Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Jajda69
Jajda69
Vloženo 24. 8. 2019
Líbí se mi

Jak jsem zkolabovala - část 1.

Jajda69
Jajda69
Vloženo 24. 8. 2019
Líbí se mi
Jak jsem zkolabovala - část 1.

Jak jsem zkolabovala - část 1.

Rozhodla jsem se, že vám, že napíšu svůj zážitek z kolapsu minulý týden. Ještě mi není úplně dobře, tak článek rozdělím na dvě části - jednu dnes a jednu zase další za pár dní. Já zvládnu jen krátký článek, tak vás nebudu alespoň nudit dlouhým a zdlouhavým psaním. On má článek stejně dvě části - záchranku a pak pobyt s vyšetřením v nemocnici. V podstatě velké bolesti přišly z ničeho nic navečer, kolem deváté hodiny. Čekala jsem, že odezní, nebo to prostě vydržím do rána a půjdu k lékaři. Jenže člověk míní ...a tělo si dělá svoje. O půlnoci už jsem tušila, že tohle bude průšvih, ve tři ráno už mi bolestí tekly slzy )oka jsem nezamhouřila,aby mne spánek trochu posílil) a v 5 hodin ráno už jsem nemohla vydržet. Volat záchranku byl pro mne celkem stres - beru zavolání rychlé záchranné služby jako potřebné ve chvíli život ohrožující. A já jsem nevěděla, jestli nedostanu vynadáno, že už to mám vydržet do rána. Jak se mi ulevilo, když mne uklidnila prakticky už dispečerka a posádka záchranky byla na místě opravdu rychle, a byli velmi milí, velmi profesionální a velmi empatičtí. Obdivuji je, jak rychle dokáží vynervovaného pacienta zklidnit. Posádce té sanitky patří můj velký dík. Přesto jsem se dozvěděla, že musím do nemocnice na další vyšetření, a na bolest mi nic píchnout momentálně nemůžou, protože by injekce mohla ovlivnit vyšetření. V té chvíli jsem se skoro rozbrečela znova, protože už jsem nečekala nic jiného, než aby někdo tu bolest vypnul. Cesta v sanitce proběhla v klidu a když jsem vcházela do nemocnice, čekala jsem, že úleva se konečně dostaví. Že to nebude tak snadné mi došlo, když mne vyděšenou posadili na chodbu a doktor beze slova někam odběhl. Ještě se za mnou vrátil pán ze záchranky a chvíli mne uklidňoval, pak měl ale další pacienty a odjel. Jak to bylo dál vám popíšu příště. příjemný zážitek to teda rozhodně nebyl. Přesto ve mě zůstal velmi pozitivní pocit z profesionality a empatie záchranky. Oběma pánům dík, apokud se mi povede vypátrat, kteří to byli, poděkuji jim dopisem i osobně. Jsou to profesionálové každým coulem.

 

obrázek je ilustrační z denik.cz

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
lemur
lemur 27. 8. 2019

Odpovědět
avatar
Anna Csanádiová 25. 8. 2019

Také mám dobré zkušenosti se záchrankou.Volala jsem ji dva dny za sebou pro tchyni.

Odpovědět
Tamara
Tamara 25. 8. 2019

Volali jsme rychlou několikrát babičce a vždycky v pohodě. Přeji Vám ať jste brzo fit, zdravá. Hodně štěstí.

Odpovědět
hudlenka
hudlenka 24. 8. 2019

Někdy se to tak semele, tak snad jste již v pohodě a bude lépe. Já jsem takto volala sanitku vloni manželovi, když ho bolelo hodně u srdce a pořád nechtěl, ale....zavolala jsem a byla ujištěna, že dělám dobře! Manžel měl infarkt a jak záchranáři, tak i pak kardiologové říkali, že máme volat ihned, i kdyby to nakonec infarkt nebyl...než aby bylo pozdě...

Odpovědět

ŽENY s.r.o. v číslech

1
žena na začátku (naše Eva)
3.
rok startujeme v novém
10
regionálních Pracoven ŽENY s.r.o.
3 000
žen v průměru na jedné akci v OC
85 190
registrovaných inspirativních žen
2 922
testovaných produktů
43 290
odeslaných produktů
165 073
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.