Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

světlanna
světlanna
Vloženo 21. 8. 2020
Líbí se mi

Jeden hektický týden v životě lehce neurotické matky a těžce flegmatického puberťáka

světlanna
světlanna
Vloženo 21. 8. 2020
Líbí se mi
Jeden hektický týden v životě lehce neurotické matky a těžce flegmatického puberťáka

Jeden hektický týden v životě lehce neurotické matky a těžce flegmatického puberťáka

Pondělí: Od rána bedlivě sleduji stránky středních škol, na kterých mají být vyvěšeny výsledky přijímacích zkoušek. Puberťák klidně pochrupává. V půl jedné první výsledky. Stav: nepřijat.

S puberťákem to nehne, já šílím. Ve dvě výsledky z druhé školy: stav nepřijat. S puberťákem to hlo, jde se najíst…Já vyšiluju a jsem zralá na panáka. Po několika telefonátech kamarádkám, které mě přesvědčují, že se pořadí určitě ještě změní a dvou skleničkách červeného, se zklidním a usínám.

Úterý: Od rána bedlivě sleduju stránky středních škol. Puberťák vyspává. Výsledky se moc nepohly, stav téměř stejný. Hovořím se školní výchovnou poradkyní, aby mi poradila co mám dělat v případě nepřijetí. Výchovná poradkyně neví co poradit. Za co bere plat, je mi záhadou.

Píšu žádost o znovupřijetí a nesu ji do jedné ze středních škol. Jsou milí, prý výsledky nemá špatné a na školu se  ASI!! dostane..

Kdy to budou vědět jistě? Až příští úterý. To už je ale pozdě, do té doby už musím zjistit, kde a na jakých školách budou dobírat a kam případně rychle podat novou přihlášku…

Šílím. Syn mi v klidu sděluje, že půjde třeba na zahradníka nebo na cukráře…Šel by i na popeláře, ale školu ani učňák  popelářský jsme zatím neobjevili.

Středa: Stav nezměněn. Vyhledávám střední školy,  které ještě otvírají druhé kolo přijímacího řízení a tudíž budou dobírat. Objevuju pekaře v  Horní Dolní, nástrojaře v Zapadákově, a tak podobně.

Večer mi puberťák sděluje, že u nás na zahradě hodlá celá jejich třída v pátek uspořádat rozlučku se školou.

Čtvrtek: Od rána leje. Kontroluju stránky středních škol. Syn stále v pozici nepřijat. Obvolávám jiné školy. Všude to samé. Plno až přeplněno…A nebo“ Vydržte jestli se bude konat druhé kolo.“  Zatímco řeším školu, syn řeší rozlučkový večírek. Zajímá ho, kde sehnat párty stan a lavice. Také si vzpomněl, že nemáme dostatečně velký gril. Já jsem si vzpomněla, že jsem nepodala žádost o znovupřijetí na druhou školu.

Pátek: Běžím do školy pro zápisový lístek a potvrzení nové přihlášky. Syn staví s kamarády pártystan. Chčije a chčije. Běžím na poštu podat přihlášku a žádost. Syn shání gril. Odpoledne smažím řízky. Syn shání drinky. Volá mi máma, že bych na ty puberťáky měla rozhodně dohlédnout, aby se neopili. Znervózním a jdu sondovat, co budou pít. Dozvídám se, že „tak různě“. Důrazně zakazuju tvrdý alkohol a odebírám se zpět do domu. Volá bratr, že bych na ty puberťáky rozhodně dohlížet neměla. Mám prý raději odjet nebo dělat mrtvého brouka, abych v případě problémů nenesla následky. Znervózním podruhé a jdu sondovat kdo, kde a s kým bude spát. Dozvím se, že přespávat tu bude pouze syn mé kamarádky Honza, a děvčata. Na otázku, s kým bude ve stanu, mi Honza odpoví, že s dvěma holkama. Ale prý se nemusím bát, protože prezervativ si nechal doma...hahaha.  No, příliš mě tedy vtipálek neuklidnil.

