Od batolete ke školákovi. Konečně si začínáme rozumět

Zdá se vám, že je to s tím vaším malým neposedou nějak lepší? Že už se tolik nevzteká? Sama si moc dobře pamatuji, jak mi stály vlasy šílenstvím, když jsme prožívali období vzdoru. Měla jsem pocit, že tohle nedám. Chytré knihy, kurzy výchovy, vše mě jistě posunulo dál a zlepšilo naši komunikaci, ale opravdu k největšímu zlomu došlo, až když dítě vyzrálo, nevím, asi kolem těch 4 let. Jak to?

Dítě se  nemění podle svíček na dortu. Ale podle toho, že se přestane neustále tak vrtět a vrtošit. Z vrtocha se začne stávat opravdová lidská bytůstka. A to díky dvěma věcem. Začíná spolupracovat a touží dělat radost z více jak poloviny svého času. A vy přestanete mít pocit, že je tak nezvladatelné. Dítě SPĚJE a DOSPĚJE k tomu, že vám chce dělat radost, chce tak VAŠI LÁSKU. Učí se o ni žádat. Neumí to vždy 100%, ale učí se to. Buďte trpěliví a laskaví.

Začíná dětství           

Miminko se mění a batolí a zraje a vyrůstá. Ale ne jako larva v motýla před očima. Ale jinak – nenápadně a mysticky. Ale už ho nemusíme přenášet a bát se o něj. Prošlo v pořádku všemi nástrahami ostrých rohů stolů, kaluží, přechodů i schodů. Už může samo jít ven či zůstat v pokoji. Už není novorozeně, kojenec, ani batole, ale dítě a začíná mu dětství. Je snazší s ním vyjít a mít ho rád. Chce dělat radost, neutíká a nedělá naschvály. Chce pomoci. Chce sdílet. Chce poznávat. Chce rozkvétat.

 Činnost je nadevše

Jako batole už mluví a zdokonaluje se. Ale hra je hra. Činnost je zábava. A bude s námi mluvit skrz své dělání. A i se svým okolím. Dá ránu lopatkou a hned zatahá za vlasy. Nebude tak vysvětlovat jako my dospěláci. Ono činí. Nelíbí = činím = kousnu. Nelíbí = činím = tahám za vlasy. Batole nechce nic vysvětlovat. Ihned chce vzít a něco nám ukázat. Dítě předškolního věku už takové není. Komunikace se více podobá nám dospělým. Ale pozor není ještě dospělá!

Pláč a vztek ustupují

Reakce pláčem a vztekem byla několikaletá. Nevymizí hned, ale postupně. Ale je normální, že předškoláček je ještě velmi citlivý na své emoce a reaguje na ně pláčem či vztekem, protože je ještě neumí jinak zvládnout. Neumí si s nimi ještě poradit. Ale ustupuje to, protože umí už dobře myslet a používat řeč.

Řeč prolomila bariéru

Je to nástroj, jak si sdělovat, prožívat, chápat, poznávat. Předškoláček už jej ovládá velmi dobře a tak opět dělá velký skok k velké osobnosti. Naslouchá, vypráví, přidává se k naší řeči. Pomalu se  z něj stává předprvňáček, který si už uspořádává svůj svět. 

Podle čeho a jak si ho uspořádává, se budeme zabývat v dalším článku, kde si řekneme více o tom, jak používá paměť, jak rozumí slibům, jak nás vidí, s kým se identifikuje (s vámi  ), proč začíná být nesobecké a další věci.