
Povím vám - tak jsem přemýšlela co všechno za hračky jsem měla a musím se přiznat, že jsem měla víc autíček než panenek. Autíčka u nás vedla na plný čáře. Zato panenky byly většinou bez hlav, v pozdějším věku s upálenými vlasy... Já ničitelka panenek Barbie..
Další u nás vedly společenské hry. Nejvíce člověče, nezlob se nebo žížaly a žebříky. Jo, to bylo něco. A když jsme našli kouzlo karet - to bylo něco... Hrála jsem furt - prší, větší bere... Nakonec jsem se naučila žolíky... A to byl teprv masakr. Hrála jsem ho vždy a všude, s každým. Tedy s každým, kdo to uměl.
Jo a vzpomínám si na dřevěné kostky. Jak na tom byly obrázky a skládalo se to jako puzzle. Nedej bože, abych to zapomněla uklidit. Když na to šlápla mamka, tak mi to nevadilo Horší bylo, když jsem na to šlápla já. to byla bolest.
Místo, kde můžeš psát a diskutovat