Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

píďalka jablečná
píďalka jablečná
Vloženo 2. 10. 2016
Líbí se mi

8. Provalené tajemství

píďalka jablečná
píďalka jablečná
Vloženo 2. 10. 2016
Líbí se mi
8. Provalené tajemství

8. Provalené tajemství

"Josefíno, už musíš vstávat. Josefí, halo, slyšíš mě?" Cloumal s ní Vinnie, když se přiblížila hodina domluveného rozhovoru s novináři.

"Co se děje?" Zabrblala ospale.

"Musíme jít, novináři na nás čekají. Říkal jsem si, že bys ocenila, kdybych tě probudil včas, aby sis stihla aspoň přečesat vlasy.“ Ušklíbl se na ni a podal jí do ruky hřeben.

"Jo, to je od tebe hezký." Uznala a začala běsnit. "Co já si jenom vezmu na sebe? Pomoc, Vinci!“ Vyšilovala a začala se přehrabovat v tašce. Nikdy neměla nic připraveno, byla vždy daleko lehkomyslnější, než její bratr.

"Vypadám hrozně," povzdechla si a snažila si vlasy rozčesat - marně. Vlály jí všude možně a ona z toho byla úplně zoufalá. Skoro se jí začaly hrnout slzy z očí, když si pomyslela, jak bude na svých prvních fotkách v novinách vypadat. V pubertě o sobě dokáže pochybovat člověk i s dobrým sebevědomím, natož mladičká dívka, která se má prezentovat před celým světem.

"To spravíme," mrknul na ní Vinnie a vyndal z poličky svou žehličku na vlasy. "Jestli chceš, tak ten předek bychom mohli jakoby nakulmovat a vzadu to neposedný vyžehlíme, co ty na to?" navrhnul.

"Vůbec mi to nemyslí, když jsem ve stresu, ještě že umíš zachovat klid. Jsi můj zachránce." řekla Josefína a natočila se Vincovi přesně tak, jak potřeboval, aby jí mohl vlasy upravit.
Netrvalo dlouho a Vinnie Josefíně vykouzlil na hlavě jednoduchý, ale hezký účes.

"Namalovat nebo tak, to už se ale budeš muset sama. Bál bych se, že ti vypíchnu oko." zasmál se a nechal žehličku vychladnout.

"Neboj, to zvládnu. Už jsem celkem v klidu, i když se mi pořád trochu třesou ruce. Ale děkuju moc,  kybys tu nebyl, tak bych šla mezi ty novináře jako strašidlo."

"Ale roztomilé strašidlo," zavtipkoval Vinnie a šel ještě pomoct Josefíně vybrat si něco na sebe.

"Jak tak koukám na ten tvůj šatník, člověk si ani nemůže vybrat, co by ti poradil, vždyť všechno je naprosto parádní. Ale dost řečí, už je spoustu hodin. Měli bychom letět. Vezmi si tohle," hodil po ní pár věcí, které mu přišly jako nejideálnější k jejímu líčení a účesu, a jakmile se do oblečení nasoukala, chytil ji za ruku a vyběhli z pokoje. Rychle za sebou zamkli a řítili se k výtahu, kde už čekali ostatní.

"Sekne ti to." prohlásil Izzy. Načež se Richiemu trochu zrychlil tep a naběhla mu žíla na krku, ale protože slíbil sestře, že nebude nic řešit, křečovitě se na ni usmál a také sestru pochválil.

"Budu ti něco muset vymyslet s těma vlasama. Pořád ti to leze do očí a pak vypadáš hrozně. Buď to měj na patku anebo rozcuchané, ale takhle upláclý to nenos," čechrala bratrovi blonďaté kadeře.

"Dobrá, souhlasím. Ty jsi tu podle smlouvy expert na vizáž, takže poslouchám, madam,“ zavtipkoval a zmáčknul ve výtahu tlačítko P.
 Během chvilky sjeli do přízemí, kde už čekalo pár novinářů, kteří chtěli ode všech podrobné rozhovory.

 Josefínu si zabrala vysoká na krátko ostřihaná černovlasá novinářka, Jaye malý tlustý reportér a pro ostatní si přišli převážně světlovlasé ženy.

"Ahoj, já jsem Mary." představila se Josefíně novinářka a posadily se spolu na židle v recepci. "Dělám pro časopis „The World“ což samo o sobě napovídá, že sháním novinky po celém světě. A ty budeš jistě Josefína Stringiny, že? Mladičká hvězda svého staršího a tolik úspěšného bratra."

"Přesně tak." přitakala nervózně Josefína.

