Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

verunZplzně
verunZplzně
Vloženo 1. 10. 2020
Líbí se mi

ŇADRO PUDLA

verunZplzně
verunZplzně
Vloženo 1. 10. 2020
Líbí se mi
ŇADRO PUDLA

ŇADRO PUDLA

Dneska jsme byli na hřbitově. Rozsvítili jsme svíčky, ometli listí a zavzpomínali na babi s dědou z Roudný. Babi byla od rány a jmenovala se Věra. Před každou jízdou autem nás nutila políbit křížek. Byl takový dřevěný, krásně vyřezávaný a měl v sobě maličký okýnko, takovou pidilupu a tou se dalo dívat do úplně jinýho prostoru. Visel na hnědý kůžičce a uklízel se do tý skříňky u spolujezdce. Nejsrandovnější na tom bylo, že jen co jsme ho opusinkovali, babi se v každý zatáčce sápala dědovi po volantu a děda s naprostým klidem ji ruce odendával a říkával: "Ale Věruško.." Děda nás rád zkoušel ze sprostých slov, uměl překrásně kreslit koně a vždycky se při jídle pokecal. Pak si ten flek snažil utřít a rozmazal ho tak, že byl dvakrát větší než na začátku. Vždycky jsem se v něm snažila něco najít. Zajíčka, Afriku, rukavici nebo třeba pomeranč. Kouřil dýmku, jmenoval se Miloš a byl zlatník. Jednou mi z drátků vyrobil náramek. Dodneška si to pamatuju. Stála jsem u jeho ponku u takovýho malýho okýnka ven a druhýho malýho okýnka do kuchyně a on mi mezi povídáním jen tak úplně jednoduše, neuvěřitelně šikovně a rychle vyrobil náramek. Fascinovalo mě to. Jak to uměl a jak to bylo krásný. Dívala bych se na něj hodiny a hodiny. Ale už nemůžu. A hrozně mě mrzí, že nemohl poznat moje děti a mýhomuže. Líbili by se mu. A on by se líbil jim.

Když jsme chodívali na hřbitov s mámou a babi, zlobily se na mě, že se dívám na hroby a čtu si jména na nich vepsaná. A nahlas. Když jsem našla nějaké děťátko, položila jsem mu kamínek na okraj a pohladila hrob. Cítila jsem se smutně a zúčastněně. Máma a babi říkali, že se to nedělá, číst si jména, ale mně to přišlo správný. Tím, že jsem je přečetla, jsem na ně vzpomínala a oni zas "ožili". Nebyli zapomenutý prach pod kamenem, ale zase skutečný lidi. A děti. Dneska jsme si je s mými dětmi a mýmmužem četli nahlas. Našli jsme kanovníka z Rakouska-Uherska a tři chlapečky, kterým bylo pět a jeden rok. A tak s velkou bolestí v srdci i teď vzpomínám na Jeníčka, Ládíka a Vojtíška. Zemřeli na přelomu 19. a 20. století anebo za války. Vzpomínám na Vás, chlapečci zlatí. Ať je Vám krásně blaze na nebesích.

Na jednom hrobu bylo napsáno: 

SMRTI SILNĚJŠÍ JE LÁSKA. 

Je to tak krásný. A je to pravda. Ta láska je tu pořád, protože ta nikdy nezmizí. Kiki mi řek, že jsme se o tom spolu nedávno bavili, ale že nevěděl, že je to pravda. Začal tomu věřit, až když si to přečetl na hrobě. Takovou sílu má vzpomínka...

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
Maruš11
Maruš11 3. 10. 2020

krásné

Odpovědět
hudlenka
hudlenka 2. 10. 2020

Pěkně napsané. Já taky vždy na hřbitovech čtu jména lidí a když vidím děti, ač tu rodinu vůbec neznám, je mi to moc líto.

Odpovědět
Kahomar
Kahomar 2. 10. 2020

hezké

Odpovědět

ŽENY s.r.o. v číslech

3 887
testovaných produktů
92 478
registrovaných inspirativních žen
210 746
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.