Kdo si hraje, nezlobí

Nechat si utopit vlastní dítě je blbý. Ale nechat si utopit cizí? Smějte se s Alicí!

Platí to na děti i na dospělé. Protože muži – to jsou jen velké děti, co mají velké hračky. A přiznejme si, i my, ženy, máme své hračky, které nám pomáhají přestát strasti dne.

A jak nejlépe zabavit děti?

No těžko můžu já, dětí nemajíc, radit zaslouženým matkám. Jsem jen několikanásobná teta a teď už i prateta, v jejímž repertoáru jsou děti v rozmezí od týdenního miminka až po 33-ti letého habána. A teta není rodič, já nemusím vychovávat, já jen rozmazluji. Lakuju nehty, maluju jim nové obličeje, hraju pexeso, to se mnou hrají rádi, většinou prohraju, skládám puzzle, u kterých se baví tím, jak mi to nejde. Dívám se s nimi na kreslené filmy, je tolik pohádek, které neznám. A tak se dá říct, že spíš baví ony mne než já je. Občas jsem je i brala sebou na dovolenou.

Kdysi jsem s kamarádkou, jejím 5-ti letým synem a svým 7-mi letým synovcem odjela na týden k moři. Do Řecka. Po pár dnech má kamarádka dostala alergii na sluníčko a celá se osypala. Ale zafungoval můj virus katastrofy, v tomto případě musím říct naštěstí, ač byl přelom července a srpna, sluníčko se schovalo za mraky a dva dny bylo hnusně. A my zrovna v tomto termínu měli objednaný výlet do blízkého aquaparku. A že nesvítí sluníčko? Že teplota klesla tak, že je spíš na svetr než na plavky? Nevadí. Někoho, kdo je odkojený studenou vodou pískovny a poté Jizerou, taková drobnost nerozhodí. Narváno tam opravdu nebylo. Díky tomu mi stačilo stát na břehu, zabalená do ručníku a sledovat, jestli ta dětská hlava pod vodou už není příliš dlouho. Další den se kamarádce přitížilo, zůstala v pokoji a protože sluníčko konečně dostalo rozum, vyrazila jsem s kluky na pláž sama. Ten starší už uměl plavat a při pobytu ve vodě se nacházel spíš pod vodou než nad vodou. Ten mladší plavat ještě neuměl, nicméně to mu nebránilo v tom, aby se neopičil po svém starším vzoru.

Stála jsem na břehu a velmi nervózně sledovala, kde ty dva caparty mám. Protože nechat si utopit vlastní dítě je blbý, ale nechat si utopit dítě cizí – no to se vysvětluje fááákt blbě. Usoudila jsem, že bude lepší mít je pod kontrolou víc. A vymyslela jsem hru na žábu. To si jedno dítě vezmete na záda, párkrát ve vodě poskočíte a pak ho shodíte. Nejlépe obloučkem.  Po celém odpoledni jsem byla servaná jak borůvka a u večeře jsem byla ráda, že se vidličkou trefím do pusy. Kluci na mě viseli i na suchu a žadonili: Ali, dělej žábu…. Ale dělejte žábu v minisukni a botách na podpatku. Ne ne, moje žába je jen vodní. Úspěch jsem měla veliký a z Řecka jsem odjížděla o 3 kg lehčí.

Takže, jak nejlépe zabavit děti? No hrajte si s nimi, protože:

Kdo si hraje, nezlobí.