Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Kahomar
Kahomar
Vloženo 23. 3. 2021
Líbí se mi

VZPOMÍNÁME - Karolina Slunéčková

Kahomar
Kahomar
Vloženo 23. 3. 2021
Líbí se mi
VZPOMÍNÁME - Karolina Slunéčková

VZPOMÍNÁME - Karolina Slunéčková

Dnešní den uplyne 87 let od narození výtečné české herečky paní Karoliny Slunéčkové. Zájem o herectví a divadlo se u ní projevil již v dětství. V rodném Kladně navštěvovala baletní školu a při různých příležitostech veřejně recitovala. Původně se měla stát učitelkou a studovala na pedagogickém gymnáziu. Její stále častější amatérské umělecké aktivity ji však přivedly ke studiu na pražské DAMU, kde v roce 1956 absolvovala na oboru herectví.

Ve stejném roce nastoupila trvalé angažmá v Ústředním divadle československé armády (později Divadlo na Vinohradech), kde zůstala po celou dobu svého uměleckého působení. V divadelní práci také nacházela nejvíce příležitostí k uplatnění svého sympatického zjevu, vřelého projevu a smyslu pro humor v nejrůznějších typech rolí - zejména však v komediálním a konverzačním žánru.

Uplatňovala se také v rozhlase, v dabingových studiích a televizi. Na počátku kariéry vystupovala pod svým vlastním jménem Olga Sluníčková – toto jméno se také na počátku 60. let objevilo i v titulcích několika filmů - v pozdější letech užívala herečka trvale přijaté jméno Karolina Slunéčková.

Její první filmovou rolí byla jedna z postav v adaptaci románu Jana Otčenáška Občan Brych (1958, režie: Otakar Vávra). Filmoví režiséři však bohužel nenašli pro tuto osobitou umělkyni mnoho výraznějších příležitostí. Byla obsazována dost stereotypně převážně do menších komediálních rolí (Ženu ani květinou neuhodíš – 1966, režie: Zdeněk Podskalský, Panenství a kriminál – 1969, režie: Václav Lohniský, Tři chlapi na cestách – 1973, režie: Oldřich Lipský, Parta hic – 1976, režie: Hynek Bočan, Tchán – 1979, režie: Zdeněk Míka, Ten svetr si nesvlíkej – 1980, režie: Zdeněk Míka). Převážně ztělesňovala vitální a eroticky přitažlivé ženy.

Také byla často obsazována do rolí sympatických a dobrosrdečných maminek a tetiček (Anička jde do školy – 1962, Když má svátek Dominika – 1967, Karlovarští poníci – 1971. V pozdějších letech už spíše představovala matky a příbuzné dospívajících mladíků např.: Sny o Zambezi – 1982, Vítr v kapse – 1983, ale snad jen role servírky Máji ve filmu Pomerančový kluk - 1975 poskytovala prostor k vytvoření složitějšího a bohatěji odstíněného charakteru.

V kriminálním žánru obvykle byla ženou, které její trpké životní zkušenosti poskytují prostor k pochopení chyb a poklesků partnerů (např.: Případ mrtvých spolužáků – 1976, Pumpaři od Zlaté podkovy - 1978. Na přelomu 70. a 80. let dostala příležitost vytvořit i ve filmu několik charakterních rolí (Každému jeho nebe - 1981, Má láska s Jakubem – 1982, Poslední vlak – 1982). V tomto období se také častěji objevovala i na televizní obrazovce – v inscenacích i v populárních seriálech (Žena za pultem, Dynastie Nováků aj.).

Nevyléčitelné onemocnění znesnadnilo a předčasně ukončilo její umělecké působení, přesto se své herecké práci věnovala až do konce života. Zemřela 11. června 1983 v Praze.

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
hudlenka
hudlenka 8. 4. 2021

Paní Slunéčkovou jsem měla moc ráda, sama byla takové sluníčko

Odpovědět
Kahomar
Kahomar 8. 4. 2021

přesně jak píšeš, byla moc příjemná a zemřela tuze mladá

lemur
lemur 8. 4. 2021

Vzpomínám na ní ze seriálu Žena za pultem.

Odpovědět
ohnivázenaMagdalena

Ano...

ŽENY s.r.o. v číslech

3 887
testovaných produktů
96 088
registrovaných inspirativních žen
210 746
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.