Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Alice
Alice
Vloženo 3. 9. 2014
Líbí se mi

Moje posedlosti - JÍDLO

Alice
Alice
Vloženo 3. 9. 2014
Líbí se mi
Moje posedlosti - JÍDLO

Moje posedlosti - JÍDLO

Není nad projevenou důvěru, píše ve svém novém blogu Alice.

To je krásný téma, které se za ruku drží s dietou. Vaření vede v oblíbenosti televizních pořadů, k vaření se stočí skoro každý rozhovor. Vaří i muži, což za dob mých rodičů bylo tak časté jako vyhrát ve Sportce. Můj tatínek uměl skvěle jen chleba se salámem a čaj. Maminka začala odjíždět na samostatné dovolené s kamarádkami až v době dospělosti mé a mého bratra, asi měla strach, že bychom tatínkovu stravu nemuseli přežít. Teda hlavně já, vypadala jsem jako reklama na koncentrák. Moje maminka s oblibou říkávala, že jsem snídala naposledy jako mimino z flašky, od té doby už nejím. No poté, co jsem našla svoje fotky z té doby, vím, že to byl čirý pud sebezáchovy, protože takhle tlustý mimino jsem ještě neviděla. Společný nedělní oběd vždy končil hádkou, protože bylo málo věcí, které jsem uznala za vhodné k jídlu. Odkrajovala jsem tlustý maso, kližka byla vyloučená úplně, z polévek jsem vybírala mrkev, celer a podezřelou zeleninu, kterou jsem neuměla identifikovat. Tehdy moje maminka začala do polévky zeleninu strouhat. Moje nechutenství nemělo nic společného s kuchařským uměním mé maminky. Máma vařila a pořád vaří skvěle, taky úžasně peče, jako hodnotitel jídla mám laťku nastavenou hodně vysoko.

Avšak tehdy jsem nejedla a taky nevařila. Kuchyni jsem se vyhýbala jako čert kříži. Dcery ostatních sousedek v ulici pekly alespoň perník a já na větu: pojď, něco spolu upečeme, reagovala jako na sdělení lékaře o nutnosti vytrhnutí zubu. Upřímně jsem nenáviděla hlavně Kačenku, ač cca o 6 let mladší, už ve 13-ti letech pekla perník a zdobila vánoční cukroví. No a věřte, že jsem si to doma vyslechla. Má nechuť ke kuchyni pominula až s mým prvním manželem, kdy jsem zjistila, že láska prochází žaludkem a že si s obyčejnými jednohubkami vysloužím pochvalu. Časem mě vaření začalo i bavit. Tím, že jsem mamince musela asistovat, najednou jsem si vzpomněla, jak se co vaří. I když začátky byly kruté, občas to moc jedlé nebylo. Ale můj tehdejší manžel byl v tomto směru velmi tolerantní, spálené maso ho k šílenství nepřivádělo, knedlíky naštěstí neměl rád a sladké nejedl. Protože byl Němec, převzala jsem i některá jídla z německé kuchyně. Jako třeba mleté maso zabalené v listu zelí. A jeho maminka, nemůžu říct tchýně, to je takový ošklivý slovo a ona byla fakt skvělá, k tomu dělala takovou spešl omáčku. Snažila jsem se, seč mi síly stačily, ale manžel vždycky řekl: Lásko, máš to dobrý, ale, víš, není to ono, tak si nech pořádně vysvětlit, jak to ta máma dělá. Zoufalství dostupovalo vrcholu, ale přece nepřiznám porážku a nezeptám se, že. Až jednou procházím německou sámošku a mezi polívkami v pytlíku a různými dalšími nechutnostmi plných éček vidím: omáčka na pečeni a na obrázku takový závitek…no, koupila jsem to, říkala jsem si, za ten pokus to stojí. I uvařila jsem další várku, do vývaru z dušení nasypala tenhle sušený mišmaš a co myslíte? No ovace veliké. „Lásko, konečně jsi to trefila, tohle je ono.“ Ach jo, kolik času a pokusů jsem si mohla ušetřit. Také jsem se pouštěla do složitějších jídel a vymýšlela vlastní recepty. No, dodnes jsou moje jídla vždycky originál, množství a použitý materiál si přece píšou jen zbabělci, který si nic nepamatujou a TOHLE je tak skvělý, že to nemůžu zapomenout. Podruhé už to nikdy není stejné. Bohužel musím říct, že občas bohužel.

Vařím pořád ráda a dobře. Letos jsem začala vyrábět i marmelády. S osvědčenými recepty se nezdržuji, vymýšlím si vlastní, materiál použiju, co zahrada dá, ale řeknu vám, vypeckovávat několik kilo třešní…. to ve mně ubilo jakoukoliv inspiraci.

Ale pečení mi moc nejde. Ze zcela jasného a jednoduchého receptu vyrobím něco naprosto nepoživatelného. Jako například sousedčina buchta. Smíchá se několik ingrediencí (půl hrnku hladké mouky, půl hrnku mléka, 250 ml šlehačky, 2 vejce, 1 prášek do pečiva, 2 lžíce Granka) , naleje se to na plech, po vychladnutí se to poleje rozpuštěnou čokoládou a hotovo. Zdá se to velmi jednoduché, že. V mém podání ne. První pokus jsem vyhodila. Druhý pokus nežraly ani slepice. Třetí pokus jsem opět vyhodila. Čtvrtý pokus vypadal nejlépe, ale ve finále se zdrcnul. Vzala jsem to do práce, kam jsem vždy nosila víkendové přebytky od mé a manželovy matky, kde to, můj převážně mužský kolektiv, zpucnul se slovy: poslechni, tentokrát se to těm tvejm holkám až tak moc nepovedlo. Na pátý pokus nedošlo, vzdala jsem to. Úspěch mají pouze moje tvarohové šátečky z listového těsta, no já nikomu neříkám, že u tvarohové náplně rumem nešetřím. Taky umím skvělý cheescake, recept najdete v sekci Uvař.

Nevzdávám to. Jakmile najdu recept, který se mi líbí, nakoupím ingredience a rozložím to na lince. Kuchyň mám velkou, nevím, jak to dělám, ale při každém takovém pokusu to u mě vypadá, jako že vařím nejméně pět chodů pro rozvětvenou rodinu. Do toho přijde můj manžel se slovy: Ááá, zase laboratoř. Ali, nezdržuj se pečením, vem to a rovnou vyhoď.

Není nad projevenou důvěru.

Vaše Alice

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
megan1
megan1 3. 3. 2016

Hezké..

Odpovědět
overlooks
overlooks 11. 4. 2015

Pro mne je jídlo také velké téma...

Odpovědět
Miška optimistka
Miška optimistka 22. 3. 2015

Odpovědět
gustawka
gustawka 19. 9. 2014

miluji jídlo

Odpovědět
Lakousek
Lakousek 9. 9. 2014

Moc ráda vařím a peču,ale bohužel i baštím.

Odpovědět

ŽENY s.r.o. v číslech

1
žena na začátku (naše Eva)
3.
rok startujeme v novém
10
regionálních Pracoven ŽENY s.r.o.
3 000
žen v průměru na jedné akci v OC
85 000
registrovaných inspirativních žen
2 922
testovaných produktů
43 290
odeslaných produktů
165 073
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.