Každá žena má doma jistě svoji “bibli”, ke které se neustále vrací z různých důvodů. Když jí není lehce na duši, když si chce jen tak zrelaxovat, když se chce zasmát, když si chce uvědomit priority, když se “s někým nahoře” chce poradit…
Moje osobní bible napsala Betty MacDonald a obě dvě tyto knihy Vejce a já a Co život dal a vzal mám na svém nočním stolku přesně 22 let.
Tisíckrát přečtené příběhy, které zažila Betty, znám nazpaměť a i když si v knihách normálně nezatrhávám, tady ano – protože jsou to moje bible a z podtržených vět čerpám sílu a energii.
Při různých životních peripetiích a v různých situacích, kdy si něco uvnitř sebe nebo venku řeším, se často sama sebe ptám, co by tomu (kromě maminky a babičky) asi řekla Betty… …….
…
Ó, Betty, kdybys jen věděla, kdy a kde všude jsem si na Tebe vzpomněla..
Při vaření, když potřebuji aby z mála bylo co nejvíc, vzpomenu si na Tvoji radu, že přidáním nudlí k jakékoliv večeři získáme libovolné množství porcí…
Když jsem se před dvěma lety stěhovala a chtěla jsem mít v krabicích přehled a řád, což mi vydrželo jen do půlnoci, kdy jsem musela zase kojit a pak už mi bylo při balení všechno jedno (pod kontrolou jsem měla pouze svoje dvě dcery a svoje dvě bible), vzpomněla jsem si na Tebe, jak jsi při stěhování na ostrov Vashon pozdě večer zavinovala kelímek s majonézou, špičku salámu a půl lahví parfému Modrá hodinka do tvídové sukně, a dokonce jsi na to ani nenapsala “Pozor, neklopit”.
Když se, díky průtokovému ohřívači a starému kotli, můžu sprchovat v teplé vodě jen přesně 45 sekund a pak už je to ledárna, ….vzpomenu si na Tebe, kterak jsi si na slepičí farmě ohřívala vodu ve starém hrnci na starém sporáku, aby ses mohla umýt mezi rozvěšeným prádlem …
Když si říkám, že u nás chcíp pes a nic kulturního se v naší čtvrti neděje, vzpomenu si na Tebe, která jsi po několika letech strávených na slepičí farmě byla tak vyhládlá po jakékoliv kultůře, že by ses byla plazila třeba po rukou, aby ses mohla zúčastnit každoročního setkání Svazu rozených debilů…
Při všech vstupních pohovorech, kdy jsem si v minulosti nebyla jistá, zda splňuji úplně všechny požadavky zaměstnavatele, a vůbec kdykoliv, kdy jsem si říkala, jestli můžu…vzpomněla jsem si na Tvoji radu, že kdokoli může dělat cokoli – jen si musí věřit…a šla jsem do toho a tu Tvoji větu – KDOKOLI může dělat cokoli – bych nechala vytesat do kamene:-)
…
Betty, škoda, že už nejsi mezi námi a nebydlíš v naší ulici, pozvala bych Tě na oběd a za všechny Tvé rady a Tvůj nakažlivý smysl pro humor poděkovala…
Takže Betty, děkuju:-)!!! A ostatních ŽEN sro se ptám – JAKÁ BIBLE JE TA VAŠE?
KK
Tisíckrát přečtené příběhy, které zažila Betty, znám nazpaměť a i když si v knihách normálně nezatrhávám, tady ano – protože jsou to moje bible a z podtržených vět čerpám sílu a energii.
Při různých životních peripetiích a v různých situacích, kdy si něco uvnitř sebe nebo venku řeším, se často sama sebe ptám, co by tomu (kromě maminky a babičky) asi řekla Betty… …….
…
Ó, Betty, kdybys jen věděla, kdy a kde všude jsem si na Tebe vzpomněla..
Při vaření, když potřebuji aby z mála bylo co nejvíc, vzpomenu si na Tvoji radu, že přidáním nudlí k jakékoliv večeři získáme libovolné množství porcí…
Když jsem se před dvěma lety stěhovala a chtěla jsem mít v krabicích přehled a řád, což mi vydrželo jen do půlnoci, kdy jsem musela zase kojit a pak už mi bylo při balení všechno jedno (pod kontrolou jsem měla pouze svoje dvě dcery a svoje dvě bible), vzpomněla jsem si na Tebe, jak jsi při stěhování na ostrov Vashon pozdě večer zavinovala kelímek s majonézou, špičku salámu a půl lahví parfému Modrá hodinka do tvídové sukně, a dokonce jsi na to ani nenapsala “Pozor, neklopit”.
Když se, díky průtokovému ohřívači a starému kotli, můžu sprchovat v teplé vodě jen přesně 45 sekund a pak už je to ledárna, ….vzpomenu si na Tebe, kterak jsi si na slepičí farmě ohřívala vodu ve starém hrnci na starém sporáku, aby ses mohla umýt mezi rozvěšeným prádlem …
Když si říkám, že u nás chcíp pes a nic kulturního se v naší čtvrti neděje, vzpomenu si na Tebe, která jsi po několika letech strávených na slepičí farmě byla tak vyhládlá po jakékoliv kultůře, že by ses byla plazila třeba po rukou, aby ses mohla zúčastnit každoročního setkání Svazu rozených debilů…
Při všech vstupních pohovorech, kdy jsem si v minulosti nebyla jistá, zda splňuji úplně všechny požadavky zaměstnavatele, a vůbec kdykoliv, kdy jsem si říkala, jestli můžu…vzpomněla jsem si na Tvoji radu, že kdokoli může dělat cokoli – jen si musí věřit…a šla jsem do toho a tu Tvoji větu – KDOKOLI může dělat cokoli – bych nechala vytesat do kamene:-)
…
Betty, škoda, že už nejsi mezi námi a nebydlíš v naší ulici, pozvala bych Tě na oběd a za všechny Tvé rady a Tvůj nakažlivý smysl pro humor poděkovala…
Takže Betty, děkuju:-)!!! A ostatních ŽEN sro se ptám – JAKÁ BIBLE JE TA VAŠE?
KK
Zdroj foto:Pixabay.com
