Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Misisska
Misisska
Vloženo 19. 1. 2020
Líbí se mi

Into the Unkown

Misisska
Misisska
Vloženo 19. 1. 2020
Líbí se mi
Into the Unkown

Into the Unkown

"Or are you someone out there who's a little bit like me? Who knows deep down I'm not where I'm meant to be?"

Jsem tam, kde bych měla být? Tento týden byl pro mne meditační. Nejen, že mi to naznačil konec mé periody, kdy je žena stařenou ve své menstruační fázi, zároveň mi to umožnily děti, protože jsem s nimi skončila na ošetřovačce.

Meditace. Přemýšlení nad sebou sama a nad svým osudem. Rozjímání, odpočinek, pití čaje a četba. Nic víc, nic míň. Soustředění se do svého nitra, poslouchání vnitřního hlasu, který mne táhne jinam, než se aktuálně nacházím. Teplé světlo, zapnuté topení, deka. Samozřejmě, že člověk musí obstarat děti, uvařit, uklidit, ale když s dětmi umíte jednat, nechají vám tu hodinku až dvě na sebe i bez toho, aby po vás něco chtěly, případně dělaly v bytě nějaký větší rozruch.

Čím jsem starší, tím svůj cyklus více prožívám. Přesně poznám, kdy mám zpomalit, přesně vím, kdy nenapíšu ani jeden článek, ale taky přesně vím, kdy svou energii mám soustředit na sebe nebo na práci, začít nový projekt. A tak tu jsem. Dneska již jednou nohou v nové fázi dalšího cyklu a těším se, až dojde na řadu ovulační fáze. Jsem nabitá energií a už chci být mezi lidmi.

Již podruhé tento týden koukám na Frozen 2. Nedivím se, že holčičky milují Elsu. Já ji miluji taky. Je pro mne stvořením čistým, odvážným, je pro mne ženou takovou, jakou jsem si ji vždycky představovala. I proto jsem v perexu zvolila citaci z písničky Into the Unkown. Je právě z tohoto filmu. Elsa je ženou sebevědomou, i když o sobě občas pochybuje. Je krásná. A je vlastně jen kreslená. Je vzorem a neví o tom. Neexistuje. Kolik takových skutečných žen vlastně "neexistuje"?

Menstruační fáze pro mne byla nejen meditační. Taky jsem si uvědomila, že člověk, kterého mám moc ráda, o mě nestojí. Že všechno byl omyl, můj pocit, že to všechno bude navždy krásné. V této fázi jsem si prošla osobní očistou. Uronila slzy, přemýšlela, byla jsem naštvaná na sebe, na něj, na celý svět. Sklouzla jsem k tomu, že jsem začala nesnášet jeho i sebe. Byl to přímý náraz hlavou do zdi. Stálo mne spoustu sil mu napsat, že rezignuji. Vyhrál. Pobavil se, zapomenul. Sejde z očí, sejde z mysli. Bolí to. Ale na tom asi nic nezměním.

Dnes, jak jsem psala, jsem už jednou nohou v první fázi cyklu. Plná energie. Ale taky sebepoznání. Vědomí toho, že se nic nejí tak horké, jak se uvaří, je to nejlepší, co se mohlo stát. Napíše? Nezlomí mě to zase? No a teď se vrátím k té Elze. V prvním dílu je písnička Let it go... Nech to být. Nechala jsem to být. O to kouzelnější je pak česká verze Najednou, kde zpívá Monika Absolonová: Najednou, najednou volná jsem, kráčím oblohou. Najednou, najednou mé slzy šperkem jsou. Já jsem svá, jsem hráč i rváč! V bouři rozkvétám... A není v tom náhodu pravda? Takže pro minulý týden platí to, že mé slzy nebyly slzy smutku, ale šperky, protože žena může plakat jen tak a přitom k tomu nemusí mít důvod. Protože slzy jsou šperky. Její šperky, které ji nikdo nevezme. Přináší ji úlevu, odvahu a odhodlání udělat něco jinak. Jsem hráč i rváč. Tak se jdu rvát, silná, statečná a nezlomná...!

 

www.hodinovamanzelka.org

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
Jankkas
Jankkas 21. 5. 2020

Odpovědět
hudlenka
hudlenka 20. 1. 2020

Odpovědět

ŽENY s.r.o. v číslech

3 887
testovaných produktů
90 221
registrovaných inspirativních žen
210 746
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.