Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Lenka Bandurová
Lenka Bandurová
Vloženo 28. 7. 2018
Líbí se mi

Trnitá cesta za snem. Proč to nevzdat?

Lenka Bandurová
Lenka Bandurová
Vloženo 28. 7. 2018
Líbí se mi
Trnitá cesta za snem. Proč to nevzdat?

Trnitá cesta za snem. Proč to nevzdat?

Věděli jste, že než se dítě naučí chodit spadne 15-20tisíckrát? A podobné je to s vydáním knihy, nebo s jakýmkoliv jiným snem. Pokud toužíte právě po tomhle (po vydání knihy skrze nakladatelství), ale ještě nemáte napsanou knihu, upřímně vám závidím. Ona chvíle, kdy dílo tepve vzniká, je totiž ze všech nejkouzelnější. Autor je v té době plný pozitivní a tvůrčí energie. Mísí se v něm očekávání spolu s nadějnými vyhlídkami na onem moment, kdy knihu dokončí. Pak si maluje, jak ji rozešle nakladatelům, kteří se něj doslova porvou. A brzy nato své dítko spatří na poličce v knihkupectví, pokud možno vedle svých oblíbených autorů. Ani u mě to nebylo jiné... Byla jsem si celkem jistá tím, že stačí napsat dobrou knihu a nebude (tak) těžké udat ji v nakladatelství, ale ouha! Radost z dopsané knihy vystřídal okamžik čirého vystřízlivění.

Jestli je ještě něco těžsího než napsat knihu, pak donutit redaktora, aby si tu Vaší knihu vůbec přečetl. 

Oslovila jsem dvanáct nakladatelství, na prvotní email jich odpovědělo, no řekněme... poměrně dost. Tím to  však končilo. Někomu prý neodpoví ani na ten první, pravděpodobně jsem měla "štěstí". Ač mi "slibovali" vyjádření, tak ani víc jak po půl roce nic nemám. Nejspíše používám špatné zaklínadlo. Pokud někdo ví to správné, prosím o sdílení. Bohatě se odměním. (Samozřejmě až po tom, co se stanu slavnou a bohatou spisovatelkou). A teď trocha čísel. Já tedy matematiku nesnáším, ale tohle jsou naštěstí jednoduché počty. 

1 rok

12 nakladatelství

2krát odmítnuto

2krát ztracený rukopis, pokaždé v jiném nakladatelství

6krát příjmutý rukopis k pouzouzení

0 vyjádření

(Ta druhá polovina oslovených mi pro jistotu neodpověděla vůbec). 

A aby toho nebylo málo, tak: Před koncem knihy, kdy jsem dopisovala poslední kapitolu mi odešla nabíječka od notebooku. Prostě ve chvíli, kdy jsem ji potřebovala nejvíc, si umřela. Jen tak, bez varování. Nabíječka byla k sehnání jen na objednávku. Musela jsem tedy čekat dva týdny, abych konečně dopsala poslední kapitolu své knihy. Náhradní PC jsem neměla. Nakonec mi po dvou týdnech nabíječka dorazila a tak jsem mohla pokračovat. Následovaly korektury a přepisování. Poté jsem svůj rukopis rozesílala, výsledky už znáte. 

Uběhlo sedm měsíců a ve své emailové schránce jsem měla jen neurčité sliby a žádné odpovědi. Poslala jsem tedy své dílo beta čtenáři, který mi jej vrátil s poznámkami. Ano, ještě se dalo dílo vylepšit. Povzdechla jsem si nad tím, že jsem nejspíše s rozesíláním měla počkat. Ale co! Chybama se člověk učí... Mávla jsem nad tím rukou a pusitla jsem se do úprav se vší vervou. Už jsem to měla skoro hotové, když se to stalo! U poslední kapitoly mi zkolaboval notebook. Poslední kapitola mé knihy je prokletá?!! Už nevím, co se vlastně stalo, ale celé mé dílo zmizelo, stejně jako jiné dokumenty. Naštěstí jsem měla původní rukopis uložený na záložním serveru, ale změny, které jsem do něj předtím zanesla samozřejmě postrádal. 