Volám Honzově matce, a bonzuju situaci. Bere to sportovně. Prý to spaní bude určitě ok. Jen mi prý zapomněla říct, že Honza nesmí pít alkohol. Má občas epileptické záchvaty. Ale prý se nemusím bát. Záchvat už rok neměl, a kdyby něco, má u sebe diazepam, který se má v případě potřeby podat rektálně…

„Rektálně?!...Takže jako…?“… „Jo, takže jako mu stáhneš gatě a dáš ho tam, je to čípek.“

No super, představa že budu chudákovi Honzovi před děvčaty stahovat gatě a vrážet čípek mezi půlky, mě fakt neuklidnila.

Partička se schází a zábava rozjíždí. Déšť nikomu nevadí. Ke grilování se nehrnou, zato je zajímá, kde je otvírák. Brambůrky konzumují přímo z pytlíku a frisco z flašky. Postavili ještě jeden párty stan, tentokrát pro reprobednu..Dýdžej Radek to umí..Je teprve sedm a děvčátka už halasně prozpěvují a tančí…Snažím se je pozorovat z okna ložnice, ale ve výhledu mi brání stan a strom…kruci…

Mám dojem, že to přestávám mít pod kontrolou.

Je deset. Jdu nenápadně očíhnout Honzu…Griluje špízy a vtipkuje s holkama… „Se nediv Báro, že Ti je špatně, když chlastáš nalačno, si dej aspoň řízek.“ Zaslechnu zdálky jeho chytré rady … A jé, už je to tady…Děvčátka se opila, ale zkušený Honza naštěstí „nechlastá nalačno“, a má to zdá se pod kontrolou.

Sděluji synkovi své obavy z alkoholu. “ Neboj mami, já jsem dohod s Radkem, že bude hrát něco tanečního, ať to holky vytancujou. A my kluci jsme v pohodě.“ Uklidňuje mě.

Nezbývá než doufat, že má pravdu.

Je jedenáct a začíná lejt jako z konve. Kluci a pár holek odchází, zbyde jen Honza s mým synem a šest zbylých děvčátek. Společně se zavřou v zahradní chatce. Co se tam děje, netuším a raději tušit nechci. Nespím. Bojím se, že Honza dostane epileptický záchvat a já budu muset provést akci čípek. Bojím se, že holky pozvrací postele.

A bojím se, co tam provádí můj syn.

Snažím se šmírovat oknem, ale není nic vidět.

V půl druhé se zjevuje synek. Shání matrace. Prý v tom dešti nikdo spát ve stanu nechce, tak se nacpou do chatky. Honza a šest holek. Představa, jak si to Honza rozdává se všema naráz, mi přijde přece jen příliš přitažená za vlasy, takže se trochu uklidním. Také doufám, že mezi šesti se najde alespoň jedna zodpovědná, která by dala vědět, kdyby se s Honzou něco dělo.

Ve dvě ráno usínám.

Sobota: V šest už jsem vzhůru. Pípne mi SMSka, zda je Honza ok. Doufám, že je. Pozoruju s napětím chatku. Venku vytrvale leje a vítr rozfoukal prázdné kelímky a tácky po celé zahradě. V devět se vynoří holky. Kupodivu jdou dobrovolně uklízet tu spoušť. Myslím, že je to hlavně proto, aby příliš nevyděsily rodiče, kteří pro ně přijedou. Po úklidu zvu všechny na čaj a snídani.

Když odjedou, likviduju odpadky, zbytky jídla a tuny prázdných lahví. Odpoledne prospím.

Neděle: Konečně se odvažuju nahlédnout do chatky. Nacházím pár špinavých kelímků a pod stolem ukrytou prázdnou flašku od zelené. Obaly od prezervativů se naštěstí nikde neválí. Volá mi Honzova máma. Prý si akci všichni skvěle užili a tak se Honza rozhodl, že na konci července uspořádá ještě jednu párty u nich na zahradě.

No super!   Ať si to užijí zase někde jinde! Jen doufám, že to všichni přežijí ve zdraví!..))

A já zítra mohu opět řešit akci přijímačky.

 

 

 

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.

ŽENY s.r.o. v číslech

3 887
testovaných produktů
94 786
registrovaných inspirativních žen
210 746
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.