Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Líbí se mi

Smrt dětí na Lhotce...aneb umíme si pomáhat?

Líbí se mi
Smrt dětí na Lhotce...aneb umíme si pomáhat?

Smrt dětí na Lhotce...aneb umíme si pomáhat?

Dnešní můj příspěvek rozhodně nebude veselý. Ale snad povede k zamyšlení...

Na jezeře Lhotka se včera utopili dva sedmiletí vietnamští chlapečci. Právě jsem si přečetla článek od jedné maminky, v němž komentuje celé dění poté, co si všimla vietnamské maminky, hystericky pobíhající kolem jezera a hledající děti. Pro ty, kdo její příspěvek na facebooku nečetli, jen krátce...Z uvedeného vyplývá, jak byla od začátku celá situace podceněna plavčíkem i celým personálem..a hlavně to, že se našlo jen velmi málo lidí, kteří pomáhali...Úplně nejvíc bylo čumilů a nadávalů...

Bylo mi z toho smutno a okamžitě jsem si vybavila příhodu z jednoho únorového odpoledne roku 1998.

Jdu na procházku se svým malým synovcem. Procházíme se po nábřeží podél řeky, jejíž hladina se po nedávném tání trochu zvedla. V dáli zaslechneme křik dětí. Nebo snad dítěte?..V tu chvíli nevíme.

Když přijdeme blíž, vidím, jak ze stráně od vody šplhá malý - asi 6ti letý chlapec. Je celý promočený a drkotá zuby. OKamžitě mu svlékám kabát a přikrývám ho svojí bundou. "Kde bydlíš?".Nemluví, jen ukazuje k blízké bytovce. Před bytovkou postává hlouček důchodců. Vesele klábosí. Když procházíme kolem, stichnou a pozorují mě, ale nikdo nic neříká. Konečně nacházíme byt, kde zřejmě chlapec bydlí. Zvoním a po chvíli mi otvírá maminka. Říkám jí, co se stalo. Sjede pohledem mokrého chlapce a najednou zakřičí:

"Kde máš Anetku?" Sevře se mi hrdlo. Chlapec mlčí. Dozvídám se, že je autista, a navíc je evidentně v šoku. Okamžitě vybíháme obě ven a probíháme kolem party stále tlachajících důchodců směrem k řece. Nevidíme nic. Určitě bude za barákem, utěšuje matka sama sebe. Důchodci nás stále pozorují, aniž by hnuli prstem. "Kolik jí je?" Ptám se. "Tři roky"..odpoví matka a mě se hrdlo stahne ještě víc.

Za barákem také není. Máminka pobíhá dál kolem řeky, neschopna v té chvíli jakéhokoli činu  a mě je jasné, co musím udělat. OKamžitě jdu k nejbližší tel.budce a volám. Příjíždí hasiči i policie. Jakmile policajt vystoupí, ocitnu se v dalším zlém snu.

Důchodci ho obklopí a začnou nadávat. Jak je to hrozná rodina, jak matka nechává děti potloukat se kolem domu, jak choděj k řece a jak se to dalo čekat!..

Dochází mi, že museli obě Ty děti vidět i slyšet...Že mě viděli s tím promočeným chlapcem a mlčeli! Že to celou tu dobu věděli!. Přesto neudělali NIC!

Je mi špatně. Popadnu malého synovce, který tam stále postává a nic nechápe, a odcházíme se projít dál za město...Nechci, aby viděl, co se stane.... Než se vrátíme zpět, hasiči holčičku najdou. Byla v řece, zaklíněna pod kořenem. Pokoušejí  se ji oživit. Dýchá, tak ji přivolaný vrtulník rychle odváží do nemocnice.

Druhý den se dozvídám, že cestou do nemocnice zemřela. 

Je mi hrozně. Nemůžu spát. Pořád dokola si říkám, zda jsem mohla udělat víc proto, abych ji zachránila?...Asi nemohla....Ale co TI DŮCHODCI?!!!

 Vím, že největší podíl na této tragedii měla asi maminka, která dopustila, aby si tak malé děti hráli venku bez dozoru...ale přesto...  

Nebuďme nikdy lhostejní k neštěstí jiných. Každý se někdy může ocitnout v situaci, kdy pomoc potřebuje. 

A já pořád doufám, že pomáhat je lidské.

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
lemur
lemur 5. 8. 2018

Velmi smutné. Lidé by si měli pomáhat.

Odpovědět
hudlenka
hudlenka 4. 8. 2018

Hodně smutný článek, Světlanno. Když si neumí poradit děti, je to smutné, ale když nechtějí pomoci dospělí, to už je hodně špatné. Moje dcera mívala od mala kolapsové stavy a vždy, když šla se skupinkou dětí ze sousedství ven (bydleli jsme na předměstí, tak děti chodily i dále od domu), tak jsem těm dětem říkala, že kdyby se cokoliv stalo, nejen Katce, ale i jinému dítěti, aby honem někdo přiběhl domů a někdo tam zůstal... A tak za mnou jednou skupina dětí přiběhla do práce, že si Kačka zlomila nohu... a zůstala ležet na louce s tou nohou zaklíněnou...takže má smysl to dětem říkat, jen se musí častěji. Ony si to potom zapamatují...

Odpovědět
vondr.v
vondr.v 4. 8. 2018

Je to velice smutné. Také se snažím pomáhat a vedu k tomu i děti, aby věděli, že pomoc je důležitá a někdy zachrání i život. Nikdy nevíme, kdy budeme potřebovat pomoc.

Odpovědět
světlanna - Svět podle Světlany

přesně tak...díky za komentář!..

ŽENY s.r.o. v číslech

1
žena na začátku (naše Eva)
3.
rok startujeme v novém
10
regionálních Pracoven ŽENY s.r.o.
3 000
žen v průměru na jedné akci v OC
84 977
registrovaných inspirativních žen
2 922
testovaných produktů
43 290
odeslaných produktů
165 073
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.