Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Alice
Alice
Vloženo 28. 8. 2014
Líbí se mi

Pes, kam se podíváš

Alice
Alice
Vloženo 28. 8. 2014
Líbí se mi
Pes, kam se podíváš

Pes, kam se podíváš

Takhle se vybírá pes:

Když jsme  s manželem dostavěli dům a postavili plot, nenastala u nás otázka, jestli si koupíme psa, ale jakého psa. Debata probíhala asi takto: „Jakou rasu bys chtěla?“ „Kokršpaněla“. (Vyrostla jsem s nimi). „Né, to je hysterickej čokl, krom toho ho máš u rodičů. Taky bydlíme u lesa. Loveckýho ne, něco jinýho.“ „Co bys chtěl ty?“ „Yorkšíra“.  Má odpověď zněla, majitelky těchto psů včetně mé švagrové prominou, „To není pes. Něco jinýho.“ „Fajn, tak briarda.“  Vzhledem k tomu, že jsem v té době netušila, jak je ta potvora chlupatá, předběžně jsem souhlasila. Taky jsem zapátrala na internetu, něco málo si přečetla a netuše, co velký pes udělá se zahradou, bytem a i s námi, jsem celkem nadšeně souhlasila. Briardi existují ve dvou provedeních, buď plaví, jako Bohdalka ve filmu Kačenka a strašidla, nebo černí. V době, kdy jsme chtěli štěně, se zrovna rodili jen černí briardi, takže jednoho dne jsme se ocitli v panelákovém bytě 2 + 1, kde to + 1 zrovna obývala fena a 7 štěňat. Chovatelka vytřídila feny, manžel si lehl na zem se slovy: „Holky, která mě chcete?“ Takže v podstatě jsme si my nevybrali psa, ale pes si vybral nás.

Chtěli jsme psa pro radost, jako mazlíčka, prostě člena rodiny. To, že je von, s rodokmenem dlouhým jako ruka, nám bylo celkem fuk, aktivní účast na výstavách jsme rozhodně neplánovali a štěňata taky ne. Až jednou volá chovatelka: co děláte příští víkend? Přihlásila jsem vás na briardí výstavu, je tam kategorie i pro štěňata. Výstavami naprosto nepolíbení jsme souhlasili, řekli jsme si, no co, uvidí se se sourozenci, pokecáme s jinými lidmi, to bude fajn odpoledne. Ačkoliv jsme jeli jen asi 20 km, v autě poblila mě i sebe. Další problém nastal hned na parkovišti, kdy jsme jí připnuli vodítko, do té doby věc neznámou. Učili jsme ji chodit u nohy bez vodítka, v lese byla na dlouhé lonži. Začala se vzpouzet. No ale  štěně i takhle velkého psa lehce čapnete do ruky a jde se. Když jsme došli na místo výstavy, tak nás humor přešel. Nevím, jak jsme si představovali, že výstava probíhá, ale takhle rozhodně ne. Určitá kategorie psů na vodítku běží s pánečky dokolečka a komise hodnotí, jak drží hlavu, jestli správně kluše, jestli vypadá tak, jak má a má všechny náležitosti. Podívala jsem se na tu naši vzpouzející se kouli chlupů, která se snažila o světový rekord v likvidaci vodítka a řekla jsem si: no, když budeme mít kliku, tak nás odtud nevykážou. O to větší překvapení nás čekalo, když na nás přišla řada. Naše modelka zvedla hlavu, podívala se na ostatní štěňata velmi přezíravým pohledem a vzorně klusala u pánečkovy nohy. Vyhrála. Čelist nám poklesla a naše rozhodnutí mít psa jen pro naši radost, bez výstav a štěňat, lehce dostalo trhlinu.

