... No měla bych i slona, kdyby mi to rodiče dovolili. Vždycky jsem si říkala: "Až budu velká, budu mít dům plný zvířat". Od té doby už jsem něco povyrostla. A mám dům plný zvířat? No, jak pro koho.

Když jsem začala bydlet se svým manželem, tehdy ještě přítelem, a odstěhovala jsem se od svých rodičů 400 km daleko, nechala jsem jim na starosti Denyho - zlatého retrívra. Dostala jsem ho za to, že jsem úspěšně složila maturitní zkoušky. Mé představy byly jasné - přítel, pes, škola, práce, svatba. Ale jak jistě všechny víme, ne vždycky se naše plány a představy splní. A tak jsem po čtyřech letech dodělala vysokou školu, s tehdejším přítelem jsme se rozešli, já se přestěhovala za novou láskou do Prahy a pejska... toho jsem nechala doma u rodičů. Že jsem milovnice zvířat? Že jsem si ho měla vzít sebou? Že jsem blázen?..... Všehny tyhle otázky a mnoho dalších mě dlouho tížily. Uměla jsem si ale odpovědět. Denymu bude líp u rodičů v rodinném domku se zahrádkou, než ve velkoměstě v paneláku. Celý den trávil v přítomnosti mé babičky, v Praze by na mě čekal sám. A navíc jsem se za rodinou a za ním často vracela.

Po pár měsících mi začalo být ale smutno. Byt byl tak nějak prázdný a já si strašně přála, aby mě někdo vítal, když se vrátím domů z práce. A tak jsme se rozhodli pořídit si pejska. No, spíš fenku. A menší, aby ji nevadil malý byt. Nakonec po dlouhém vybírání nám do oka padla jedna malá bíglice. Vybral ji můj manžel se slovy: "Tahle má nejsmutnější kukuč. Jestli psa, tak tohohle!" A bylo. Za nějakou dobu jsme si pro ni jeli. Na ty chvíle nikdy nezapomenu. Na první noc, kdy se z roztomilého mrňouska linuly podivné zvuky, které jsme identifikovali jako vytí. A tak první noc naše Amy strávila se mnou v posteli (no rozhodně to nebyla poslední noc v posteli). Amy se s Denym rychle spřátelila a Deny měl svou malou parťačku. Když jsme přijeli k rodičům na návštěvu, pochopila jsem jedno - spadla jsem z lopaty. Prostě kámoši jak hrom!

Teď je to už rok a půl, kdy Deny zemřel. Byla to jak rána z čistého nebe. Bylo to rychlé a nečekané. Nádor. Není den, kdy bych si na něj nevzpomněla. A o to víc si přeju užívat si s naší Amy co nejvíc života a radostí, které nám život přináší. A aby byla větší sranda, pořídili jsme si morčátko. Jmenuje se Čuník (vymyslel manžel). S manželem ještě děti nemáme, a tak jsem taková "zvířecí máma".

A proč o tom všem tady píšu? Dnes jsem se rozhodla udělat mé zvířecí rodince radost, a tak jsem po práci navštívila obchod pro chovatele a každému jsem koupila něco dobrého. Oni mají radost, a já, když je vidím, jak jsou šťastní, tetelím se blahem. A o tom ten život je, ne?

Udělejme radost svým milovaným, stojí to za to!

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
Lucifera
Lucifera 4. 5. 2016

super

Odpovědět
Jana7
Jana7 13. 1. 2016

hezké

Odpovědět
benca
benca 13. 1. 2016

Odpovědět
Amanda
Amanda 13. 1. 2016

Odpovědět
hudlenka
hudlenka 13. 1. 2016

svému milovanému činím radost často a ráda a myslím, že i přesto, že jste nechala Denyho u rodičů, máte zvířata ráda, protože pro něj to bylo opravdu to nejlepší, co mohl mít....a vy jste dala šanci jinému pejskovi přesně v době, kdy to už zase bylo reálné... kdo má rád zvířata, má rád i lidi

Odpovědět
Aga
Aga 13. 1. 2016

děkuji

ŽENY s.r.o. v číslech

3 000
žen v průměru na jedné akci v OC
2 922
testovaných produktů
87 408
registrovaných inspirativních žen
165 073
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.