Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Lenka Bandurová
Lenka Bandurová
Vloženo 19. 11. 2017
Líbí se mi

Zahrada smutku - Pohádka z připravované knihy

Lenka Bandurová
Lenka Bandurová
Vloženo 19. 11. 2017
Líbí se mi
Zahrada smutku - Pohádka z připravované knihy

Zahrada smutku - Pohádka z připravované knihy

Měsíc v inkoustovém nebi shlížel na sněhem zavátou zem. Zářil a tiše přihlížel Jako němý svědek nemilosrdné noci. Bystré oko by si nejspíše povšimlo jeho nepatrného chvění. Možná to bylo chladem, možná něčím jiným. Hvězdy se schovávaly pod rouškou nekonečné temnoty. Ty nebeské oči se ze strachu skryly za tmavou clonu a svět bez nich byl zase o něco bezútěšnějším místem.

Vzduchem se neslo cosi ďábelského a pochmurného jako zlověstný šepot, který se proplétal korunami pradávných stromů. Vůně hlubokého žalu se vznášela nedaleko. Kdybyste se ztišili, možná byste zaslechli tichý pláč.

Nepravidelné údery srdce, které pomalu skomíraly.

Na prastarém sídle, které stálo poblíž, právě někdo scházel ze schodů. Snažila se našlapovat tiše, přesto ji každý krok prozrazoval.

Dřevo pod ní vrzalo, ale celý dům dřímal nejhlubším spánkem.

Červené víno a k tomu několik kapek lociky jedovaté.

Přesně tolik bylo potřeba, aby namíchala uspávací nápoj pro toho, jejž z hloubi duše nenáviděla.

Za okny vládla nelítostná zima, ačkoliv pohled na osamělou končinu vzbuzoval dojem křehké a neposkvrněné krásy. Třpytící se vločky dopadaly na bílou pokrývku tak poklidně, až se nechtělo věřit, že se za několik chvilek tohle okouzlující místo navždy promění v zahradu smutku.

Skleněná krajina, jež byla zahalená do stříbrného hávu. Už brzy se měla rozpadnout na střepy.

Všude dosud panovalo velebné ticho.

Ale, co to bylo?

Mezi ševelícími stromy se náhle něco hnulo. Že by to byl jen vítr? Skučel jako raněné zvíře a nesl se tak daleko, že mu žádný člověk neměl šanci uniknout.

Ale kdepak! Něco se blížilo...

Černá látka vlála v silném povětří jako sametový závoj, děvče kráčelo jen v dlouhé smuteční košili, již si vybralo zvláště pro tento večer. Vichr ji prudce bičoval do tváří jako surová slova, která si před několika dny vyslechla.

Cestou se zastavila u náhrobního kamene, aby nad ním mohla rozjímat. Zavřela oči. V mysli jí vytanuly hřejivé vzpomínky a na okamžik opět ucítila jeho vřelé polibky. Dívčino srdce se zachvělo upřímnou touhou. Když zvedla víčka, naposledy pohladila opuštěný náhrobek. Sálal z něj chlad, který dobře znala. Čirý zármutek na vteřinu zachvátil její bolavou duši.

Ale pak...

Usmála se.

Už brzy budu volná, pomyslela si.

Její štíhlé nohy se bořily do studené kaše, avšak ona měla ve tváři odhodlání. Zledovatělé větve stromů několikrát zavadily o ženin mladý obličej. Poškrábaly ji jako nehty jejího žárlivého manžela. Z ran pomalu začaly vytékat pramínky rudé krve. Nic z toho však nevnímala. Jediné, co pociťovala, byla zima v srdci.

Dlouhé vlasy jí poletovaly kolem hlavy, světlé prameny zářily v neproniknutelné tmě jako paprsky slunce. Nocí se ozvaly vyděšené skřeky, táhly se v ozvěnách.

Noc to věděla. Šeptala, že už to brzy začne. A bude šeptat ještě dlouho potom...

Kladla končetiny před sebe, otupělá únavou. Sníh pod ní křupal.

Propadala se do něj tak lehce jako do měkkých peřin. Postavila se na okraj a zatoužila nechat boty v tom mrazivém marastu. Zbavit se jich. Chtěla je odložit stejně jako svou utrápenou duši, již měl v rukou nemilosrdný tyran. Otřásla se, ne však chladem.

Zula si je a udělala první krok.

Škubla sebou. Studilo to. Pálilo! Její srdce naříkalo bolestí.

Už brzy to skončí, utěšovala se.

Druhý krok.

Ze rtů jí utekl hluboký sten a do vzduchu se vznášely stříbrné spirály jejího dechu.

Z hloubi lesa se náhle vydral palčivý zvuk. Každou vteřinu sílil. Byl naříkavý a vystrašený. Zničehonic se z jedné strany lesa vyřítil bílý hřebec.

Jako spása. Jako odpověď na její modlitby.

Dívčiny překvapené oči se na něj naléhavě upírají. Kůň se nečekaně vzepne na zadních. Něco jej popudilo, možná její pohled. Smutkem zahalené modravé kamínky, jež vyzrazovaly nesmírné zoufalství.

Proběhne přes rybník, je divoký a zmatený.

Led praská.

Dívka naposledy pohledem zaletí k oknům starého sídla. Do míst, kde poklidně spí nic netušící tyran. Růžové rty, jež nyní mají namodralý nádech se zvlní do vítězného úsměvu.

Nekonečné rýhy se táhnou až k ní a ona se pod dusotem kopyt konečně propadá do mrazivé vody.

Ochromí ji to. Bolest ji vystřeluje do hlavy. Nemůže dýchat.

V dálce zafrká kůň, žene se daleko odsud. Pryč od toho, co se tu právě stalo.

Voda se čeří, hlasitě bublá. Jen několik vteřin.

Krajina zabředne do tíživého ticha, jediný vítr se proplétá temným hvozdem a koruny stromu se zatřesou.

Možná strachem, možná něčím jiným.

Noc se láme, svítání odhaluje stopy ve sněhu.

Boty zůstaly na břehu.

Našli ji pod ledem, s úsměvem na tváři. Skonala šťastná a svobodná.

Tyran zůstal opuštěný, jeho rukou skončil život nejen mladého muže, ale i jeho krásné ženy.

V pokoji našel dopis na rozloučenou, jen několik slov. Zněla jako kletba. Nechal je vyrýt na její náhrobek jako výstrahu pro ty, kteří si chtějí lásku vynutit.

„V zahradě smutku spí kráska ledová. Jméno její je však záhada. Navždy ve tmě a osamocená. Před tyranem bezcitným se schovává. Z jejích rudých rtů šepot uniká, když od úsvitu do noci jej proklíná. Nikdy šťasten nebudeš, navždy sám zůstaneš! V zahradě smutku spí kráska ledová. Místo srdce, kus ledu v těle má..."

V zahradě smutku nikdy neskončila zima, kráska dál spí pod ledem tvrdým jako nejvybroušenější diamant. Nikdo se k ní nedostane. Na rtech jí pohrává sladký úsměv. Jako připomínka stojí na kraji zamrzlého rybníka socha dívky, jejíž černá smuteční košile stále vlaje ve větru...

 

Honorské pohádky - pravdivý příběh o Ledové krásce

 

 

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
Maruš11
Maruš11 30. 3. 2020

super

Odpovědět
Clairest
Clairest 20. 1. 2018

Odpovědět
Amanda
Amanda 20. 11. 2017

Pekna kresba, od koho?

Odpovědět

ŽENY s.r.o. v číslech

3 887
testovaných produktů
90 203
registrovaných inspirativních žen
210 746
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.