O pár měsíců později jsme jeli na další výstavu, už dospěláckou. Jeli jsme daleko a pojali jsme to jako nevšední výlet, takže jsme vyjeli o několik dní dřív a spali v hotelu. Měli jsme kliku, že ten pes neumí mluvit. Už dřív nám dala najevo, že nemá ráda spoustu věcí. Jako když jí z misky pije jiný pes, že pije jen naši vlastní vodu, eventuelně vezme zavděk pěknou louží, rybníkem či řekou. Taky, že nemá ráda změny, že nemá ráda auto a teď dala jasně najevo, že nemá ráda ani hotely. Ale zase byla první. Narostla nám křídla, no kdo by byl naštvaný, když mu odborník řekne, že má nejkrásnějšího psa, že. Manžel začal mluvit o štěňatech a já přemýšlela, kam tu budoucí smečku nastěhujeme, protože rozhodně to malý chlupatý bezbranný nic nedám jen tak komukoliv. A nejlíp se samozřejmě budou mít jen u mne. 

Na další výstavu jsme vyrazili do Banské Bystrice. Abychom ji nestresovali hotelem, vyrazili jsme ve čtyři ráno, protože přihlásit jsme se museli hned po ránu. V jedenáct jsme stále ještě seděli a čekali, stále se nic nedělo. Naše hvězda byla velmi rozmrzelá, nutili jsme ji brzo vstát, pak ji táhneme tím nenáviděným autem takovou dálku a teď má zase čekat. Panička byla taky velmi rozmrzelá, musela brzo vstávat a protože je noční pták, tak to nesla velmi velmi těžce. Po jedenácté se začali bouřit i ostatní psí pánečkové a francouzský rozhodčí konečně začal. Avšak velmi pomalu..

Má netrpělivost rostla. Mezitím začalo pršet, soutěž se konala na louce, kde nic tu nic, žádný prostor, kde bychom se my, no a hlavně psí modelky mohly schovat. Usoudila jsem, že pes má srst a trocha deště neuškodí, ale moje vlasy dostanou ránu.  I sebrala jsem psovi deku a schovala se pod ni. V tu chvíli jsem byla za vyvrhele, všichni ostatní chránili před deštěm své psí miláčky, aby jim nezmokla načesaná srst. Nakonec jsem zanechala pánečka i se psem pod dekou a šla hypnotizovat porotce, aby svou činnost zrychlil. Tlumočnice neustále odbíhala a vše se protahovalo a protahovalo. Když tlumočnice opět odběhla, nevydržela jsem  a začala  jeho jednoduché pokyny překládat sama. Stoupněte si sem… ať ten pes jde tam…a teď poběžte…no to jsem ještě se svými znalostmi zvládla. A najednou přišla řada i na nás. Heuréka. Naše čuba se zvedla, velmi pomalým krokem došla do soutěžního prostoru a otráveným pohledem nám sdělila: fakt jste mě dneska namíchli, jestli si myslíte, že tady budu klusat jako magor, tak to teda ne.

Své slovo dodržela, stála tam, ani se nepohnula, její výraz jasně říkal: klidně mě zabijte, ale já tu dokolečka běhat nebudu. Rozhodčí podotkl, že se chová jako starý pes. Má netrpělivost dostoupila svého vrcholu a tak jsem pěkně panu rozhodčímu sdělila, jak dlouho je ten pes vzhůru a nejen pes, ale i já a že kdyby se s tím tak neloudal a nezkoumal u každého psa všechny pihy a hlavně začal včas, jak měl, tak bychom obě nebyly tak naštvané. No co myslíte, vyhrály jsme tentokrát? No, překvapivě ….tentokrát…. ne. A tak, dštíc síru, šla jsem si ke stolečku rozhodčích pro formulář s hodnocením, že pak zabalíme a jedeme. A ten velmi mladý chlapec, co měl na starosti zápisy, který netušil, jak moc jsem otrávená a vytočená, mi sdělil, že mi ten formulář vydá až po celkovém ukončení soutěže. To bylo moc. Dala jsem ruce do pasu, hóódně se nadechla, nahnula se k tomu nebohému chlapci, takže má mocná ňadra se mu ocitla těsně před obličejem, hrábla jsem do těch seřazených papírů a prohlásila: koukejte mi ten formulář rychle najít nebo si to najdu sama.

