Radši bych měla květinovou sukni a úsměv na tváři, ale... Hledám příběhy těch, kteří pomáhají šít!

Radši bych se s Aničkou Tejklovou potkala, kdyby mi předávala z její autorské látky dlouhou letní sukni, ale my se potkaly v rouškách, předaly si v dostatečném odstupu balíček s rouškami a rozloučily se... 

Kontaktovaly nás stovky žen, které doma, v dílnách, ale třeba i ve svém květinářství nšívají roušky. Obrátily se na nás desítky firem, které poptávaly roušky pro jejich nedostatek přes různé kontakty. Ani nevím, kolik z vás jsme propojily a kde všude putují roušky od všech podnikavých žen, i když možná by bylo lepší napsat podnikavých rodin, protože často se zapojili i muži. 

Nechci polemizovat, co všechno nám tato doba má ukázat, co máme pochopit a naučit se. Však se stačilo zastavit a sáhnout si do svědomí a víme každý nejlépe, co jsme měli pochopit...

Proč to tedy píšu? Mám nápad, brzy ho prozdradím... Ale nejprve potřebuji posbírat příběhy těch, kteří už několik dní, týdnů nepřetržite šijí a pomáhají, ať už zdarma a nebo za rozumnou úplatu. Máte prosím tipy na kohokoliv, kdo si zaslouží naše díky...? Pište mi prosím ideálně kontakt (ideálně poštovní adresu) a případně i stručný příběh na eva@zenysro.cz. 

Brzy vám ukážeme, co z mého nápadu vzniklo... 

A tady už výsledek! Díky všem, kteří poslali tipy!