Richie se ten večer probudil, bez jakýchkoliv problémů, jen se cítil příšerně utahaný a zpomalený. Natáhl se po telefonu, aby se podíval, kolik je hodin a zjistil, že mu psala Josefína.
Děsil se toho, co mu píše, když zprávu otevíral.
1/4
kluci mi rikali, co se stalo.nemuzu tomu verit.proc richie, proc?ze ti to za to stalo.a jestli se prostrednictvim tohohle mstis nasim, kvuli te svatbe, tak bud radsi rad, ze to zustane jen ve skupine a nikdo dalsi se to nedozvi.
2/4
Tata by se zblaznil, zes tohle udelal. klidne by nas taky mohl stahnout oba ze skupiny pryc a muzeme se jit klouzat.prosim te, moc te prosim, neblbni.a jestli mas semnou nejaky problem, rekni mi to radsi do oci. Toh-
3/4
-le me vazne nebavi a hlavne me to mrzi, kdyz si uvedomim, co si asi o me ted myslis.Nechci byt uprednostnovana, ale zaroven nemuzu po nasich chtit, aby mi tu svatbu zatrhli, kdyz jsem ted tolik stastna. Snad to jednou pochopis.
4/4
mej se hezky a kdyztak se ozvi, az se vzbudis, jestli jsi ok.klidne napis a ja se pripojim na whats ap, abychom to mohli probrat.mam te moc rada, bracha. drz se. paaa, Josefi
Richie zpravu dočetl a zhroutil se na postel. Jeho vlastní sestra ho kvůli tomu nedosoudila a ještě je schopná mu podat pomocnou ruku? Jak se k ní mohl tak zachovat? Choval se jako naprostý hlupák, teď to věděl a cítil se neskutečně trapně.
Nakonec sebral odvahu a odepsal: “Jsi skvělá, Pepino… Mám tě moc rád. Ale teď jdu ještě na chvíli spát. Zavoláme si později. Nebo možná radši zítra.”
>V PAŘÍŽI<
" Richie nám začíná nějak divočet." Pronesl Izzy, když viděl Josefínu, jak si čte zprávu od bratra.
" Znáš Richieho, všechno si moc bere a kdykoliv mu přijde, že jsem upřednostněná, tak z toho dělá aféru. Teď si jde prý lehnout." pronesla ztrápeně.
„Zkus se tím teď netrápit. Ať už se mu v té blonďaté šišce honí cokoliv, podle toho, co říkali kluci, nešlo o nic vážného. Teda, Vincent z toho udělal, jako vždy, boží dopuštění a Cayce mluvil tak, jako kdyby ho štvalo, že na něj trochu nezbylo,“ zachechtal se.
„Úplně ho vidím,“ ušklíbla se Josefína.
„A co dneska, miláčku? Objednal jsem na pokoj croissanty a cappuccino. Dneska mě taky odbudeš?“ Rýpnul si trošku, když zaklepala pokojová služba a předala mu stříbrný tác s pochoutkami.
„Croissanty? Tak to kašlu na diety! A klidně budu jako Adele.“ Vrhla se ke stolku Josefína.
„I takovou bych tě miloval.“ Přiznal Izzy a přitáhl si ji k sobě a zajel jí rukou pod tílko, které nosila na spaní.
"Co blázníš,“ hihňala se.
„Ještě předtím, než se půjdu najíst, bych si měl dát nějaký aperitiv, aby mi vytrávilo,“ řekl a svlékl z ní tílko jako nic. Kalhotky jí sundal také jako nic.
„Izzy, nejsem po celém dni osprchovaná a-„
„A jsi dokonalá,“ umlčel ji polibkem.
„Miluju tě,“ špitla.
„I já tebe, Pepino moje bláznivá.“ vzal ji do náručí
"Pokojová služba!" Ozval se mile ženský hlas. Josefína na sebe tedy spěšně hodila župan, Izzy si naštvaně přetáhl triko přes hlavu a nasoukal se do trenek.
Pak pokojské otevřeli a ještě se rychle dooblékli. Nakonec raději vyšli ven a nechali ji, aby mohla dodělat svou práci. Zasedli v přízemí u baru a pozorovali skrze francouzská okna západ slunce.
„Bába praštěná.“ Pustil páru Izzy, když se Josefína uvelebila vedle něj.
"Nerozčiluj se, o to víc to pak bude dynamičtější,“ špitla s ruměncem na tváři.
„Tady se nám někdo červená. Na co myslíte, paní Gallegos?“ Dorážel Izzy a Josefína na něj jenom smyslně mrkla.
„Myslím na to, že jsem šťastná. Nejvíc, jak jsem kdy mohla vůbec být. Skoro mi přijde, že to ani není možné.“
„Já jsem taky neskutečně spokojený.“
„Mám nápad!“ Podívala se z okna a zamířila otevřenými dveřmi z baru ven. Udělala pár kroků, zula si boty a zlehka našlapovala přes kamínky.
„Uznávám, že Vincent měl dobrý nápad zamluvit hotel u moře jako naši poslední zastávku.“ Volal na ni Izzy a spěšně si zouval žabky.
„Počkej, kam letíš?“
„Tady kousek je skála, všimla jsem si toho, když jsem koukala dneska ráno z okna. K té skále nikdo nechodí a můžeme se za ni schovat. Je to jen pár set metrů,“ ukázala směrem doprava.
Měla pravdu, ušli jen několik kroků a dostali se ke skále, která zasahovala do moře. Josefína se kolem ní přebrodila a ocitla se na maličké uzavřené pláži, jen pár metrů široké. Z druhé strany už opět zasahovala skála a tvořila tak vlastně půlkruhové zátiší.
„A jsme tu,“ rozpřáhla ruce a svlékla si oblečení.
Mořský vítr si pohrával s jejími vlasy a vypadala úchvatně, když tam tak ve vodě stála a nechala si omývat kotníky.
Zlaté paprsky zapadajícího slunce ozařovaly její postavu a vlasy jí vlály kolem hlavy a Izzy si říkal, že vypadá jako bohyně.
Otočila se, svůdně se na něj usmála a pokynula mu, aby se přidal. Izzy neváhal ani vteřinu, serval ze sebe oblečení a skočil za ní.
Dováděli pak ve vlnách jako malé děti a Josefína měla pravdu... Teď to celé bylo o to víc intenzivnější.
Točila se jí hlava a přála si, aby tyhle nádherné chvíle nikdy neskončily.
