Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

VVeronika
VVeronika
Vloženo 20. 2. 2015
Líbí se mi

Inspirativní ženy

VVeronika
VVeronika
Vloženo 20. 2. 2015
Líbí se mi
Inspirativní ženy

Inspirativní ženy

Jaké to je, když potkáte inspirativní ženu? VVERONIKA jednu takovou potkala...co se stalo?

Mám pocit, že poslední dobou mi "vesmír" nebo někdo či něco tam nahoře (sama nevím, jak nazvat tu vyšší sílu ovlivňující náš osud a život vůbec, nazvat) posílá do cesty jen to, co si sama přivolávám. Stalo se za posledních pár dnů hodně náhod, situací, které jsem podvědomě hledala, řešila, přemýšlela nad nimi. Jedním z přání a myšlenek bylo setkat se tváří v tvář nějaké inspirativní osobnosti.

Potkat někoho, kdo mě dokáže motivovat, posunout dál. Stalo se...

Jsou to asi 4 dny a ještě dnes jsem z toho vykolejená. Můj sen - dlouhodobý sen - je mít miniškolku. Starat se o 5 - 6 dětí, podporovat jejich vývoj, jejich osobnost, sledovat jejich růst. Děti jsou naše budoucnost a já je považuji za velký dar. Proto si také velmi vážím svých dvojčat (i když to tak občas nevypadá; upřesňuji - ve chvíli, kdy nechtějí ani doprava ani doleva, kdy zkouší mou trpělivost a své hranice. Ale uklidňuji se tím, že to snad je u každého dítěte, když zkouší a formuje své vlastní JÁ, pak prostě "zlobí".) a nevyměnila bych svůj starý život bez nich ani za zlaté prasátko. I přestože to bylo bez nich všechno jednodušší, nikdy bych žít bez nich už nedokázala. A tím, že jsem tento sen zatlačila ve své hlavě a ve svém srdci hodně hluboko a hodně dozadu, netrápilo mě, že se mi sen nesplnil. Oprášila jsem ho ve chvíli, kdy se narodila dvojčata. A od té doby, což jsou skoro 3 roky, je tento sen v popředí a já dělám kroky, byť krátké, nárazové a malinké, k tomu, aby se mi tohle tajné přání vyplnilo. 

Jeden únorový den jsem seděla u stolu a zase přemýšlela, jak je má životní situace nevyřešitelná. Snad po miliontépáté jsem uvažovala, jak z toho kolotoče ven. A najednou mi přistál od kamarádky, která ví, že chci pracovat s dětmi, email. S inzerátem... Že hledají pedagoga do miniškoličky. Jenomže já pedagog nebyla... Přesto mě to nenechalo chladnou... Hop nebo trop... Buď to vyjde nebo to nevyjde. Vypustila jsem ve své hlavě všechna pro a proti a začala psát. Prostě jen psát... Upřímně se přiznávat, že i když nemám příslušné vzdělání, práci s dětmi beru jako své poslání a snažím se najít cestu, jak tohle poslání naplnit. Motivační dopis vypadal jako zpověď, fotka v životopise neodpovídala pravidlům. A přesto jsem byla pozvána na pohovor.

Nebyla jsem nervózní. Snažila jsem se všemi smysly vnímat atmosféru školky. Vnímat samu sebe, co cítím, když sedím v hezky upravené kanceláři, zatímco ředitelka telefonovala ve vedlejší místnosti. Cítila jsem strach... A zvláštní stísněnost... Ale vím taky, jaký přesně to pocit byl. Já se jen bála, že to bude změna v mém životě. Že jdu do neznáma, místo abych nastoupila do práce, kde mi stále drží místo asistentky. Strach z toho, že znova budu muset bojovat, přizpůsobovat se, poznávat, snažit se, vybudovat si určitý post... A potom přišla ředitelka... Veškeré pocity strachu, skepse, smutku byly rázem pryč. Protože žena, která seděla přede mnou, byla stejná jako já. Byla jako mé zrcadlo. Žila svůj sen, protože ta miniškolka byla její. Svěřila mi celý svůj příběh o tom, jak školku založila, jak začínala, mluvila o svých snech, o odvaze, o současném závazku i starostech spojených s vedením takového zařízení. A já nestíhala nic než kulit oči a bombardovat ji otázkami. Nešlo o klasický pohovor, šlo o rozhovor dvou žen se stejným přáním a stejnými cíli. Už po 5 minutách jsem necítila nic než obdiv. Však jsem jí také řekla, že před ní opravdu smekám klobouk a že už teď je mi velikou inspirací. 

Pak mě provedla po školičce a to jsem nezvládla už ani mluvit... Pociťovala jsem něco tak krásného, takový skvělý pocit naplnění a touhu pracovat tam, v tom prostředí, teď, hned, okamžitě. Dokonce se objevil na zlomek vteřiny i VDĚK a přitom ten tam neměl co dělat. Nebo měl? Nevím, asi intuice... Kterou se nesnažím pochopit, vysvětlení přijde samo, později. Odcházela jsem ohromená, šťastná, naplněná, motivovaná... Domluvily jsme se na spolupráci a příští týden mě čeká testovací dopoledne. Dopoledne, které ukáže té "velké" ženě, zda TO v sobě mám nebo nemám. A já se na to moc těším. Upřímně se těším na to, že budu jedno dopoledne žít svůj sen. Ano, bude to velice náročné, protože se budu starat nejen o svá dvojčata, ale také o dalších cca 10 dětí, přesto se nemůžu dočkat. 

Je skvělé potkávat ženy, které vám dokáží ukázat směr, když vy sama ho ztratíte.

Ženy, které si splnily sen a vypráví ho dalším lidem jen proto, aby motivovaly. Vzdávám těmto ženám hold a pevně věřím, že jednou takovou se v budoucnu já sama stanu. Pracuji na tom, protože pracuji na sobě.

Chci růst a chci motivovat. Jednou...

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
Maruš11
Maruš11 6. 4. 2020

super

Odpovědět
Ovace
Ovace 15. 12. 2016

Super

Odpovědět
Miška optimistka
Miška optimistka 15. 3. 2015

Odpovědět
VVeronika
VVeronika 15. 3. 2015

deeana
deeana 23. 2. 2015

musím říct, že mě často inspirující lidé donutí zamyslet se nad současným stavem a něco se sebou udělat

Odpovědět
VVeronika
VVeronika 26. 2. 2015

Přesně tak... Inspirující dokáží nakopnout a donutit člověka se posunout o krok dál ve svém životě. Proto inspirativní lidi vyhledávám nebo o nich alespoň čtu. Dodávají motivaci a sílu jít si za svými sny.

benca
benca 23. 2. 2015

Ked to velmi chcete sa vam to splni

Odpovědět
VVeronika
VVeronika 26. 2. 2015

Pevně tomu věřím. Když ne dnes, tak v budoucnu. Ale splní, pokud si za tím budu stát.

ŽENY s.r.o. v číslech

3 887
testovaných produktů
90 093
registrovaných inspirativních žen
210 746
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.