Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Myska
Myska
Vloženo 18. 4. 2017
Líbí se mi

Školka v přírodě

Myska
Myska
Vloženo 18. 4. 2017
Líbí se mi
Školka v přírodě

Školka v přírodě

Jsou dny v životě matky, které se nesmazatelně vryjí do vzpomínek. Porodem počínaje, přes první krůčky nebo první den ve školce. Odjezd na školku v přírodě (tu první), k nim neodmyslitelně patří. Taky vám přijde, že mateřství je taková nikdy nekončící velmi sofistikovaná hra? Zvládneš jeden level, a místo oddychu je tu další a další a náročnost se stupňuje J V kapitole školka v přírodě je těch levelů hned několik. Takže když jsme překonali level - rozhodnutí jet/nejet, čekal nás seznam a balení. Jezdíme hodně často, troufnu si říct, že v balení jsem mistr, nicméně tady musí učitelky rozeznat de facto na první dobrou čí je jaké oblečení, a do kterého zavazadla to pak umístit. Moje občas bohémské dítě moc neřeší, co je její a není. Takže pečlivě popsat každou ponožku. A tady už přichází na řadu kreativita každé matky (taťkové omlouvám se, ale neznám moc chlapů, kteří chystají dítě na ŠVP). Zpět ke kreativitě - ne každý kus oblečení totiž disponuje cedulkou NAME jako oblečení z H&M. A ještě aby se tam vešlo LAVRENČÍKOVÁ ADINA J jelikož rozhodně nejsem matka, která dělá vše s předstihem, samozřejmě to připadlo na večer Velikonoční pondělí po návratu z prodlouženého víkendu. při světle lampičky (chtělo se mi napsat svíčky, ale to byste mi nevěřili jsem popisovala tu horu oblečení, protože ačkoli v kalendáři je polovina dubna, za okny přelom února a března a v Jizerkách tak únor bílý…pole sílí…. Takže na pár šortek a tričke to rozhodně není I na oteplovačky zazimované ve sklepě došlo. Pak s notebookem na klíně sesmolit seznam věcí, tisk, nacpat vše do jednoho zavazadla, uspat Áčka a ještě připravit korespondenci na celý týden – na každý den jeden pohled, hezky smysluplně a čitelně napsat. OK, takže level „příprava“ zdolán. A jdeme na odjezd. Ráno na naše poměry poměrně pohoda J jen vyřešit dilema, jestli se nalíčit (aspoň trochu) a být za matku upravenou, nebo riskovat, že budou téct slzy a pak budu matka upravená, leč připomínající velikonoční kraslici. Riskla jsem to, a pro jistotu, navzdory drobnému dešti venku, jsem si vzala sluneční brýle. Ve vlasech vypadají cool a ještě schovají, že jsem si nestihal umýt vlasy U autobusu „trochu“ šrumec, kolem autobusu se to už hemžilo těmi malými barevnými panáčky,  s plyšáčky čouhajícími z batůžků, kam jim maminky narvaly ještě svačinku a pláštěnku a lahvičky s pitím, které furt vypadávají. Ale zorientovala jsem se rychle, Adinka se vítala s kamarádkami a mě spadl kámen ze srdce (aspoň takový malý, ten počáteční). Tašky se ujal nějaký tatínek, co vypadal jak Zlatovláska z Cimrmanů. Později jsem zjistila, že to byl řidič. Hm, beru to pozitivně, na školku v přírodě je poveze Zlatovláska. To je přece pohádkový začátek! A aby toho blázince nebylo málo, kde se vzali, tu se vzali, popeláři se rozhodli plnit svoje občanské povinnosti, takže kličkovali mezi rodiči, dětičkami v pláštěnkách a i zaparkovanými auty. Když autobus otevřel a děti do něj začaly vehementně nabíhat, včetně jednoho psa – byl velký asi jako Adinka, byla ve mně malá dušička. Mrkající jsem očima jsem hledala pomoc u rodičů zkušených, kteří vypravovali již třetí dítě…takže „školkoví mazáci“. Pro jistotu jsem ještě fotila jak Japonský turista, abych něco dělala a naštěstí mě navíc zaměstnávala i Amálka. A pak se dveře zavřely a ten obří autobus spolknul ty naše malé človíčky. Adinky (no asi i můj) výraz trochu ztuhl. Nasadila jsem tedy svůj nejvysmátější úsměv a modlila se, ať už odjedou, nebo se rozbrečím. Zlatovláska naštěstí odjezd neprodlužoval, šlápl na plyn a v tu chvíli mi došlo, že moje dítě už je mimo mojí kontrolu. Že teď je v moci Zlatovlásky a jeho řidičského umění, že ji nebudu týden uspávat a ačkoliv z našeho uspávání má své mezery, přišlo mi hrozně divné, že u toho nebudu. Že si bude týden vybírat sama oblečení a bude už prostě velkou holčičkou a já mámou s další vráskou, mámou samostatnější kočičky. A v tu chvíli se spustilo slzavé údolí. Naštěstí už u toho byla jen hrstka podobně vyhlížejících rodičů a Amálka, která se slovy „ploč pláčeš maminko, já ci taky jet pyč s Adinkou“ mě objala a dal mi pusu. A tak dnes zdravím všechny rodiče, kteří každý den překonávají sami sebe, nejen pro sebe, ale pro svoje malé i větší miláčky.

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
Glady
Glady 19. 4. 2017

Odpovědět
hudlenka
hudlenka 18. 4. 2017

Je to tak...a vždy je to jednou poprvé, kdy nám dítě vylétne z hnízda...doufám, že se Adince ve ŠvP aspoň líbilo

Odpovědět
Myska
Myska 18. 4. 2017

sipeji
sipeji 18. 4. 2017

rozumím Vám.....

Odpovědět
Myska
Myska 18. 4. 2017

ŽENY s.r.o. v číslech

2 922
testovaných produktů
86 628
registrovaných inspirativních žen
165 073
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.