Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Učitelka MŠ
Učitelka MŠ
Vloženo 29. 7. 2014
Líbí se mi

A jak uklízíte vy?

Učitelka MŠ
Učitelka MŠ
Vloženo 29. 7. 2014
Líbí se mi
A jak uklízíte vy?

A jak uklízíte vy?

V běžném denním shonu člověk uklízí tak nějak pořád a nikde to není vidět. Znáte to. Ta nerovnice. Všichni něco berou, přenáší, odnáší, ale jen jeden to zase uloží zpět...Muži po sobě zanechávají stopy po celém bytě. Ale to oni musí. Mají to dané geneticky. Je to proto, že když šli dříve na lov, tak aby poznali cestu zpět k ženě a ohni... A my za nimi chodíme a sbíráme. Jsou doma a tady nemají kde zabloudit.

Moje argumenty, že olej na kolo a pumpička nemusí vítat návštěvy a že můžou být uložené ve skříni, neobstojí. Prý TADY je vždycky najdu.

Říká, že mu ty věci schválně schovávám...ale já je neschovávám, já jim jen stále hledám nová místa.  

Nejmladší člen rodiny se s tím nepáře vůbec. Proč? Protože pořádek je pro blbce, inteligent zvládá chaos. Opravdu jsem se snažila ho vést k systematičnosti, pořádku, vysvětlovala, že to člověku ušetří práci a čas... marně. Jeho psací stůl připomíná bitevní pole. Oblečení se válí po zemi, všude jsou balony, kopačáky, tenisáky, hopíky. Jak se v tom chaosu vyzná? 

Vzpomínám si na jeden článek, kde nějaký psycholog nabádal rodiče, ať dítě si v pokojíčku dělá co chce. Je to jeho teritorium, jestli tam má nepořádek, ať si ho tam má a dobře mu tak. Ale zbytek bytu by měl být uklizený! Tím si vrývá do paměti model pořádku doma a zároveň respektování svého i cizího území a to pak bude učit své potomky.

Jenomže já se občas neudržím a vletím tam. Přiznám. Nepedagogické, nevýchovné, zbytečné a neefektivní je mé vyhrožování a křik, který se podobá raněnému pávovi. 

 

Nedávno spolu s tatínkem odjeli na pánskou jízdu a já jsem měla byt sama pro sebe. Musím psát diplomovou práci a potřebuji klid. První den co odjeli to šlo. Psala jsem a psala a po bytě se raději nerozhlížela.

Druhý den jsem byla vyzvána do Ikey, což je pro mě, z malého města výzva, která se neodmítá.       Den jsem trávila nakupováním věcí do bytu, po kterých jsem dlouho toužila, ale nějak pořád nebyl čas... Věci byly nakoupeny, touha po nich uspokojena, ale výsledek neodpovídal očekávání.

 Musím to tu pěkně uklidit, dát tomu fazonu... jenže musím psát tu diplomku!!!! co dřív??? 

Šla jsem si uvařit kafe, že budu psát a pak uklízet. Mezi tím, co se v rychlovarné konvici vařila voda, jsem vyklidila 4 šuplíky v lince, vytřídila plastové nádobky, kterým chybí víčka (záhada). S kávou v ruce jsem plnila pračku a vysypala všechnu svou kosmetiku a serepetičky na zem. 

Jejda: Káva... diplomka....Přinutila jsem se něco napsat, abych pak mohla roztřídit ty své nezbytnosti a uložit si je do košíčků.  Povedlo se.

 

Ale to nejlepší mě teprve čekalo. Květináče. Krásné, bílé. Jeden obrovský, dva velké a dva malé. 

Kytky v bytě už delší dobu volaly po přesazení a novém umístění. Jak já jsem se těšila až se budu hrabat v hlíně... Spocená v koupelně, shrbená nad vanou jsem přesazovala a sprchovala kytky, k tomu mi hrála Hegerka a mi bylo hezky. Úplně jsme cítila, že ty rostlinky mi děkují. "Konečně jsi si na nás udělala čas".

Tak: ještě přesadit fialky a kytky na chodbě a je to. Ale ta koupelna! Tak jsem ji pořádně vydrhla a vyvoněla.

Přece ty květináče nepoložím na podlahu jen tak. Takže vysát, vytřít, utřít prach, vyleštit stoly, vyměnit prostírání a kdo to tu na mě kouká? Á náš křeček. "Tak ty si uklízíš a já mám být tady v tom nepořádku?" Křeček se taky dočkal. 

Mezitím vším jsem nějak stihla poobědvat, dodržovat pitný režim a pokecat s mamkou po telefonu, což není krátkodobá záležitost  

 UF! A JE TO! mrkla jsem na sebe do zrcadla. Zvládla jsem to v rekordním čase s troškou chaosu... , ale s očekávaným duševním uspokojením a příjemným fyzickým vyčerpáním.

Po kom že to dítě je???

Teď už mám chlapy doma. Opět jsou všude balony a jiné sportovní nezbytnosti, koupelna se tváří, že hadr neviděla, do pokojíčku chodím až když napočítám do tří a manželovi občas něco schovám. )

 

 

 

 

 

 

 

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
Zdeňka 68
Zdeňka 68 23. 9. 2016

Perfektně napsané a hlavně pravdivé...

Odpovědět
evionka
evionka 21. 9. 2016

Odpovědět
PetraO
PetraO 18. 9. 2016

snažím se nekramařit a mít doma co nejméně věcí aby byl úklid co nejrychlejší

Odpovědět
hudlenka
hudlenka 17. 9. 2016

nejraději uklízím, když jsem sama doma...ale stejně mám pocit, že to pořád nikde není vidět...

Odpovědět
sipeji
sipeji 17. 9. 2016

mám to stejně,teď jsem uklízela jen povrchově jak bylo venku krásně,raději jsem byla na zahradě,ale počínaje dneškem začínám.

hudlenka
hudlenka 17. 9. 2016

Tak já dnes odjíždím na dovču, takže...jdu si konečně užívat volna

heenna
heenna 13. 3. 2015

uklizeni je dobry relax, ale jelikoz mam kocku, ktera vse kramari...tak to je nekdy sila

Odpovědět
Zdeňka 68
Zdeňka 68 23. 9. 2016

to znám také a když jsou doma kočky 2 a k tomu koťata

ŽENY s.r.o. v číslech

1
žena na začátku (naše Eva)
3.
rok startujeme v novém
10
regionálních Pracoven ŽENY s.r.o.
3 000
žen v průměru na jedné akci v OC
84 975
registrovaných inspirativních žen
2 922
testovaných produktů
43 290
odeslaných produktů
165 073
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.