„Jsem nervózní. Bojím se toho, co mi řeknou. Už bylo devět, tak proč nevolají?“ Špitla Josefína Izzymu do ucha, když dopoledne koukali všichni v obývacím pokoji na top gear.
“Bude to v pohodě, neboj” usmál se na ni Izzy a jen co to dořekl, zavibroval Josefíně mobil na stole. Pak znovu a znovu a na display se objevilo číslo jejího gynekologa.
Poplašeně sebou škubla, popadla telefon a vystřelila z obývacího pokoje a Izzy jí byl v patách.
Chtěl se totiž okamžitě dozvědět, jak se celá situace vyvíjí.
“Není to trochu divné?” Spekulovat Cayce, když oba jejich kamarádi odběhli pryč.
“Co by na tom bylo divného?” Pokrčil rameny Vincent, kterému se Josefína svěřila dříve, než Izzymu.
„Prostě čekali nějaký hovor a chtějí u toho být oba, to je toho. Nebo si ji Izzy jen moc hlídá, znáte ho, jak umí být občas žárlivý,“ protočil oči v sloup a snažil se nedat najevo, že ho zvědavost sžírá dvakrát tolik, než ostatní.
“Tak co? Povídej?” Šeptal Izzy, když Josefína urputně poslouchala, co jí doktor sděluje. Nejprve měla svraštěné čelo a nakonec se jí rozzářila tvář. Překryla sluchátko levou rukou a zašeptala: “Je to v suchu, nejsem v tom.” Tetelila se blahem, ale přesto ji něco píchlo u srdce. Nevěděla proč, když se tolik bála, aby výsledky nevyšly pozitivně. Neměla však čas o tom přemýšlet, protože ji Izzy vzal do náručí a zatočil s ní, až jí málem telefon vypadl z ruky.
“Halo? Slečno Stringini, jste tam?” Hulákal doktor na druhé straně telefonu, protože slyšel jen Josefínin pištivý výkřik.
“Ano, jistě, jsem tady. Potřebujete ještě něco, pane doktore?”
“Po pravdě ano. Mám tu ještě další výsledky, protože si jistě pamatujete, že jsme prováděli i další krevní náběry kvůli hladině hormonů v těle. Máte nepravidelnou periodu a zjišťovali jsme podrobnosti, proč tomu tak je.“
„Aha, je to něco vážného? Zánět nebo tak? Nebo nějaká pohlavní nemoc? Jestli ano, je to divné, protože můj partner je naprosto v pořádku.“
“Kdepak, neděste se, o žádnou pohlavní nemoc nejde. Ani bílé krvinky nemáte přemnožené.” Odvětil klidným hlasem. “Jde o to, že zřejmě víme příčinu toho, proč nejste těhotná.”
„Nechápu,“ zavrtěla hlavou a nasadila nechápavý výraz. Izzy z toho všeho byl snad ještě víc nervózní, než předtím.
“Nerad to s vámi řeším po telefonu, je potřeba udělat ještě sérii vyšetření, aby se to potvrdilo, ale s největší pravděpodobností jste neplodná.“
Josefíně málem vypadnul mobil z ruky. Zamumlala jen něco ve smyslu: “Děkuji, doktore, stavím se za vámi, jak jsme se domluvili, nashledanou.” a típla to.
“Zlato, co se stalo? Josefí, povídej.” vzal ji za ruce a podíval se jí do velkých očí, ve kterých se toho mísilo tolik… Strach, úzkost, zklamání, úleva, stesk i beznaděj.
“Víš, já nevím, jestli plánuješ, že spolu budeme-”
“Napořád. Chci s tebou být napořád, ať se děje cokoliv.” Vyhrkl Izzy ještě dříve, než Josefína stačila cokoliv říct. Po tom incidentu na farmě u její babičky se rozhodl už nikdy více nezaváhat a svoji partnerku podpořit za jakékoliv situace.
“Teď to naštěstí nevyšlo.” Pokračovala Josefína. “Nejsi táta a já se nemusím bát, že bych byla máma.” Vysoukala ze sebe přiškrceným hlasem. “Ale až jednou budeme chtít, aby tomu tak bylo, asi to nepůjde, protože my dva prostě miminko mít nemůžeme.” Rozplakala se mu na rameni. V takový okamžik je jedno, jestli vám je patnáct nebo třicet, taková novina zamává zkrátka s většinou ženských, protože ať už si to žena či dívka připouští nebo ne, po dětech touží většina z nich.
“Neplač.” Pevně ji kolem pasu a druhou rukou ji hladil ve vlasech, zatímco její slzy mu smáčely tričko. “Jsem tu s tebou a všechno zvládneme, teď si s tím nelam hlavu. Přeci to ještě není jisté, určitě to nevyčtou z jedněch testů. Půjdeme spolu na to další vyšetření a třeba se to ukáže jako mýlka. Takže teď nemá cenu věšet hlavu.”
“Tobě by nevadilo chodit s holkou a žít s holkou, která nemůže mít děti?” podívala se na něj Josefína očima plnýma slz.
” Miluju tě a ne kvůli tomu, že mi jednou budeš dělat chodící inkubátor pro Izzyho juniora, ale prostě proto, že jsi úžasná, skvělá, dobrosrdečná, talentovaná, zkrátka úžasná, chápeš? A jestli je to vážně pravda, ty za to nemůžeš, není to tvoje chyba a poslední, co si přeju je, aby ses kvůli tomu trápila, jasný? Zítra máš jít na to vyšetření, nebo kdy?“
„Mhm…“ škytla a kývla halvou.
„Fajn, tak vyrazíme spolu a bude to dobré, slibuju,“ povzbudive se na ni usmál.
“Miluju tě. Ohromně si vážím toho, co pro mě děláš. Miluju tě a nikdy o tebe nechci přijít.”
“Nepřijdeš.” Otřel jí slzy z tváří a pak ji vroucně políbil.
“Jé, hrdličky se vrátili.” vycenil na ně své velké zuby Jay, když vešli oba zpět do obývacího pokoje. “Copak jste měli tak důležitého, že to nepočkalo a přišli jste o velký kus pořadu?“
Když se Josfína podívala na Jaye a uvědomila si, že on právě řeší přesně opačnou situaci, těší se na miminko, které s Lenou čekají a jistě vybírají kočárek, vymýšlejí výzdobu ve svém novém bytě… Ta představa ji znovu rozplakala se a utekla k sobě do pokoje.
„Snad jsem neřekl nic, čím bych se jí dotknul,“ zarazil se Jay, když slyšel, jak nahoře práskly dveře od ložnice.
„Nedělej si s tím starosti, to se spraví,“ uklidnil ho Izzy a vyrazil za Josefínou, jí mohl být aspoň trochu oporou. Věděl, že pokud je pravda to, co říkal doktor, čekají oba krušné chvíle, ale byl připravený tomu čelit.
Nechal tedy kluky ve vášnivém napětí a znovu zmizel, aniž by jim cokoliv objasnil.
