Co potřebují naše děti? Stejně jako my uznání a pochvalu

Znáte to? „Netrhej pořád ty kytky, jsou hezčí venku, nemáme je už kam dávat!“ „Proč zase taháš domů ty kameny, vyhoď je zpátky ven.“ Dítě vám podává kytičku polních kytek a těší se, že vám udělá radost a vy jen hudrujete a zase moc přemýšlíte, proč je nemůže trhat a kam je zas dáme. Stop. Proč hezkou a příjemnou situaci hned převádět. To jsme celé my.

Víte, proč to dítě dělá?

Nejvíc ze všeho na světě nám chce dělat radost. Někdy se mu nedaří, někdy to udělá špatně, někdy se to nehodí, někdy se to nepovede. Ale touží po tom a snaží se. Ale už ten fakt, že nám někdo touží dělat denně radost a věnovat tomu více jak polovinu svého času, tak to musí stačit každému rodiči, každé mámě k tomu, aby vůči svému děťátku byla trpělivá a laskavá. Stačí krok vedle a zraníte ho.  Došlo totiž do věku, kdy už téměř vše umí a má volné ruce a mysl na to se věnovat vám. Psychologové vyzkoumali, že z více jak poloviny času se dítě snaží dělat radost. Hlavně MÁMĚ.

Jaký to je pocit?

Když vám každý den manžel bude nosit snídani a čerstvé květy do postele a ty vajíčka nebudou stále ono a ty květiny budou nehezky utržené a vy neoceníte tu snahu, vykašle se na vás. Půjde dál. Půjde za láskou a uznáním, jinam.  To samé udělá dítě. Ale ještě ne teď. Ještě teď se bez vás neobejde. Za chvíli (…a ta chvíle je jen pár let…) ale ano.

Chce uznání – to jsem dobrej, co?

Od miminka stokrát denně chválíme úsměvem, pohlazením, slovem. Ale najednou jakoby nám přišlo, že dítě už je velké a vlastně dospělé, protože je předškolák, tak od toho opouštíme. Ach ta chyba. Kolikrát žena denně potřebuje být pochválena? Jak to potěší a posune a rozzáří? Tak přesně tolikrát naše dítě. A touží po tom tak, že si o to říká. Někdy až vynucuje. A děti dělají to samé. Vynucování je ale chyba rodičů, že neuspokojí jeho potřebu. Vždy se najde, co je možno pochválit. Dítě se potřebuje se ujišťovat a potřebuje být ujišťováno.

Někdy takové věci mohou působit tak, že v nás vyvolají odpověď – no jó /mávnutí ruky/ nevytahuj se. Ale to je velká chyba. Ani nám mámám by se nelíbila odpověď od manžela na naši otázku: Jak ti chutná jídlo? „No, normální knedlíky a omáčka.“ A naopak takové odpověď: „Ženo, opět na jedničku“, nám rozzáří den, některým i týden a také upevní sebevědomí.

Předškolák více než kdy jindy touží po pochvale

Pamatujete na začátek našeho povídání? Dítě chce dělat radost! Touží vám tak projevit lásku. Předškolní dítě až z 60% svého času. Usilují o něj. Usilují i o to, abyste jim projevila lásku uznáním. To je pochvala. Naslouchání. Pohlazení. Milé gesto. Úsměv. Pokud mu jej nedáte či budete brát na lehkou váhu, neděláte dobře. Když vám se nedostává uznání od partnera, jste smutná, osamocená, nemilovaná, i když máte 325 kamarádek. Dítě je ještě citlivější. Vždycky na to myslete!