Jo! Tohle byla ta chvíle, kdy jsem se na to chtěla opravdu vykašlat. Už jsem se na ten příběh nechtěla ani dívat, natož jej číst a znovu celý přepisovat. Četla jsem ho tísíckrát tam a zpátky. Spousty pasáží znám zpaměti. Už NE-MŮ-ŽU!!! Pár dní jsem to nechala být. Nechtěla jsem se k tomu vracet. Nikdy. Jenže moje mysl se tak lehce vzdát nehodlala...  

Rukopis jsem po přemlouvání mé (neodbytné) hlavy přepsala znovu a možná ještě lépe než předtím. Znovu jsem také přepsala anotaci. (Včera i synopsi za pomoci někoho, kdo těmhle věcem opravdu rozumí). 

Pořád nemám žádnou odpověď, ač uběhlo X měsíců. Myslela jsem si, že to bude mnohem jednodušší...  Nevím, jestli se někdy nějaké odpovědi vůbec dočkám. Jak jsem byla naivní. 

Proč to nevzdám? Protože to nejde. Protože už jsem došla tak daleko. Protože věřím, že to jednou výjde. Že se vydání své knihy dočkám... 

Trocha motivace, kdybyste to chtěli vzdát. 

JIH PROTI SEVER - Margaret Mitchell: 33krát odmítnuto

HARRY POTTER - J. K. Rowling: 12krát odmítnuto

CARRIE - Stephen King: 15krát odmítnuto

Koho dál nechtěli vydat? 

Joseph Heller, George Orwell, Vladimir Nabokov, Jack Kerouac...

Věděli jste, že než se dítě naučí chodit spadne 15-20tisíckrát? I kdybyste to měli zkusit milionkrát, tak to nesmíte vzdát, protože ono to (jednou) mezitím vším odmítáním výjde a přesně k tomu dni směřujete. JÁ I VY! 

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
Maruš11
Maruš11 29. 3. 2020

Odpovědět
avatar
Jiří Nosek 28. 1. 2020

Odmítli váš rukopis? Přečtěte si tuto knihu a přijdete na to, že to vůbec není problém a že se to dá udělat jinak. A bezbolestně... https://kniha.vydaniknihy.cz/stahni/

Odpovědět
lemur
lemur 29. 7. 2018

Také držím palce!!!

Odpovědět
Ovace
Ovace 28. 7. 2018

držím palce

Odpovědět
hudlenka
hudlenka 28. 7. 2018

Držím Vám palce, abyste dílo dotáhla do zdárného konce, spíše tedy, aby ho někdo vytiskl a začal prodávat.... Tolik práce s tím a pak jen čekání....taky to byl můj sen, ale už léta vím, jaké jsou problémy s nakladatelstvími, mám pár kamarádek, které si vším prošly...., takže zatím jsem své veledílo ještě nenapsala....

Odpovědět
Lenka Bandurová
Lenka Bandurová 28. 7. 2018

Děkuji! Ano, dva roky práce a pak jen čekání a čekání... Spisovatel musí mít svatou trpělivost. Bez jména, nebo známých to jde opravdu těžko. Pokud je to váš sen, napište ho i když víte, jak je to těžké. Nikdy nevíte, jestli právě vy nebude ta, která bude mít to štěstí a vyjde ji to hned. Znám pár lidí, kteří se odezvy dočkali po dvou měsících a po půl roce jejich dílo vyšlo. Zázraky se někdy dějí. Ale upřímně? Svou knihu bych napsala, i kdybych jen tušila, jak moc těžké to bude. )

ŽENY s.r.o. v číslech

3 887
testovaných produktů
90 173
registrovaných inspirativních žen
210 746
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.