Nezmohl se na odpor. Když jsem se, vítězně třímající ten kýžený papír, vrátila k manželovi, který mezitím pobalil všechny propriety, a k nadšené čubě, která kolem nás lítala jako magor (ten tam byl „starý“ pes), manžel se otázal: "Co ti ten chudák udělal a jak moc jsi ho vyděsila?" Divila jsem se, nekřičela jsem a na to, aby náš hovor slyšel, byl moc daleko. Odpověděl: „No, dala sis ruce do pasu, a to je vždycky průser.“ Čuba s námi nemluvila ještě druhý den a já prohlásila, že jestli s ní páneček chce absolvovat ještě nějakou výstavu, tak beze mne. Nechtěl. Ani nevím, jestli jsem při té řeči neměla ruce v pase. Avšak o štěňata se prý ochudit nenechá. S pomocí chovatelky jsme vybrali vhodného nápadníka a jeli na námluvy. Naše Lady je hravá a společenská. Nicméně nápadníkovi dala jasně najevo, že odsaď pocaď. Prý „ještě jednou na mě tohle zkusíš a sežeru tě“. Asi mu to řekla velmi jasně, protože po zbytek odpoledne si sice hráli, ale na výrobu štěňat rozhodně nedošlo. Tento pokus jsme udělali ještě několikrát, avšak se stejným výsledkem. Výhoda je ta, že v době hárání nemáme problém s tím, že by se nechala ukecat nějakým psem, který se nějakým způsobem dostane k nám na zahradu. Sděluje jim všem to samé: ty sexuální loudile, koukej vypadnout. Štěňata si holt budeme muset pořídit jinak.

Vaše Alice

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
avatar
Jarmila Horáčková 28. 6. 2019

Tyna31: tak jsme nakonec vybrali postroje na happytails

Odpovědět
avatar
Alena Otilová 13. 1. 2019

U nás to bylo přesně naopak. My měli nejdřív toho psa a až pak dům. Bydleli jsme v bytě a pak jsme si koupili starší domeček, který postupně rekonstruujeme. V první řadě jsme potřebovali nový plot. Zatím jsme kolem zahrady natáhli jen pletivo http://www.amstor.cz/pletivo , abychom tam mohli mít psa a někam nám neutekl.

Odpovědět
avatar
Jarmila Horáčková 16. 12. 2018

MOhla bych se zeptat, jestli je na cvičák lepší pořídit klasický objek a vodítko nebo jsou lepší postroje ?

Odpovědět
Tyna31
Tyna31 28. 12. 2018

Jaké máte plemeno ? Taky záleží jak pejsek poslouchá, ale všeobecně by měl stačit obojek, naprosto totiž stačí pro manipulaci s pejskem. Třeba něco takového je postačující jsou hodně pevné a dost vydrží http://www.exo-eko.cz/obojek-hidream-profusion-cactus-p194163/

TáňaJ
TáňaJ 25. 8. 2018

Tyna31: jak se osvědčila ? Viděla jsem ji na jejich stránkách a docela mě to zaujalo, ale už si to moc živě nedovedu představit v praxi http://www.4dox.cz/pro-panicky/vycvikove-vesty

Odpovědět
TáňaJ
TáňaJ 1. 7. 2018

Ahoj, chtěla bych se zeptat jeslti tu má někdo vyzkoušenou výcvikouvou vestu nebo bundu, co má 4dox ?

Odpovědět
Tyna31
Tyna31 22. 7. 2018

Co by tě Táni zajímalo ? My ji máme takže třeba budu umět poradit

ŽENY s.r.o. v číslech

1
žena na začátku (naše Eva)
3.
rok startujeme v novém
10
regionálních Pracoven ŽENY s.r.o.
3 000
žen v průměru na jedné akci v OC
84 930
registrovaných inspirativních žen
2 922
testovaných produktů
43 290
odeslaných produktů
165 073
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.