Když je Mikuláš čert ...

...tak to se pak dějí věci! Gábina napsala blog o dětské logice a o tom, že s dětmi se dá na život koukat trochu "jinak".

Tak a je to za námi. Proběhla letošní nadílka čertů, andělů a Mikulášů a Mikulášové oslavili svůj svátek. A tak jsem tak vzpomínala a taky se dost bavila nad těmi vzpomínkami, a tak mě napadlo, se s vámi o ně podělit.

Když máte doma malé zlobílky a andílky v jednom, je to vždycky zábava, ale když máte navíc jednoho jménem Mikuláš je o zábavu postaráno dvakrát.

Ano, můj syn se jmenuje Mikuláš a už si na to docela zvyknul. Stejně tak si zvykly i mé dvě mladší dcery, že jejich brácha má slavného jmenovce, co jim nosí dárečky a dobrůtky. Ale občas zapomenou a to pak na zvolání: "Tak holky, zítra už chodí Mikuláš...", odpoví: "Ale mami, Miki přeci jezdí na koloběžce...".

Před dvěma lety, to byly holky ještě docela malé (3 a 4roky) k nám zavítal Mikuláš, anděl a čert. Mikuláš byl holek velký strejda (můj brácha), anděl jejich teta, no a čertík byl náš Miki. Vše probíhalo hladce, holky byly moc hodné, s respektem k návštěvě tak akorát, povídaly basníčky, vzaly si dárečky. Ale když pohádková návštěva odešla, naše starší Amálka povídá: "Mami, Mikuláš nemůže dělat čerta, musí být jedině Mikuláš, když se tak jmenuje...". A bylo to, my jsme dcery přesvědčovali, že to nebyl on, ony nás, že byl, protože měl jeho  botky, co normálně stojí před dveřmi.

A tak jsme se nakonec ze situace nějak šalamousky dostali, holky se rozhodly nám ještě chvilku věřit a Miki byl poučen, že musí dostát svému jménu.

Děti prostě vědí, mají své pravdy, které někdy nám  dospělým nejsou jasné, nebo nás překvapují, ale mě ty jejich vysvětlení hrozně baví a vždycky mi ukazují, že na život se dá koukat zase úplně jinak.

Co myslíte?

Gábina