Můj “kamarád” počítač se mi odporoučel do servisu. Prostě zhas a tím bylo hotovo. Zjistila jsem jak je to osvobozující a zároveň svazující být bez počítače a internetu. Pro kamarádku háčkuji pončo. A za chvilku bude hotové. Koukám na telce na pohádku z youtube a háčkuji jako divá.
Oči mě už také tolik nebolí. Víc mohu honit děti, aby pracovali a nedělali nezbednosti.
Povídám si s manželem, když skládá skříně do knihovny.
Svazující:
Lidé z mého okolí nejsou schopní pochopit, že když mi něco potřebují, tak na FB jim neodpovídám. Musí volat.
Účitelé nejsou schopní pochopit, že když dětem nenapíší úkol na tabuly, ale na Bakaláře – školní internetový informační systém, tak prostě se maminka na něj nemá jak z cizího počítače dostat. 😉 nejsem computer, abych si z hlavy pamatovala devět 12ti místných hesel. Tři pro stravování, tři pro rodičovské bakaláře a tři pro žákovské bakaláře.
Úřady, že na e-mail jim reaguji až za několik dní a to i po mém upozornění, že nejsem on-line.
Velmi úsměvný byl i dotaz: “A tak se přihlašuj přes mobil.” ” To nemohu, nejde mi to.”” A jak to?” “Mám jen tlačítkový ze kterého mohu jen volat a psát smsky.” “To na tobě manžel šetří, ne?” “Ne já ho chtěla. Nepotřebuji být neustále on-line. Když něco chceš, tak mi zavolej nebo napiš sms.”
HURÁ jsem osvobozena od počítače.
