Nervy nadranc a dopis Ježíškovi

Někdy má ženská pocit, že na ni všechno padá. Všechno je špatně (nejvíc  ona sama), nic se nedaří (nejvíc právě jí) a svět je šílený místo (nejvíc pro ni). A teď před Vánoci se takové pocity mnohdy ještě umocní. Znáte to? Poznáváte se? Já v tuhle chvíli naprosto přesně! 

V tomhle rozpoložení mě nejvíc rozčílí rady typu: "S úsměvem jde všechno líp" nebo "Ty naděláš! Hoď problémy za hlavu a bude." nebo "Nadechni, vydechni, usměj se na sebe do zrcadla a mysli pozitivně!". 

Jenomže já právě teď myslet pozitivně nechci! Nechci se na sebe smát do zrcadla, ani nadechovat a vydechovat....no, to asi možná radši jo. Ale tak, jak já chci. Normálně. 

A co vlastně chci? Ideálně na nic nemyslet, vypnout hlavu, trochu se porochnit v sebelítosti, zapomenout na starosti a udělat si chvíli jen sama pro sebe, kdy budu dělat jen to, co mě baví a přestanu alespoň na chvíli být máma, partnerka, uklizečka, hospodyně, time manager, kuchařka a holka pro všechno.
Moment! Vždyť za chvíli přijde Ježíšek! Už vím, o co si letos napíšu...