
Radši bych se s Aničkou Tejklovou potkala, kdyby mi předávala z její autorské látky dlouhou letní sukni, ale my se potkaly v rouškách, předaly si v dostatečném odstupu balíček s rouškami a rozloučily se...
Kontaktovaly nás stovky žen, které doma, v dílnách, ale třeba i ve svém květinářství nšívají roušky. Obrátily se na nás desítky firem, které poptávaly roušky pro jejich nedostatek přes různé kontakty. Ani nevím, kolik z vás jsme propojily a kde všude putují roušky od všech podnikavých žen, i když možná by bylo lepší napsat podnikavých rodin, protože často se zapojili i muži.
Nechci polemizovat, co všechno nám tato doba má ukázat, co máme pochopit a naučit se. Však se stačilo zastavit a sáhnout si do svědomí a víme každý nejlépe, co jsme měli pochopit...
Proč to tedy píšu? Mám nápad, brzy ho prozdradím... Ale nejprve potřebuji posbírat příběhy těch, kteří už několik dní, týdnů nepřetržite šijí a pomáhají, ať už zdarma a nebo za rozumnou úplatu. Máte prosím tipy na kohokoliv, kdo si zaslouží naše díky...? Pište mi prosím ideálně kontakt (ideálně poštovní adresu) a případně i stručný příběh na eva@zenysro.cz.
Brzy vám ukážeme, co z mého nápadu vzniklo...
A tady už výsledek! Díky všem, kteří poslali tipy!
Místo, kde můžeš psát a diskutovat
Super
Fandím. Já šiji jen pro vlastní potřebu
Velký obdiv a dík všem, co se takto angažují. Já jsem ušila nějaké roušky pro rodinu.
obdiv všem, co takto hromadně šijí
taky vyjadřuji svůj obdiv všem, kdo se podílí na vzniku roušeki Já jsem šila pro rodinu, ALE předběhla mě moje milovaná vnučka Verunka, i když se učí v 5.třídě = je to šikulka. Potom i s tátou vylepšovali = dávali dovnitř vrstvu ze sáčku do vysavače.´