Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Jana LeBlanc
Jana LeBlanc
Vloženo 4. 11. 2013
Líbí se mi

Protože nejhorší je mlčet ...

Jana LeBlanc
Jana LeBlanc
Vloženo 4. 11. 2013
Líbí se mi
Protože nejhorší je mlčet ...

Protože nejhorší je mlčet ...

Nestává se často, tím spíš novinářkám na volné noze, aby dostaly dopis. Děkovný dopis. 


Mně přišel jeden z mála včera odpoledne do tramvaje číslo 22. Poklepala jsem na ikonu pošty na mobilním telefonu a ponořila se do řádků od Martiny, jejíž jméno mi nic neříkalo. Ani nemohlo. Martina je sestra ženy jménem Eva, kterou jsem zpovídala do říjnového čísla časopisu Moje psychologie. Čísla, které bylo věnované rakovině prsu a kam jsem připravovala projekt se ženami po ablaci, které se o zákroku nebály promluvit a ještě se nechaly vyfotit. Eva byla jedna z nich a její sestra mi v dopise děkovala. Za článek, který jsem citlivě sepsala. A jménem Evy za celé odpoledne s týmem, které si tolik užila, že jí stálo za to o něm dopodrobna vyprávět sestře žijící v zahraničí.  

Seděla jsem v tramvaji a četla.
Ve stresu.
Vyčerpaná ze dvou rozhovorů.
Z uzávěrky, která je zítra, když já před pěti minutami teprve skončila rozhovor.
Naštvaná, že se v Česku včas neplatí faktury, tudíž už třetí den nosím v pěněžence dvacetikorunu a na schůzkách si objednávám zásadně vodu z kohoutku, která je zdarma.

Jak bizarní, když vezmu v úvahu všechny ty luxusní časopisy, pro které píšu.  
Kde se to hemží přetvářkou, že si letos opět půjdeme pro zimní kabát do Pařížské, když ve skutečnosti máme sotva na ten ze Zary.
Kde je tolik módy a kosmetiky (podle průzkumů z toho důvodu, že si to tak přejeme), že mám pocit, že moje témata zahalí drahé zimní šály nebo zalijí nové odstíny laků na nehty.
Že můj, pravda idealistický sen, proč jsem si kdysi vybrala tuto profesi, totiž abych inspirovala, motivovala, pomáhala k zamyšlení, ztratil smysl, protože z trafiky zmizí přesně každého prvního následujícího měsíce a poté už si mé texty nikdo nevzpomene.  
Pochybuju.
Čím déle tuto profesi dělám, tím více.
Má moje práce smysl?
Čtete moje řádky?

ANO!

Martina mi píše poděkování.
A taky že Eva umírá. Pokud se nestane zázrak, má před sebou dny, v lepším případně týdny.
Eva, která mi pouhý den po rozhovoru volala, aby mi oznámila, že i když si před lety nechala odstranit obě ňadra, rakovina se jí vrátila. Ale že ona bude bojovat. Že by to do našeho povídání ráda doplnila a také řekla lidem o své víře v Boha.
Pakliže mají pravdu lidé, kteří tvrdí, že k novinařině patří určitá míra schopnosti odpoutat se od profese, cynismu, snad i lhostejnosti, pak jsem si vybrala špatné povolání.
Brečela jsem 17. září.
A brečím i 4. listopadu, po cestě z I. P. Pavlova až na Zličín.
Z očí mi tečou slzy a v hlavě se snažím sumírovat odpověď. Doma ani nezouvám boty a rovnou sedám k počítači, abych Martině odepsala. "Milá Martino", vypadne ze mě po deseti minutách, načež si jdu uvařit čaj. Pak druhý. Pak si dám kousek bábovky, kterou jsem upekla pro zítřejší návštěvu. Pak cosi napíšu, abych to s dalšími pěti kousky bábovky všechno naštvaně smazala. Až pak se konečně vykašlu na přemýšlení a píšu své emoce. Jak mi ženy včetně Evy vyprávěly o tom, že jestli něco nesnášejí, pak lítost. A jak si nedokážu pomoct. Že pláču. Že děkuju. A že pokud můžu být jakkoliv užitečná, ať už jako Jana Benešovská nebo Jana Benešovská - novinářka, prosím, aby mi o tom Martina dala vědět.

Protože nejhorší je mlčet.
A myslet si, že druzí vědí.
Protože máme přece čísla! O čtenosti, o počtu žen s rakovinou prsu, o ...
Děkuji, Evo, že jste se podělila. A děkuji, Martino, že jste napsala.
Není to samozřejmost.

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
hudlenka
hudlenka 16. 3. 2015

tak ani já nemlčím, ale ozývám se pouze tehdy, když je to něco platné a nejde o žabomyší spory. Ty totiž nesnáším

Odpovědět
gustawka
gustawka 10. 8. 2014

dobře napsané

Odpovědět
teek
teek 24. 11. 2013

Jano, kvůli Vašim článkům jsem se tady registrovala, čtu je jedním dechem, píšete upřímně, neuvěřitelně dobře se to čte a máte názor, skvělé, škoda, že tu není víc článků od Vás!!! Kde bych si od Vás mohla něco dalšího přečíst? Děkuji, Jana

Odpovědět
Šárka Ma Maison Blanche

Milá Jani, je to hlavně o upřímnosti a o otevření se, pak ze sebe dáváme to nejlepší, dostane se to tam, kam má a každý to pozná, neomylně. Právě dnes jsem se rozhodla napsat na svém blogu o vašem úžasném projektu, ale taky o sobě, protože nejhorší je opravdu mlčet. Děkuji vám za něj i za to, že jste upřípmné. Jen to nejlepší vám všem milé ženy

Odpovědět
hanzla
hanzla 8. 11. 2013

Jani, nemám slov.Opět si to napsala od srdce a je to znát. Ester přeji hodně sil na její cestě. Ano bezmoc je strašná a lítost druhých hrozná, sama o tom vím své. Jani, tvoje práce má smysl. Prosím nepřestaň psát a posílejte nám články i přes oceán.

Odpovědět

ŽENY s.r.o. v číslech

2 922
testovaných produktů
85 667
registrovaných inspirativních žen
165 073
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.