Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Helena Plívová
Helena Plívová
Vloženo 27. 7. 2014
Líbí se mi

Naleštěných panáků jsem přežraná

Helena Plívová
Helena Plívová
Vloženo 27. 7. 2014
Líbí se mi
Naleštěných panáků jsem přežraná

Naleštěných panáků jsem přežraná

Helen o denodenních poprvé, která přichází po čtyřítce.

Naleštěných samolibých panáků v oblecích jsem přežraná. Patnáct let jsem se pohybovala v  mezinárodních reklamních agenturách a firmách, kde byl žebříček postů jasně nalajnován, pojmenován a čím lepší košile a kravata, tím bylo jasné, že vyšší post, vliv a samolibost.

Když jsem přišla na to, že občas se musím chovat jako oni, abych vůbec dostala slovo, vlastně jsem tehdy vyhrála. Začali se se mnou bavit a brát můj názor. A jak si to představit v praxi?  Přistoupíte na jejich hru a rozebíráte dokola a dokola a aby toho nebylo málo, ještě více dokolečka ty vizionářské myšlenky, smějete se, kdy se máte smát, a  obratem pochválíte ten skvělý nápad, který se právě teď vylíhnul v té hlavě se super dokonalým sestřihem.

Jasné bylo jedno. Ten, kdo se toho pak bude muset chopit v realitě a celou tu dokonalou myšlenku zrealizovat, budu já.  Anebo i  jiná taková zodpovědná ovečka, která je následně promyšleně  vynášena jednou za čas do nebe za to, že má vždy pořádek v papírech a je na ní absolutní spoleh. Navíc neví, co je přesčas, protože od nevidím do nevidím je pro ni standardní pracovní doba.

Aby to bylo chápáno správně, občas se mezi naleštěné panáky zařadily i naleštěné panny (pokud to skutečně ještě byly i panny, tím hůř). To se pak kromě skvělých vizí perete ještě s komplexem předstírané dokonalosti a maskované žárlivosti.  Což byl jasný povel proto, abych se pokud možno jen smála anebo dělala, že tam vlastně vůbec nejsem. Ne proto, že jsem byla mladší blondýnka. Hlavně proto, že jsem byla prostě jen nehodící se feminní kus potenciální konkurence navíc.

Nechci zákeřně generalizovat. Potkala jsem i několik „naleštěných“ osobností, kteří mě i přes své dokonalé košile a kravaty usadili do židle právě svou aurou, moudrostí a humorem. Bylo jich pár, kteří se mi zapsali do paměti a ještě i teď si vybavuju, jak jim ta bílá košile padla jak ulitá. Ano, přiznávám, mně se košilatí, elegantní a chytří muži vždycky líbili. Paradox je, že jsem si vzala naprostý opak - tričkového a kapsáčového kluka s nezkrotielným rozcuchem. A nelituju od prvního dne a už více než deset let.

A už vůbec nelituju toho, že jsem se do toho zorganizovaného naleštěného kolosu po mateřské nevrátila. Je to taková úleva nehrát tu vykalkulovanou řádnou členku společenství naleštěných, ale být sama za sebe, mít kolem sebe stejná makačenka a smát se, když mně se chce. Nebo pobavit druhé, ať už jde o cokoli a situace se nabízí.

Víte, co jsem si poprvé uvědomila před pár dny? To když jsem se na jednom pracovním jednání náhodou setkala s jedním takovým klasickým archetypem naleštěného panáka. Že mi přijde spíš než směšné tragicky zoufalé to snažení se nic nezvorat, zabodovat včasným úsměvem a udržet si vysoké managerské dekórum.  A že vlastně díky ŽENÁM esero se mi daří obklopovat se báječně autentickými ženami a muži a spolupracovat s partnery a klienty, kteří se mnou a s námi všemi nehrají nějakou hru, ale vyznávají  respekt jeden k druhému,  zodpovědnost ke svým produktům a k vám, coby potenciálním zákaznicím, protože váš poctivý a pravdivý názor je pro ně klíčový.

Budu se i dál smát všem panákům, kteří stahují trenky, i když brod je ještě sakramentsky daleko. Budu šťastná a vděčná za každého a za každou z vás, kteří se mi připletete do cesty s úsměvem a nestydatou přirozeností.

