17. 11. 1989, máte vzpomínku?

Jaké to tehdy bylo? Vzpomínáte si?

Já osobně vím, že jsem chodila na první stupěň základní školy a v den D, 17. 11. 1989 jsem měla po vyučování jít na hodinu klavíru do hudebky. Jenže  ouha, paní učitelka nepustila nikoho ze třídy. Vím, že jsem šla za ní a říkala jí, že mám tu hudebku, že na mě paní učitelka čeká a že nechci dostat vynadáno. Mobily nebyly, nemohla jsme volat ani rodičům... prostě dětská bezmoc. Paní učitelka mi řekla, že  v hudebce to pochopí a že tu budeme všichni do pozdního odpoledne, než si pro nás přijdou rodiče.

Matně si vzpomínám, že jsme pak všichni z celé třídy byli doslova nalepeni na oknech a koukali na naše malé, přesto v ten moment velké náměstí, které bylo plné lidí a nechápali jsme, co se děje. Dav lidí, všichni jdou stejným směrem a my jsme zavření ve třídě. 

Zvláštní pocit... a po pár dnech to přišlo, pro nás malé školáčky změna, že soudružka učitelka se stala paní učitelkou a někteří si to pletli a nechápali, že to je jinak.

Máte i Vy nějaký moment, který si vybavíte?