Chtěla jsem rušit svatbu

Zvažovala jsem, zda se přiznat, ale odhodlala jsem se. Zítra to budou dva roky od naší svatby. Trošku jsem zavzpomínala a rozhodla se, že se s vámi podělím. Chtěla jsem zrušit svatbu. Napadlo vás jak je to možné? Vezmeme to hezky od začátku.

Žádost o ruku proběhla formou krásných veršů. Když Vítek přednesl svou vlastnoručně vymyšlenou básničku ve které mě žádal o ruku, byla jsem jako v sedmém nebi. A že si dal záležet. I když jsme byli doma, měl všechno do detailu promyšlené. Včetně svíček poskládaných do tvaru srdce. Začali jsme s plánováním svatby. Stanovili jsme si termín, zamluvili na úřadě a s plnou vervou jsme začali zařizovat další náležitosti, které ke svatbě neodmyslitelně patří. 

Všechno probíhalo v klidu a pohodě. Zamluvila jsem si své vysněné svatební šaty, vybrali jsme fotografa a samozřejmě svatební hostinu. Moc jsme se na náš den D těšili. Jenže já se nemohla zbavit nepříjemného pocitu, který jsem měla. Nechápala jsem jakto, vždyť si beru přece muže svého srdce. Volbou partnera jsem si byla jistá, jenže ten pocit ne a ne přestat. Nechala jsem to být a řekla si, že jsou to asi nervy ze svatby. 

Svatba se postupně blížila. I když přišlo pár malých komplikací, držela jsem se v klidu. Jenže pak se začaly problémy vršit a já už to psychicky nevydržela. Měla jsem chuť všechno zrušit. I když jsem klidný tvor a jen tak něco mě nerozhodí, řekla jsem si, jestli mi to za to stojí. 

Jenže pak jsem si něco důležitého uvědomila. Více se dočtete zde>>