A budu dál psát o svých POPRVÉ, které mi můj věk a denodenní život, a i vy všechny přinášíte. Zjišťuju totiž, že ta malá POPRVÉ, která zažívám právě teď po čtyřicítce,  jsou mnohem lepší než ta "velká" před pětadvaceti lety

Vaše Helena

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
gustawka
gustawka 29. 7. 2014

něměla jsem to štěstí

Odpovědět
Helena Plívová
Helena Plívová 29. 7. 2014

S úsměvem tu čtu vaše komentáře a díky za ně Jsem "estét" a ráda se podívám na vystajlovanou nebo spíš upravenou ženu či muže. Ale podle toho lidi nesoudím. Čekám vždy na první slova, úsměv a pohled - pak si dělám názor. A ještě lepší je, když poznám, že se těm slovům a očím dá věřit.

Odpovědět
savana
savana 29. 7. 2014

K tomu nelze nic dodat, snad jen SOUHLASIT

arowana
arowana 28. 7. 2014

Helenko, moc dobře jste se rozhodla pro to, co děláte nyní a že to děláte skvěle je zřejmé z reakcí většiny žen, kterým jste moc sympatická. Já jsem se rovněž celý život pohybovala mezi těmito namyšlenými lidmi a bylo to i v době totality a to bylo docela silný kafe. To se člověk nemohl ani špatně podívat, natož někomu něco říci. Na druhé straně jsem se setkala se spoustou lidí z dělnických profesí (jak píše i RED.MIKY), kteří tyto lidi převyšovali svou vrozenou inteligencí i rozumem. Jsem ráda, že už mám důchod a všechno toto dění mohu sledovat jenom zpovzdálí a také patřičně okomentovat na těchto stránkách.

Odpovědět
red.miky
red.miky 28. 7. 2014

Jsem moc ráda, že jsem nikdy nemusela pracovat ve firmě, kde bych musela mít daný dress code. Ano, bylo mi třeba řečeno, že musím mít čisté a aspoň trochu elegantní oblečení, ale že by to musela být jen halenka a sukně, to naštěstí ne. Je fakt, že se mi moc líbí chlapi, kteří mají sako a k tomu tmavší rifle, uvolněnou košili a to mi přijde fakt sexy, ale kolikrát z nich vyjde takový blábol, že si hned udělám obrázek o jejich inteligenci. A přitom lidé, kteří mají třeba monterky jsou kolikrát daleko bystřejší a lepší než tito rádoby vysoce inteligentní jedinci. Aspoň to tak beru ze své zkušenosti. Samozřejmě nedávám všechny lidi do stejné skupiny, to určitě ne. Každý jsme jiní. A to je dobře. Kdyby byly všude stejné uniformy, pak by padly tyhle rozdíly mezi lidmi. Ale má to i své "ale"... Helenko, krásně jste to napsala, hlavně to, co jste si před pár dny uvědomila. Občas je takové to procitnutí nebo uvědomění si hodně důležitý. Člověk si pak srovná priority.

Odpovědět
janahej
janahej 28. 7. 2014

Pro mě jsou "nažehlenci" takoví ti nagelovaní nebo módně vystajlovaní chlapící v superdrahých autech i oblecích, ale s prázdným-dokonalým obličejem na tváři. Všude musejí být první, stále a za každé okolnosti telefonují , předvádějí své znalosti a mají pocit, že se z nich musí člověk posadit na zadek. Tady v centru Prahy je to bohužel častý jev. Jsem opravdu ráda, když mě některý z nich občas z mých předsudků vůči nim vyvede - pustí mě na přechodu pro chodce, ve frontě a nebo se jen tak lidsky mile usměje....

Odpovědět

ŽENY s.r.o. v číslech

1
žena na začátku (naše Eva)
3.
rok startujeme v novém
10
regionálních Pracoven ŽENY s.r.o.
3 000
žen v průměru na jedné akci v OC
84 935
registrovaných inspirativních žen
2 922
testovaných produktů
43 290
odeslaných produktů
165 073
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.