"No, mám tady pár otázek, na které bych se tě chtěla zeptat. Není toho moc, takže za chvilku bychom mohly být hotové. Můžeme tedy začít?" Josefína jen souhlasně přikývla a Mary se dala do první otázky:

 

 

"Jaké to je být součástí US5?"

"Nevím, jestli bych řekla, že jsem už přímo jejich součástí, ale rozhodně se mezi klukama cítím báječně."

 

"Jsi ve skupině společně se svým bratrem, jak si myslíš, že to bude fungovat? Nebude to spíš dělat problémy?"

"Určitě ne. My s Richiem vycházíme velmi dobře a právě to byl jeden z důvodů, proč jsem souhlasila s tím, se k nim přidat. Mimochodem, Richie je ten nejlepší brácha na světě!"

 

"Takové pouto, to se jen tak nevidí. Co myslíš, že za tím stojí?"

" Naši nás vychovávali s láskou a to se pak na obou, na mně i bratrovi, odráží. Jemu se můžu svěřit se vším a už od malička mi se vším pomáhá."

 

"Chceš tedy říct, že se nikdy ani nepohádáte?"

"To rozhodně ne! Některé naše hádky opravdu stojí za to a nepřála bych vám slyšet jejich obsah. Ale vždycky jsme to urovnali a jeden druhého se snažíme respektovat.

 

"Jaký byl důvod, že jsi začala jezdit na turné se svým bratrem?"

"Nědy jsem jim pomohla s choreografií a Izzymu každou cvhíli navrhuju, jak by si mohl nechat udělat vlasy. Kluci zkrátka trvali na tom, abych se k nim přidala, protože jim přijdou moje nápady tvůrčí."

 

"Pověz čtenářům něco osobě. Jak by ses popsala? Jaká ve skutečnosti jsi?"

"To je složité. Záleží na tom, jaký mám den. Ale řekla bych, že jsem docela kamarádská, bláznivá a tvrdohlavá. To máme s Richiem společné (smích). Někdy dokážu být netolerantní, ale to opravdu jen někdy.

 

"Zdá se, že svou povahou se k US5 hodíš. Jak myslíš, že tě přijmou fanoušci?"

"Doufám, že dobře. Momentálně nejsem přímo s klukama ve skupině, ale jsem jenom součástí toho všeho v pozadí. Takže doufám, že fanouškové mě přijmou dobře.

 

"Prý budeš kluky doprovázet i na pódiu, je to pravda?"

"Měla bych tam být někde mezi tanečníky. Tedy alespoň tak jsem zatím informovaná."

 

"Ze svých zdrojů jsem ale zjistila, že bys s nimi měla přímo vystupovat a někdy si s nimi i zazpívat."

"Páni, tak to je teda to překvapení, o kterém mluvil Jay. No, jestli je to tak, nevím. Ale nepopírám, že bych byla ráda.

 

"Koho ze skupiny máš nejraději?"

"To se takhle říct nedá. Se všemi se znám už od začátku jejich nástupu a vycházím s nimi báječně. Ale asi nejlépe vycházím s Vinniem. Jsme nejlepší kamarádi a na něj se vždycky můžu 100% spolehnout. Ale zase Caycee je můj módní poradce, Izzy mi schvaluje bláznivé plány, které si připravuju každé ráno pro Richieho a Jay? Jay je prostě kamarád to nepohody. Hlavní je to, že když se dají dohromady s mým bratrem, nezkazí žádnou legraci."

 

 

"A co bys vzkázala fanouškům US5?"

„Budu se snažit dál klukům pomáhat se vším, co bude potřeba a doufám, že se Vám dál jejich choreografie doplněná mými nápady, bude líbit a že i dál Vás budou Izzyho vlasy příjemně šokovat, jako do teď.“

 

"Tak a máme to hotové." řekla Mary a vypnula diktafon. Potom si sklidila tužku i papír a obě i s Josefínou se zvedly ze židle.

 Richie a ostatní kluci už byli hotoví a čekalo se jen na Josefínu.

"Postavte se prosím všichni sem,“ řekl fotograf a postavil si je před předem připravené plátno. "Jayi, ty si stoupni-"

"Dozadu, já vím." řekl už automaticky. Byl zvyklý, že kvůli jeho výšce musí stát vždycky tak, aby nezakrýval ostatní.

"Tak Cayce bude tady, Izzyho postavíme sem, Vinnie, ty si stoupni sem a Richieho bych postavil tuhle s Josefínou. Nějak ji přátelsky obejmi, aby to vypadalo jako ochranitelsky."

