Teenagerovská komedie, a ještě americká. Pořád vás to nevarovalo? Pokud jste si právě teď koupili lístek na film Šprtky to chtěj taky, a je vám více než 12, asi raději navštivte nejbližší obchod s alkoholem. Tohle střízliví přežijete jen těžko. Většina věcí, kterým se čerstvě dospívající dívky budou zřejmě smát na celé kolo, vám totiž přijde zcela nepochopitelná a naprosto hloupá. Tak jako i celý film.
Pokud jde do kin něco jako komedie mající ambici oslovit zejména dospívající generaci, jen těžko od toho můžeme očekávat hluboký intelektuální zážitek s lehkým transcendentálním přesahem do otázek našeho života a bytí. Tady jde obvykle o sex a alkohol. Proč ne, i tenhle druh filmu má své místo a diváky.
Jenže po zkušenostech s loňským snímkem Kazišuci se zdá, že režiséři a scenáristé zcela rezignují na fakt, že film by možná mohl pochopit ještě někdo jiný, než zhruba desetiletá, mírně retardovaná, dívenka v růžových šatičkách.
Nutno uznat, že právě Kazišuci dostávají ve snímku Šprtky to chtěj taky soupeře, který ho v nepochopitelnosti a absenci aspoň trochu uvěřitelného děje v některých momentech trumfne. Protože je celkem jisté, že na plátno budete zírat s dokořán otevřenýma očima a možná i se slzami. Bohužel nikoli se slzami od smíchu, ale ze zoufalství, co vše je ještě možné.

Na vysokou můžete, i když paříte

Kamarádky Amy a Molly se od sebe nehnou na krok. Aby taky ne, ono jim totiž nic moc jiného nezbývá. Jejich popularita v kolektivu je totiž zhruba na úrovní zánětu močových cest. Nejde jen o to, že jedna má pár kilo navíc a druhá o sobě už od druháku veřejně říká, že je lesba. Obě jsou to navíc klasické šprtky, které místo akcí se spolužáky na střední leží v knihách, a jejich největší odvaz v životě jsou zfalšované průkazky do non-stop knihovny. Tak schválně, chcete někoho takového za kamarádku?
Obě ví, že jsou outsiderky, ale nijak jim to nevadí. Utěšují se, že jsou dál než ostatní, jsou vyspělejší a cílevědomější. A život jim dává za pravdu, Molly má v kapse přijetí na Yale a Amy kromě pozvánky na prestižní univerzitu také za pár týdnů míří na dobročinnou stáž v Africe. Ti ostatní flákači jim mohou být ukradení.
Tohle funguje až do okamžiku, kdy Molly omylem v kabince na záchodě vyslechne nehezké povídání o sobě samé z úst jejích spolužáků. Jako správná šprtka chce odejít středem a se vztyčenou hlavou. „Já na rozdíl od vás vím, kam můj život směřuje a jsem s tím spokojená. Přijetí na Yale mám v kapse,“ vmete pomlouvačům do obličeje.
 Jsou mezi nimi největší flákači, kteří nevynechali jedinou party. Jenže ouha, nejprve jí dívka všemi přezdívaná „odtahovka“ sdělí, že i ona je přijatá na Yale, další ze spolužáků se pochlubí nástupem na Stanford, a poslední z trojice má už v kapse programátorský kontrakt s Google a plat půl milionu dolarů ročně.Takže ono šlo žít a stejně se dostat na prestižní univerzitu? Pro Molly je to strašlivý šok. Najednou jí dojde, jak jí život uběhl mezi prsty, jak nezažila vůbec nic. A proč? Aby měla totéž, co ostatní? Tohle se musí změnit. Rozhodnutí je jasné, musí se zúčastnit party u spolužáka Nicka, která má být tou úplně největší a nejlepší, jakou kdy škola zažila.
Od tohoto rozhodnutí se před očima diváků začne na plátně odvíjet sled naprosto nepravděpodobných, často až nemožných situací, kterým může uvěřit opravdu jen retardované dítě. A asi i oné jedenáctileté teenagerce přijdou trochu přitažené za vlasy. Ta ale snad ocení fekální humor, i když jeho úroveň také odpovídá zhruba pětiletému dítěti.Ale aby to dostalo správné grády pro cílovou skupinu, je potřeba co nejčastěji zařazovat slova jako fuck, dick, blow a pár dalších. Jestliže to první lze ještě přejít jako v angličtině relativně běžnou nadávku na úrovni našeho vole, ostatní jsou už přece jen drsnější (a to jsme pro vás vybrali jemnější slovíčka).
Scenáristky Emily Halpernová, Sarah Haskinsová a Katie Silbermanová si zjevně s propracovaným dějem nelámaly příliš hlavu. Ostatně proč, cílová skupina je stejně líná přemýšlet, a tak jim bez ladu a skladu naservírujeme život, který žije, nebo spíše který by tak moc ráda žila, protože je hodně drsná. Pro diváka i jen trochu odrostlejšího to ale ze snímku Šprtky to chtěj taky dělá čisté utrpení a trapnost. Nemá šanci ho pochopit, protože ač i on byl asi dříve mlád, a nemusí to být tak dávno, tohle je něco z úplně jiné planety.
A protože je to přece jen americká komedie, nesmí chybět jak solidní nálož národního a morální patosu pořádná baterie feministických zvolání a prohlášení, vhodně doplněná lesbickou erotickou scénou. Skoro si řeknete, že líbající se muži v Bohemian Rhapsody nebo Rocketmanovi byli decentnější. Zkrátka, tohle není ani film na odreagování a pokud máte v hlavě aspoň zbytky funkčních mozkových buněk, budou vám dost překážet v jeho sledování.

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account