Na Štědrý den jsme byly samy. Ale ne o samotě

Letos jsem po dlouhé době strávila Štědrý den sama s dcerou - ukončila jsem vztah s přítelem a zároveň tatínkem mojí dcery.

Z okolí se na mě sesypala hromádka lítostných pohledů. Co budeme samotné doma dělat, proč s dcerou nejedu k rodičům, bude nám smutno, bude to divné a prázdné...

Nebylo.

Dopoledne nás přišla navštívit moje kamarádka, která tráví Vánoce také sama, popovídaly jsme si u kafe, předaly dárečky. Odpoledne si pro dceru přišel tatínek a šli na procházku – dcera tedy strávila tento den i s ním.

Když jsme pak večer pod dekou sledovaly pohádky, u televizní reklamy mi došlo, proč tolik těch soucitných pohledů.

Rodina, to jsou šťastně vypadající čtyři osoby (většinou matka, otec, dcera a syn), reklama je ve vánočním čase často rozšiřuje ještě o další, přes rok „zapomenuté“ členy rodiny - babičky, dědečky, psy, kočky. Všem září oči, když sedí u slavnostně prostřeného stolu, a rozsvítí se ještě víc, když všichni rozbalují ty krásně zabalené dárky, co leží u obřího vánočního stromečku v luxusním obývacím pokoji.

Takto nám představu Vánoc vštipuje reklama a daří se jí to opravdu dobře. 

Jenže realita, ta je opravdu často jiná.

Víte, ono si člověk jen potřebuje v hlavně srovnat a přehodnotit pár věcí, aby mohl s klidem říct, že na Štědrý den byl sám, ale ne o samotě. Kolem sebe mám fungující rodinu, která mě podrží, když potřebuji (mám na mysli moje rodiče, sourozence a vzdálenější rodinu), spoustu přátel. Byť s námi neseděli u Štědrovečerního stolu a nerozbalovali dárky.

A hlavně mám i naději, že třeba za nějakých pár let už Štědrý den s dcerou nebudeme trávit samy, ale najde si nás nějaký fajn chlap, který bude k našemu Štědrému dni opravdu patřit.