 Richie udělal přesně to, co fotograf chtěl a ten vyřklikl: "Výborně, výborně. Takhle zůstaňte!" A dal se do focení. Pak si také každého fotil zvlášť.

"Zřejmě tam pošlu tu jednu společnou a pak samotnou Josefínu Nechám ji vytisknout na přední stránku a Vás v pozadí, úplně to vidím, bude to vypadat famózně!“ Rozplýval se nad svým nápadem a potom všem podal ruce, poděkoval za spolupráci a stejně jako ostatní, i on odešel z hotelu pryč.

 

"Tak a my máme konečně volno!" protáhl se Rcihie a všichni bláznivě vyskočili nad zem a začali předvádět něco, co vypadalo jako slepičí tanec, pleskali se po zadku, třepali rukama a chovali se dost bláznivě. I proto na ně recepční zřejmě koukala jako na blázny, ale pak se vrátila ke své práci.

 

"Mám hlad, že bych snědl kamión hamburgerů a na to kopec zmrzliny!" Prohlásil Richie.

"Tak na co čekáme?" vyzval ho Izzy a tryskem všichni proběhli chodbou a honem do jídelny. Zabrali si stůl hned vedle balkónu a rozložili jídelní lístek. Každý si toho objednal opravdu hodně, protože po tak náročném dni jim vyhládlo.

"Jayi, je pravda to, že mě chcete vzít s sebou na pódium a budu s vámi i zpívat?" zeptala se ho Josefína, když jim přinesli jídlo a nacpala si do pusy celý velký brambor.

 Kluci se na sebe pobouřeně dívali a dedukovali, kdo jí to asi mohl prozradit.

"No na mě takhle nekoukejte." ohradil se Vinnie. "Věděli jsme to všichni a já Josefíně nic neřekl. Přece si nemyslíte, že bych jí to vyklopil."

"A kdo to tedy řekl?" tápali všichni a vůbec si nevšímali Josefíny, která se dusila bramborem a chtěla všechno vysvětlit a uvést na pravou míru.

"Tbmo-bmě-"

"Ježiš Josefíno! Jako kdybych ti to pořád neříkal." plácal ji po zádech bratr, když se jeho sestra snažila skrz plná ústa očistit Vinnieho jméno.

"Vinnie  za nic nemůže a nikdo z vás taky ne. Řekla mi to ta reportérka, která semnou dělala ten rozhovor." Objasnila, když se mohla konečně nadechnout.

"Jak ta se to dozvěděla?" podivil se Caycee a najednou každého přestalo zajímat, co má před sebou na talíři. "Buď jí to musel někdo z nás říct, nebo-"

"Nebo nás slyšela, když jsme byli ve mětstě a plánovali to. Nezapomínej, že tihle lidé mají svoje lidi naprosto všude. Nemůžeš nic říct, aby to nezapsali do zápisníku a neprodali to novinám." uvažoval Vinnie. "Podle mého to je jediné vysvětlení."

"To je sice hezké, ale Josefína má teď po překvapení." řekl zkroušeně Richie. "Těšil jsem se na ten okamžik, kdy jí to společně oznámíme a je to pryč."

"Ale já jsem ráda i tak. Vůbec bych nečekala, že mi tolik věříte. A alespoň vím, proč si mě Jay chtěl poslechnout, jak zpívám. Původně jsem si říkala, že je to nějaký krutý žert, jak si ze mě utahovat a zlepšit si tak nějaké komplexy," zasmála se a koukla na něj skrz skleničky na stole. "A to mě přivádí k otázce, obstála jsem?"

"Musím uznat, že zpíváš stejně dobře, jako tancuješ. A pokud bychom si tě vzali do parády a začala bys zpívat pravidelně, tak tvůj hlas nabere nový směr. Určitě jsem s tím byl ale spokojený." Kývnul souhlasně hlavou.

"To jsem ráda." trochu zčervenala a všichni se dali do jídla.

Jenomže pak Cayceemu vyskočila mušle z talíře a trefila Richieho do hlavy. Ten mušli vzal a chtěl ji po Cayceem hodit zpátky. Jenomže Cayce uhnul a mušle zasáhla Jaye. Kdyby do toho nezasáhnul Vinnie, skončilo by to asi ohromnou bitkou z jídla a jídlo by neskončilo v jejich útrobách, ale lítalo by po jídleně jako kosmická tělesa.

"Jak jste si pochutnali?" zeptal se číšník, když odnášel od jejich stolu naprosto vymetené talíře.

"Bylo to vynikající." uznal Richie a zazubil se na něj.

