Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

red.miky
red.miky
Vloženo 9. 9. 2013
Líbí se mi

Nic se neděje bezdůvodně

red.miky
red.miky
Vloženo 9. 9. 2013
Líbí se mi
Nic se neděje bezdůvodně

Nic se neděje bezdůvodně

Vždy, když jsem se necítila nejlíp a měla hodně starostí, tak jsem si říkala, proč zrovna JÁ teď musím procházet takovým obdobím. Při zpětném pohledu se čím dál tím víc utvrzuji v tom, že se tyto věci dějí z nějakého důvodu. Věřím, že je to OSUD. Některé z vás s tím třeba nesouhlasí, ale já tomu věřím. V následujících řádcích vám popíšu pár situací, které mě přesvědčují o tom, že to tak mělo být.

V 9. třídě ZŠ jsem si prošla přijímačkami na gympl, ale bohužel se mi to o fous nepodařilo (ach ta matematika). Rozhodla jsem se tedy pro odvolání, přece jen jsem byla hned druhá pod čarou, tak šance, že mě vezmou, byla velká. Chtěla jsem tam jít, i když se na ten gympl dostala i má sousedka, se kterou jsem se sice bavila, ale na základce si ze mě občas se svou kámoškou utahovala a dělala mi naschvály. Nakonec jsem se tam dostala, dokonce jsem byla ve třídě s onou dotyčnou a taky jsme spolu seděly v lavici. Staly se z nás velice dobré kamarádky a dodnes tomu tak je. Kdybych to odvolání nepodala, tak jsem v jiném městě a kdo ví, jaký vztah bychom dnes měly.

Následovala maturita, tu jsem zvládla dobře, ale opět mi nevyšly přijímačky na VŠ. Chvíli mě to mrzelo, ale brzy to odeznělo, jelikož jsem se přihlásila na jazykovku a studovala celý rok intenzivně angličtinu. Právě to mi hodně pomohlo a díky tomu se dostala na VŠ na obor, který jsem studovat chtěla. Věřím, že kdybych tehdy ty přijímačky udělala, tak bych stejně po určitém čase skončila, protože bych na to jazykově neměla.

Bohužel mi v té době zemřel můj milovaný dědeček, který pro mě znamenal velice hodně a dodnes ho považuji za jednoho z nejdůležitějších lidí ve svém dosavadním životě. Bydlel vedle nás, takže jsem s ním byla denně v kontaktu a vždy jsem obdivovala, jak je chytrý a jak umí dobře poradit. Po jeho smrti mi to všechno moc chybělo, ale (ať už mi to někdo uvěří či nikoliv) po celý následující rok se mi zjevoval ve snech. Vždy v době, kdy jsem řešila důležité rozhodnutí a nevěděla, co udělat. Ve snu jsme si spolu povídali jako kdysi, ale přitom jsem moc dobře věděla, že už nežije. Dnes vidím, že rozhodnutí byla správná. Škoda, že už se mi ve snech neobjevuje, ale věřím, že někde na nás dává pozor a to mi pomáhá překonat stesk po něm.

Na VŠ jsem potkala skvělé lidi, kteří jsou pro mě opravdovými přáteli. Na stálý partnerský vztah jsem štěstí neměla, tak jsem měla jen "kamaráda". Po dvou letech jsem potkala někoho jiného a měla pocit, že i na mě se to štěstí usmálo. Po půl roce to ale skončilo, jelikož mě podváděl. Nechtěla jsem zůstat sama, tak jsem si na internetu našla kluka, se kterým jsem si cca rok psala a volala skrze Skype. On byl Čech žijící pár let v USA, já jsem byla na VŠ v ČR. Nakonec jsem se rozhodla, že se za ním vydám. Tak jsem za ním letěla na 14 dní, abychom zjistili, zda je vše opravdu v pořádku. Po oněch 14 dnech nastal krutý čas návratu. Nechtělo se mi, ale slíbili jsme si, že až mi za necelé tři měsíce skončí semestr, tak za ním na půl roku poletím. Tak se taky stalo. Nakonec jsme se vrátili spolu, bydleli rok v Praze, já mezitím úspěšně dokončila VŠ a začli jsme plánovat svatbu. Ta se taky konala, ale už v místě bližším našim domovům (naštěstí jsme byli oba ze stejného kraje). A za svědka mi šla nejlepší kamarádka, kterou jsem právě potkala na VŠ.

Dnes máme 19. měsíční holčičku a je to naše největší štěstí. Ten pocit se ani popsat nedá, ale je to nádhera. Moc bych přála všem, kteří si dítě přejí, aby tohle mohli taky zažít. Kéž bych měla tu moc.

Nezažíváme však jen příjemné časy. Třeba před rokem se v manželově práci stále snižovaly platy, až měl nakonec tak málo, že bychom měli jen na zaplacení inkasa a nezbylo nám nic na vyžití. Tak se rozhodl pro výpověď a podnikat. Nadšená jsem z toho nebyla, ale prošli jsme všechny pro a proti a rozhodli se do toho jít. Jsou dny, kdy toho rozhodnutí lituju, ale zase si stále říkám, že to tak možná mělo být a třeba se budeme mít dobře. Třeba. Nevím. Ale nechám se překvapit, co přijde. A budu doufat, že to bude pozitivní.

Vaše Míša

 

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
lemur
lemur 1. 8. 2020

Odpovědět
Maruš11
Maruš11 8. 4. 2020

pravda

Odpovědět
Zdeňka 68
Zdeňka 68 9. 6. 2015

Věřím , že vše se děje z nějakého důvodu a vše má také svůj čas.....

Odpovědět
deeana
deeana 24. 5. 2015

každého z nás potkávají chvíle dobré a zlé

Odpovědět
Jezi
Jezi 29. 4. 2015

Také věřím.

Odpovědět

ŽENY s.r.o. v číslech

3 887
testovaných produktů
92 434
registrovaných inspirativních žen
210 746
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.