Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

hudlenka
hudlenka
Vloženo 17. 1. 2017
Líbí se mi

Zastavme se na chvilku. Nechci vás ztratit!

hudlenka
hudlenka
Vloženo 17. 1. 2017
Líbí se mi
Zastavme se na chvilku. Nechci vás ztratit!

Zastavme se na chvilku. Nechci vás ztratit!

Opět Vám dám k přečtení text, který mi přišel v e-mailu...a má hodně do sebe....

 

Nastoupila jsem do tramvaje a posadila se proti staré paní. Někdo se chtěl něco zeptat řidiče, ale ten je uzavřený ve své kukani. Vzpomněla jsem si,  jak dříve v tramvaji sedával průvodčí. Mohlo se ho ptát na cestu, přestupy a  vůbec jenom s ním mluvit. Stará paní mi něco říkala. Chtělo se jí povídat. 

Všimli jste si, jak staří lidé navazují  hovor? Většinou ale nemají s kým. 

Mladá maminka vezla v kočárku holčičku. Holčička na maminku mluvila, ale marně, ta ji neslyšela. Ve sluchátkách, jak je teď u mladých lidí zvykem, jí duněla muzika. 

U lékaře jsem seděla blízko, ale on neměl čas se na mě ani podívat. Sledoval o mně všechno v počítači. Proč by se mě měl vyptávat, jak mi je, když mu všechno o mých neduzích řekne počítač?

Z našeho domu vyšel pán. Asi tu bydlí, napadlo mě, ale neznám ho, jako  neznám další obyvatele domu. A zase jsem si vzpomněla, jak navečer před naším domem sedávala správcová paní Nováková. Zastavovala jsem se u ní na kus slova. Pro mě to býval tenkrát pocit bezpečí domova. Dnes nikde v ulicích nenajdete společenství lidí jen tak si povídajících. 

Za rohem měla obchod s potravinami paní Jirásková. Než  jsme nakoupili, ptala se nás, co děti, nemoci, a my jsme věděli, že nás má ráda a že patří do našich životů. V  samoobsluhách nenajdeme většinou nikoho, kdo by nám poradil. U pokladny zmatkujeme s nákupním vozíkem, se zbožím na pásu a s mačkáním pinu. Těžko s námi může  unavená pokladní promluvit, nemá čas se na nás ani podívat. 

Doma jsem volala poruchy. Zlobil telefon. Po nekonečně dlouhé době se ozval hlas jako ze záhrobí: „Co pro vás můžu udělat?“ Na tuhle otázku už jsem alergická. Slyším ji při každém volání do všech institucí. „Zmáčkněte jedničku, když…“ radil hlas. „Zmáčkněte dvojku, když… Zmáčkněte křížek, když…“ „Když co“, jsem v rychlosti nezaznamenala. Zkusila jsem mačkat dle pokynu, abych se nakonec dozvěděla, že protože nebylo nic stisknuto, spojení je přerušeno. „Co mám zmáčknout, aby lidi k sobě zase našli cestu?!“  křičela jsem do hluchého telefonu. 

Vzpomínáte si, jak jsme v dětství sedávali s rodiči po večeři u stolu a povídali? Dnes sedí rodiče u televize, děti většinou taky, nebo spíš u 
počítače. Ztratili jsme se. Jestli se nenajdeme, bude nám jednou všem těžko a smutno. 

Ahoj všichni, co  jste se neztratili ... já Vás ztratit nechci...

 

Se slzou v očích....Vaše Hudlenka

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
lemur
lemur 12. 5. 2017

Krásně napsané a pravdivé. A ten medvídek!!!

Odpovědět
hudlenka
hudlenka 12. 5. 2017

krásná slova - díky, zaujala mne...no a medvídek ke mně prostě patří....vždyť víš...

Moni82
Moni82 23. 1. 2017

Odpovědět
Glady
Glady 18. 1. 2017

Odpovědět
REJA
REJA 17. 1. 2017

Krásné,..... k přemýšlení. Fotky moc pěkné. :-

Odpovědět
hudlenka
hudlenka 18. 1. 2017

moc děkuji

TerezaZlin
TerezaZlin 17. 1. 2017

Odpovědět

ŽENY s.r.o. v číslech

2 922
testovaných produktů
86 644
registrovaných inspirativních žen
165 073
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.