"Richie, Richie, Christophere!" šeptala na něj nenápadně Josefína a on jako kdyby ji neslyšel. "Sakra Richie!" Teď už se musela začít smát, protože si té dané věci všimnul i číšník.

"Co se děje?" otočil se na ni. Josefína si jenom ukázala na čelo a řekla: "Ten kus palačinky si vyndej z vlasů." a celý stůl včetně Richieho se dal dosmíchu. Přidal se i číšník a lidé kolem se otáčeli k jejich stolu.

 

"Neměli bychom jít náhodou oslavit to, že Josefína se dnešním dnem stala oficiální součástí naší skupiny?" navrhnul Cayce, který byl známý především divokými večírky, když se chtěli rozejít na patře hotelu.

"Jak jako součástí? Budu s Vámi přeci jen zpívat, možná zpívat, prostě hostovat. To se nemusí nijak oslavovat." zarazila se Josefína.

"Jé, to je tak roztomilý, když vůbec o ničem neví." zasmál poťouchle Izzy.

"Říkal jsem vám to, ale nevěřili jste mi. Zbaští mi úplně všechno a podepsala by pod mým nátlakem i začátek třetí světové války," vtipkoval Richie a bavil se o ní, jako kdyby tam vůbec nestála a v hlavě jí neprobíhalo milion otázek

"Kluci, no tak. O čem to mluvíte? Co jsem udělala a k čemu jsem se kdy upsala?" zaskuhrala.

"Vždyť jsi podepsala dnes smlouvu, ve které dáváš svůj souhlas, že se k nám oficiálně připojuješ. Myslím, že někdy touhle dobou už to mají všichni na svých blozích a diskutují o tom. Mysleli jsme, žes dneska u podepisování byla spolu s námi…?" pronesl na oko rozpačitě Jay.

"Není tohle tak trochu podvod?" zamyslela se Josefína. "Řekli jste mi, že jsou to jenom formality."

"Taky že jo." zasmáli se kluci. "Ale pokud chceš, dá se to ještě vzít zpátky."

"Když nad tím tak uvažuju, asi pro Vás bude moje neustálá přítomnost větším trestem, než cokoliv jiného," zasmála se a všichni se k n nahrnuli. Ona je samou radostí objala a každému dala velkou pusu na tvář. Každému, až na Izzyho. Tomu nenápadně dala pusu na pusu, aby si toho nikdo nevšimnul. "Miluju vás!!! Ani nevíte jak!" řekla potěšeně.

 "Jste suprový a vzhledem k tomu, že minulý týden jsem měla patnáctiny, tak tohleto je báječný dodatečný dárek."

"Takže, už nejsme podvodníci?" zasmáli se kluci.

"Kdepak, jsem moc šťastná a spadly ze mě všechny pochyby. Bože! Já budu s váma! Nikdy se mi o tom nesnilo a najednou jsem součástí vaší skupiny."

To, co se dělo na pokoji snad ani nemusím vysvětlovat. Josefína samozřejmě začala dělat spoustu bláznivých věcí společně s Richiem a kdyby je někdo v tuhle chvíli viděl, řekl by si, jak je možné, že ti dva jsou každý od jiných rodičů. Byli dokonale sehraná dvojka a při každé jejich scénce, se kluci upřímně chechtali smíchy. Po chvíli se k sourozencům přidali i ostatní. Zřejmě se ještě nevybili při večeři u stolu, jelikož řádili jako zběsilí! Smáli se, házeli po sobě polštáře, peřiny, z prostěradel si dělaly přes sebe přehozy a hráli si na duchy.

 Všemu nasadil korunu Izzy, když takhle vylezl na chodbu a běhal sem a tam. Bohužel s nimi byl na patře manželský pár starších lidí a ta paní se velmi zajímala o paranormální jevy.

Izzy si z rozhodl vystřelit, a tak cípem prostěradla zamával zpoza rohu kolmé chodby a jinak se neukazoval. Pak zlehýnka zasténal a rychle přeběhl přes chodbu tak, aby ho žena letmo zahlédla – jako bílou šmouhu.

"Jamesi, vidíš, já ti říkala, že duchové existují, ale tys mi nevěřil. Doufám, že po tomhle zážitku změníš názor." vykládala manželovi a pak se zadívala kamsi ke stropu a zeptala se: "A co tě sem přivádí, duchu zmatený?" To už její manžel opravdu nemohl vydržet a začal se smát. Jeho žena si toho nevšímala a nechápala, proč se tak její muž chová. Zřejmě by mu na místě velmi ráda dala přednášku o tom, že ubohým duchům se nesmějeme a rozhodně si nesnažíme dělat z jejich tíživé situace mezi břehy srandu.

