Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Lopinka
Lopinka
Vloženo 5. 6. 2015
Líbí se mi

Možnosti

Lopinka
Lopinka
Vloženo 5. 6. 2015
Líbí se mi
Možnosti

Možnosti

Přicházejí úplně automaticky. Nezvány, vítány… pokaždé je to jinak. Záleží na tom, co se zrovna děje okolo nás. V jakém jsme rozpoložení, zda se jich bojíme, vidíme v nich budoucnost nebo si je nechceme pustit k tělu.

Většinou přichází ruku v ruce s nějakou změnou. Může to být i neutrální změna, ale pokud naše hlava není v dobrém rozpoložení, dokáže s námi dělat divy. Vyvolat spousty emocí … smích, pláč, rozpaky, obavy a další a další. Musím říci, že se snažím hledat na každé změně co nejvíce pozitivních věcí, protože to jde a já to moc dobře vím. Obrat nastává u nás všech ve chvíli, kdy se změna dotkne citelně nás, naší rodiny nebo blízkého okolí. V tu chvíli nastoupí strach a naše hlava začne bojovat, i když možná nesmyslně. V tu chvíli žádné možnosti nevidíme a ani nemůžeme. Strach je tak veliký, že jen málokdo z nás s ním umí bojovat. V první chvíli nás napadá, že takhle už ne a za vším uděláme tlustou čáru. Přeci si to nenecháme líbit. Tohle se nám dělat nebude. A prostě se snažíme utíkat co nejdál.

Dnes jsem měla možnost pozorovat spousty lidí okolo sebe a u každého reakce byla jiná, což mne nepřekvapilo. Mám okolo sebe spousty silných lidí, kteří v nepříjemné situaci dokáží potlačit negativní emoce, bezmoc. Nahodí mozek a začnou se ptát a zjišťovat, zda je to opravdu tak hrozné. Musím přiznat, že mě se to dnes nepovedlo. Strach byl příliš velký na to, abych svou hlavu mohla zapojit. Potřebovala jsem čas - čas sama pro sebe. V tu chvíli mi přišlo, že mi někdo vyměnil tělo. Nefungovalo nic, nohy, ruce, hlava. Možná jsem v ten okamžik pochopila některé lidi, kteří nevidí nic - žádnou možnost, žádnou cestu a dělají ukvapené závěry, kterých poté litují. Nevím, kde se to přesně zlomilo, ale hlava naskočila. Možná to byl ten skrytý bojovník, možná vědomí, že v tom nejsem sama a že cesta vždy existuje.

Existuje. Možná je jen skrytá, zasypaná listím. Možná ji jen přes klapky nevidíme. I ten dnešní zkrat mi připomněl, že je dobré občas utlačit strach do kouta a postavit se k němu čelem. On se totiž zmenšuje a zmenšuje, až zmizí úplně. Jen prázdný roh a náš stín, který se potutelně usmívá, protože vyhrál ten největší boj. Neříkám, že vždy jde vše, ale tohle je věc, kterou si můžeme ovlivnit sami a pokud se nám povede, tak si můžeme gratulovat a do budoucna z ní čerpat …..

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
Lakousek
Lakousek 12. 6. 2015

Moc pěkně napsané.

Odpovědět
spuntik
spuntik 8. 6. 2015

přesné

Odpovědět
Ovace
Ovace 7. 6. 2015

vždy je možnost

Odpovědět
gustawka
gustawka 7. 6. 2015

krásně napsané

Odpovědět
Siraellen
Siraellen 6. 6. 2015

vždy je nějaká možnost

Odpovědět

ŽENY s.r.o. v číslech

3 887
testovaných produktů
87 733
registrovaných inspirativních žen
210 746
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.