Děti jsou čisté nádoby a nasávají jako houby naše myšlenkové vzorce, postoje a přesvědčení. A my je často plníme svými strachy a obavami.
Chceme je varovat, aby nebyly zklamané, aby byly připravené, co je může potkat. Chceme je ochránit a tak jim stále radíme a nenecháme je samé rozhodovat. Zrazujeme je z jejich rozhodnutí, vymlouváme jim jejich sny a přání, strašíme je co by se mohlo stát, protože MY přeci už víme, už jsme něco zažili.
A tak na ně přenášíme své strachy, nedůvěru v běh života a naše přesvědčení. Tak rádi bychom na sebe za ně vzali všechnu tíhu světa, vytrpěli jejich bolístky, starosti, umetli jim cestičku.
Myslíme si, že je to z lásky k nim. Je to jen ze strachu!
Láska je totiž důvěra, že každý prožívá to, co potřebuje a že to zvládne.
A tak i ony to zvládnou.
Děti od nás potřebují jen lásku a důvěru v sebe sama. Potřebuji chválit a podporovat, aby si věřili, že zvládnou cokoliv, aby si byli vědomí sebe.
A měli by mít pocit, že jsme tady pro ně, když nás budou potřebovat.
Vždyť i dospělý člověk občas potřebuje “máminu náruč.” 
Naše děti potřebují vědět, že i když udělají cokoliv, ať se rozhodnou jakkoliv, stejně je budeme milovat.  
Že mohou dělat chyby a nemusí být dokonalí, abysme je měli rádi.
Dejme dětem křídla, aby mohly dosáhnout svých snů a pevné kořeny, aby se měly kam vracet

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account