“Sakra Jayi, ty to nechápeš nebo co?” rozčiloval se jedno ráno Richie a mazal si máslo na chleba tak zběsile, až z něj létala střídka.
“A co bych měl chápat? Přeci znáš svoje rodiče, věděl jsi, co budou říkat, jak se k tomu všemu zachovají. Už jenom to, že Josefíně dovolili s námi začít ve skupině.”
“O tom právě teď mluvím.” Rozhazoval rukama. “Zaprvé, táta k ní nehorázně tíhne. Je to jeho miláček, za druhé, ze začátku jí to sice povolit nechtěli, ale nakonec s námi odjela. Fajn, chápu.” Vyléval si zlost a přecházel po kuchyni sem a tam. “Ale že dokážou překousnout, že spala s Izzym a že si ho vezme! Je jí patnáct sakra! Nikdy bych nic podobného nemohl v jejím věku! Zřejmě si pamatujete, na ten skandál, tenkrát. Málem mě stáhli ze skupiny! A ona si může dělat, co chce, aniž by to naše nějak pobouřilo!”
“Vždyť to znáš, mladší sourozenci.” pokrčil rameny Cayce, který se nerad zapojoval do hádek. Hlavně, když se rozčiloval Richie. Každý, kdo s ním nesouhlasil, nebo mu přišel pod ruku, okamžitě mohl letět oknem.
Vince seděl na parapetu a koukal z okna na zahradu.
“Být tebou, jsem rád, že Josefínu máme. Přinesla k nám bláznivou náladu, dokáže rozzářit celý dům jediným úsměvem a tím svým praštěným stylem fascinuje celý svět. Pro mnohé teenagery je módní ikonou a přitáhla další část populace, a to kluky. Máme díky ní dvakrát víc fanoušků. Tak jí to sakra přej.” Rozhněval se Jay.
“No a já jí to asi nepřeju viď?” ohradil se Richie a naštvaně se na Jaye podíval.
“Evidentně ne.” Odpálil ho v zápětí. “Je to tvá mladší sestra a přesně, jak říkal Cayce, mladší sourozenci většinou mívají výhody, rodiče pro ně mají slabost, obzvláště, je li ten mladší sourozenec holka. A co se týká vašeho otce-” na chvíli se odmlčel a přešel k Richiemu blíž. Tepna na čele mu zběsile tepala, jak moc byl rozčílený z nespravedlivosti, kterou zažívá. “Možná tíhne o trochu víc k Josefíně, ale vaše matka zase miluje tebe. Na to samé by si mohla ztěžovat Josefína. Navíc, vsadím se, že to tvůj otec nevzal jen tak bez problémů, že se jeho princezna bude vdávat. Spousta otců má problém už jen s tím, že jejich dcery s někým chodí, natož, když si někoho chtějí vzít.”
“A to jí omlouvá jo?”
Vinnie už to nemohl vydržet a seskočil na zem. Richieho měl moc rád, ale Josefína byla jeho nejlepší kamarádkou a nechtěl slyšet, jak se do ní Richie naváží, obzvlášť za jejími zády.
“Víš co, Richie, trochu se uklidni, dej si snídani a bude to v pohodě. Chápu, že jsi naštvaný. Asi by mě to, na tvém místě, taky štvalo, jenomže se stalo a ty bys to neměl tolik prožívat. Tys byl ve skupině z vás dvou první, rodiče nevěděli, do čeho tě pouští, zato u Josefíny ano. Už byli trochu otrkaní a počítali s tím, že jsi pořád s ní a ohlídáš ji. Prostě, názory se mění, přístup k výchově taky.” Začal s Josefíninou obhajobou
“A k té svatbě, stejnak by to nějak vymysleli, aby se vzít mohli. Konec konců by nebyli první ani poslední na světě.”
“Takže já mám být v klidu?” Nedal se oblomit Richie. “A můj nejlepší kámoš se staví proti mně. No to je paráda. Víš co? Někdy bych si přál, aby tu Josefína nebyla! Abych neměl žádnou sestru!” Hlasitě oddechoval. Stačilo jen málo a málem se z těch nervů sesypal.
“Tak to jsi trochu přepísknul ne?” Ohradili se na něj kluci. Chápali jeho rozhořčení a byli by schopní s ním o tom diskutovat, ale tohle už bylo moc.