"Hůůů! Mě sem přivádí náš konzert...Hůůů!" zaskřehotal Izzy a od nich z pokoje se ozval neuvěřitelný řehot a smích.

"Vidíš, bude to zřejmě nějaký známý zpěvák, který už je po smrti."

"Lili, copak nevidíš, že to je jenom-" nestačil doříct, protože žena se pustila do hlubšího zkoumání: "A jakpak se jmenuješ? Duchu neznámý..." Izzy se toho samozřejmě chytil a hodlal pokračovat v tomhle divadle, které ho upřímně bavilo. A zdálo se, že manžela té paní taky.

"Jmenuji se Izzynos a jsem z ostrova Zemřelých duší."

"Slyšíš? Jmenuje se Izzynos. Asi exotický zpěvák, možná z Mozambiku, nebo“

"A dost pane Gallegosi." smál se ten ženin manžel. "Pokud mé ženě opravdu neřeknete, kdo jste, tak budu muset ty její strašidelné báchorky poslouchat až do brzkého rána." vybídl ho se slzami smíchu v očích.

"Drahoušku, ty toho ducha znáš?" zeptala se udiveně stará paní svého manžela.

"Samozřejmě." připustil a mrknul na postavu u pokoje, na které splývalo zářivě bílé prostěradlo. Do teď Izzy nechápal, jak na tohle někdo mohl naletět. Vždyť je to tak otřepané: prostěradlo a strašidelné houkání.

Izzy ze sebe nakonec prostěradlo sundal, zatřepal hlavou, aby se mu vlasy trošku upravily. "Dobrý den, Izzy Gallegos k vašim službám," představil se a udělal velkou vtipnou poklonu. "A omlouvám se, ale bohužel jsem stále mezi živými a doufám, že dlouho budu."

"Takže vy nejste-"

"Duch?" zeptal se Izzy. "Ne, jsme tady s naší skupinou na turné." Vysvětloval a podíval s na jejího manžela, jako kdyby chtěl říct, že už to nechává na něm. Sám se s nimi rozloučil mávnutím  a chystal se, teď už doopravdy odejít do pokoje.

"Moment, pane Gallegosi, já jsem se dozvěděl, že máme tu čest tady s vámi tento týden být a rád bych vás poprosil o autogram."

"Ó pro věrného fanouška já cokoliv." dělal si legraci, protože ten pán vážně nevypadal, že zná byť jenom jednou písničku od nich.

"Kdepak, je to pro moji vnučku. Pořád o vás mluví, tak bych jí chtěl udělat radost. Neodpustila by mi, kdybych jí řekl s kým jsem byl v hotelu a ani nepožádal o podpis.

"Dobrá teda. A jak se vaše vnučka jmenuje?" zeptal se Izzy.

"Clarissa."

"Jé, ale já tady u sebe mám jenom papírový ubrousek pod hrneček." zamyslel se Izzy a hodlal si dojít do pokoje pro pořáný papír.

"Tak to je ideální. Skvěle se to skloubí. Clarissa sbírá všechny možné papírové ubrousky zpod čajů, i čajové sáčky samotné, a ještě když na něm bude vaše věnování, bude nadšená."

 

"Kámo, to bylo bezva! Nahrál jsem to celé na mobil a až se uvidíš, tak se budeš chechtat." mával Jay telefonem a pak ho podal Izzymu.

Ten večer sice nevyrazili nikam do města na večírek, ale i tak se skvěle bavili. Rozebírali Izzyho báječný kousek a zdálo se, že nejvíce ho obdivuje Josefína. Potom se asi ještě půl hodiny fotili a dělali parodie na své méně oblíbené herce

Asi kolem půl jedné se všichni rozprchli na svůj pokoj a naprosto vyčerpaní padli do postele.

 

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
Glady
Glady 3. 10. 2016

hezké

Odpovědět
hudlenka
hudlenka 2. 10. 2016

Opět hezký díl.... těším se na další...

Odpovědět
píďalka jablečná
píďalka jablečná 2. 10. 2016

Dekuji, tenhle jsem musela obzvlast opravovat

hudlenka
hudlenka 3. 10. 2016

no tak chybičky tam jsou, chtělo by to korektury, ale na obsahu ti nic nemění....

ŽENY s.r.o. v číslech

1
žena na začátku (naše Eva)
3.
rok startujeme v novém
10
regionálních Pracoven ŽENY s.r.o.
3 000
žen v průměru na jedné akci v OC
84 953
registrovaných inspirativních žen
2 922
testovaných produktů
43 290
odeslaných produktů
165 073
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.