
Jaké to tehdy bylo? Vzpomínáte si?
Já osobně vím, že jsem chodila na první stupěň základní školy a v den D, 17. 11. 1989 jsem měla po vyučování jít na hodinu klavíru do hudebky. Jenže ouha, paní učitelka nepustila nikoho ze třídy. Vím, že jsem šla za ní a říkala jí, že mám tu hudebku, že na mě paní učitelka čeká a že nechci dostat vynadáno. Mobily nebyly, nemohla jsme volat ani rodičům... prostě dětská bezmoc. Paní učitelka mi řekla, že v hudebce to pochopí a že tu budeme všichni do pozdního odpoledne, než si pro nás přijdou rodiče.
Matně si vzpomínám, že jsme pak všichni z celé třídy byli doslova nalepeni na oknech a koukali na naše malé, přesto v ten moment velké náměstí, které bylo plné lidí a nechápali jsme, co se děje. Dav lidí, všichni jdou stejným směrem a my jsme zavření ve třídě.
Zvláštní pocit... a po pár dnech to přišlo, pro nás malé školáčky změna, že soudružka učitelka se stala paní učitelkou a někteří si to pletli a nechápali, že to je jinak.
Máte i Vy nějaký moment, který si vybavíte?
Místo, kde můžeš psát a diskutovat
tehdy jsem se teprve měla narodit
já už o tom jednou psala http://www.zenysro.cz/blogy/vypis-se-z-toho/alice-ja-a-sametova-revoluce
Jojo... přesně vím, kde jsem byl.... na vojně. Čerstvě od prvního října. A dalších 14 dní jsme nevěděli, co se děje. Zákaz televize, informací.... báli se, soudruzi. A pak najednou to byli místo soudruhů jen páni....
Bohužel,čtyřleté dítko mělo tehdy jiné starosti