Richie se však jen otočil a s hlasitým dupáním vyběhl do svého pokoje. Pak jen slyšeli, jak práskly dveře, až se rozřinčel křišťálový lustr v obývacím pokoji a najednou bylo ticho.
Cayce s Jayem jen na sebe zmateně koukali a nevěděli, co budou dělat.
Vince mrzelo, jak se do Josefíny Richie navážel, ale zároveň mu dával, hlavně s tou ukvapenou svatbou, za pravdu. On sám však cítil velkou radost, že jeho nejlepší kamarádka je šťastná.
“Ještě, že tohle Josefína neslyšela, chudák.” pronesl Jay a vypil na ex celou skleničku pomerančového džusu. “Asi by se nám tu chuděra složila.”
“Myslíš?” dumal Cayce. “Určitě by pochopila, že to Richie řekl jen v rozhořčení a nemyslel to vážně.”
“Jak znám Richieho, řekl bych, že mu jen ruply nervy. Otázkou však zůstává, jestli ho za těch necelých šest let znám opravdu tak dobře, abych si tím byl stoprocentně jistý.”
 
 >PAŘÍŽ< "Mám hlad, že bych snědl slona." prohlásil Izzy, když se vrátili z celodenního výletu ve Versailles. "Ráno vstávat v pět a potom jenom takový mini obídek. I mravenci by teď kručelo v břiše. Asi tě dnes vytáhnu na večeři." „A nezůstaneme na pokoj? Já nevím, ale zrovna nějak hladová nejsem." zakroutila hlavou. "Josefí, už zase?" "Nechápu." dělala hloupou. "Jenom se nedělej. Tohle je už třetí večeře, kterou nechceš. Včera jsem chtěl objednat malou svačinu, když jsme vylezli z vířivky, ale tys neměla chuť. Fajn, nepřišlo mi to divné, ale ani na snídani? Měla jsi jenom kakao a do oběda jsi jen rýpla a nechala jsi ho být. A teď taky nechceš jíst?" "Nemám chuť." Zakroutila hlavou Josefína a Izzymu se to přestávalo líbit. "Vždyť jsi za poslední dva dny skoro nic nesnědla. Na svatbě jsi taky jenom uždíbla ze svatebního dortu a nemysli si, že jsem si toho nevšiml!" "Chceš mi říct, že jsem snad pod tvým dozorem? Že mě kontroluješ, kolik si toho nandám? Fajn, fajn! Tady máš tužku a papír a laskavě mi napiš rozpis a dávkování jídla, abych náhodou nevybočila z tvých ideálů!" Hodila po něm svůj zápisník ležící na nočním stolku, v němž byla zaražená propiska a rozčíleně za sebou práskla dveřmi od koupelny, aby mohla trucovat. "Ale no tak Josefí." Přešel k zavřeným dveřím Izzy a odložil propisku s papírem na postel. "Takhle jsem to nemyslel, ale jenom mám o tebe strach. Nechci, abys vyváděla hlouposti. Jestli tě něco trápí, tak mi to pověz.“ Dveře se otevřely a ona v nich stála naštvaná se založenýma rukama na prsou. "Teď zase já! Vidíš tohle?" Otočila se k Izzymu zády, jako by snad nikdy neviděl její zadek. "A taky tohle a vyhrnula si triko. "Tak, až ze mě budou čouhat kosti, prosím, klidně vyšiluj, ale dokud vypadám jako sud husího sádla, tak ti na tvoje rady kašlu." "Buď ses zbláznila, anebo už nevím." Kroutil zmateně hlavou Izzy a snažil se najít nějakou chybu, kterou Josefína našla a on ne. "To chceš mít místo zadku placku jako fošnu?" Zasmál se, ale ani netušil, jak moc to Josefínu naštvalo. Tentokráte se nezavřela v koupelně, ale vyběhla ven z pokoje. Přeběhla kratičkou chodbu a hnala se k výtahu. "Počkej, zlato, počkej, tak mi to vysvětli. Co se děje?" Prosil, ale ona se nenechala. Nastoupila do výtahu, ani se neohlédla a Izzy zůstal na chodbě úplně sám, absolutně netušil, co vlastně udělal špatně. A hlavně začínal mít pocit, že si vzal dívku, které přestává rozumět.  

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account