Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

JANE H.
JANE H.
Vloženo 11. 1. 2015
Líbí se mi

Proč jsem tu nebyla aneb jedna zpověď...

JANE H.
JANE H.
Vloženo 11. 1. 2015
Líbí se mi
Proč jsem tu nebyla aneb jedna zpověď...

Proč jsem tu nebyla aneb jedna zpověď...

Milé ženy, ty, které jste mě v minulosti vídaly tady na www.zenysro.cz, četly mé blogy a komentáře, věřte nezmizela jsem, i když to tak poslední skoro tři měsíce vypadalo.

Ne, že bych na tento server zanevřela, to vůbec ne, ale stala se v mém životě hodně smutná věc, se kterou stále bojuji. Do psího nebe mi odešla má parťačka mopanka Ája.

Moje milá mopsice Ája měla poprvé v životě potíže s dýcháním, vodu na plicích a vycházky už jsme jí nemohli dopřávat. Z akčního psa, který se mnou trávil veškerý čas, dokonce se mnou byla na seskoku padákem (čekala na mě na zemi ) se pomalu stával pejsek, kterého jsem nosila ven v tašce a dokonce jsme jí pořídili i kočárek. V říjnu se mnou absolvovala Euro dog - jednu z top údálostí v kynologickém světě, která se konala letos po xxx letech v ČR. I tam už pomalu cupitala, ale chtěla mi splnit tu mou touhu projít se po červeném koberci a patřit ke špicce v mopsech a porovnat se s evropskou konkurencí. Obsadila krásné čtvrté místo ve třídě veteránů, tj. pejsků nad 8 let a já jsem na ní byla neskutečně hrdá. Tekly slzy dojetí, protože pro nás to ani tak nebyla soutěž, jako spíš zakončení celé osmileté kariéry. Navíc já, jako panička a naprosto výstavní maniak alias handler, jsem dokonce ráno  podstoupila u mé kamarádky profi líčení a hodila se do gala. Chtěly jsme si to užít. A užily.

Stav Ájušky se však horšil i když voda na plicích už nebyla a dýchání zas bylo v normě, jen ty zadní nožičky nechtěly sloužit. Podstoupily jsme další vyšetření a nakonec se rozhodly o detailní rozbor krve, který dělá klinika v Německu. Zjistilo se, že Ájušce ochabují svaly a stav bude horší ... ovšem nikdo nečekal, že to bude tak moc rychlé. Počítala jsem, že se mnou stráví Vanoce a třeba prožijeme i další jaro..... ale začátkem prosince přestala chodit úplně ... nemohla si dojít k misce s vodou, u jídla ležela, ven jsme ji nosili ... bylo hrozné ji takto vidět. Její stav jsem řešila i s jejím oficiálním majitelem, protože v papírech jsem nechala jeho jméno - důvod je prostý...v roce 2006 jsem měla Ájuščinýho brášku Alfíka, který nám na banálním zákroku zemřel (zřejmě dostal silnou narkózu...tehdy jsem to hloupě neřešila, neměla jsem na to sílu se s někým soudit). Každopádně jsem narazila na ty nejlepší chovatele z chovatelské stanice Otakon, kteří mi sdělili, že rozhodně další štěňátko mám u nich jako dárek, ale pokud chci, na dobu smutku mi půjčí právě sestru Alfa, Ájušku, kterou si sami chtěli nechat na chov a výstavy.

Dlouho jsem to zvažovala, nikdy jsem nechtěla fenku, protože v mém životě byl vždy pes - kluk. Ale co, nějakých 14 dní to dám...ano, po dvou týdnech jsem potkala chovatele, Ájušenka měla sbalený kufříček, že zase jede domů na Moravu. Ale nejela, dohodli jsme se, že Ája zůstane u MĚ a to byl ten nejkrásnější dárek na světě. Od té chvíle to byla KÁMOŠKA a mé druhé já. Zůstala navždy a to, co jsem s ní prožila, se nedá popsat- sjezd v kanoii po Vltavě, výstavy a super výhra na Olympijském stadionu v Mnichově, stanování, pobyt v lázních, kurz canisterapie a ˇÁja se stala i takovou psí blogerkou. Prostě pro mě ten nejlepší pes, kterého jsem kdy v životě měla a bude to ještě hodně dlouho trvat, než budu schopna mít dalšího.

Ale zpět k prosinci...nastalo to nejtěžší rozhodnutí, porada s několika veterináři a nakonec odjezd k našim veterinářkám, které potvrdily to nejhorší..tohle je konec a Ája si nezaslouží další trápení. Měla by odejít důstojně do psího nebe... Nastal šílený pláč, spotřeba kapesníků a naprosto nekonečný slzící měsíc, nikdy jsem netušila, že jsem denně schopná brečet. Dokonce i sbalit věci po Áje bylo těžké. Několik věcí jsme dali do útulku a těch pár jako naše růžové výstavní vodítko a nejmilejší hračku si nechali. A to co nám zůstalo - vzpomínky, těch je prostě moc a moc a hodně fotek, které si snad jednou dám vyvolat jako fotoknihu.

Díky Áje jsem procestovala Polsko, Německo, ČR a dokonce se i ta má holka stala šampionkou Montenegra. Poznala jsem spoustu psích lidí a z chovatelů se stala má druhá rodina. Bylo to nádherných 8,5 let....

Toť má zpověď, proč jsem tu nebyla, ale budu zase zpět.

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
Jankkas
Jankkas 2. 7. 2020

Odpovědět
Maruš11
Maruš11 6. 4. 2020

smutné

Odpovědět
Miška optimistka
Miška optimistka 15. 3. 2015

Také jsem měla pejska. Fenku černého holandského ovčáka. A když mi naposledy vydechla, zrovna jsem ve vedlejší místnosti telefonovala s veterinářem, aby jí přijel dát poslední injekci. Už jí nebylo zapotřebí, ale dodnes lituji, že jsem tam s ní nebyla. Bolí to pokaždé, když si na to vzpomenu

Odpovědět
Petra H.
Petra H. 17. 1. 2015

Milá Jani, smutné čtení a i když to zní jako fráze, čas všechny rány zahojí a bude zase dobře. Každopádně je dobře, že jste zpátky mezi námi. Je nás tady dost na to, abychom Vám trochu pomohly a bylo zase veseleji.

Odpovědět
JANE H.
JANE H. 20. 1. 2015

Petro, děkuju moc!

heenna
heenna 15. 1. 2015

citim s Vami, moc me to mrzi

Odpovědět

ŽENY s.r.o. v číslech

3 887
testovaných produktů
93 766
registrovaných inspirativních žen
210 746
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.