Cesta k vnoučkovi: Odvážná dobrodružství babičky na dálkovém autobusu

Mojí dceři Petře se v lednu narodil chlapeček Jeremy. Bohužel žijí se zeťem Dennisem ve Švýcarsku tak je mám trochu z ruky. Byla jsem u nich na týdenní návštěvě, to už byly malému 3 týdny. Absolvovala jsem svoji vůbec první docela děsnou 10 hodinovou cestu dálkovým autobusem od nejmenované společnosti protože za reklamu rozhodně nestojí. Ale musím říct, že to rozhodně stálo za to přetrpět, protože vnouček je moc krásný chlapeček a babička si ho hned uzurpovala pro sebe, jak to jen šlo, maminka nakojila a už ho měla babi :-D. Přebalovala jsem, koupala. Na to, že jsem naposledy přebalovala miminko před cca 22 lety, tolik bude dceři v dubnu, jsem si myslím vedla docela dobře :-).

Trošku byl problém s oblékáním tolika zimních věcí, ale už pořídili šikovnou kombinézku tak to bude mnohem snazší. Tahle zima nenabízí zrovna pěkné počasí, ale, jak to šlo chodili jsme ven na procházku, do obchodu nebo jsme absolvovali cestu vlakem k dětskému lékaři, protože žijí v malinkém městečku kde takové služby prostě nejsou musí se jezdit do větších měst. Ordinace byla moc pěkná jako čerstvě vymalovaná, milý usměvaví lékaři i sestřičky, pokud je tak smím nazvat. Slečny nás totiž vítali na recepci a pak když po vyšetření šla dcera vnoučka ještě nakojit před cestou tak jedna z nich se přišla podívat jestli něco nepotřebují a poradila ještě, jak se nejlépe posadit a ukázala, jak se má správně podložit takovým polštářem ve tvaru podobném banánu, aby to bylo co nejvíc pohodlné pro malého i pro maminku. Bylo to moc milé, jak se věnují pacientům.

Jeremy je zlatíčko cestu tam i zpět prospinkal. No užívala jsem si maličkého co to šlo. Týden utekl, jak nic, bohužel déle se zdržet nešlo. Trošku jsem si v autobuse poplakala nechtělo se mi loučit. Cesta zpět byla mnohem lepší, pouze 8 hodin jízdy, méně zastávek, odpadly kontroly na německé a švýcarské hranici. Tak jsme hezky svištěli. Peťulka mi našla společnost Nobles line, dole restaurace nahoře se sedělo, pohodlné sedačky a hlavně prostor pro natažení nohou no paráda. A velmi důležitý doplněk překrásné wc, takové bych chtěla mít doma, úžasná věc :-D. Dále nabídka občerstvení, jídla, různých mlsků, pití a dokonce teplá snídaně v ceně, kdo měl zájem. Já si nedala jsem moc nervózní při cestování, něco podobného jako jít k zubaři :-). Dojeli jsme dobře a při výstupu jsme dostali croissant a jablíčko.

A celé to stálo ještě o dost méně než jízda tam, takže velké překvapení a hlavně spokojenost, mohu jen doporučit. Příště jedině s Nobless line a je to dokonce naše česká společnost a jejich oba řidiči byli moc milí a ochotní. Nerada bych končila jako reklama na dopravní služby :-D, ale komu čest tomu čest. S dcerkou máme každodenní kontakt přes internet, dnes to není problém, mám každodenní dávku nových informací a fotek Jeremyho, ale není nad osobní kontakt, to mě moc mrzí. Nic s tím nenadělám, jsem trochu klidnější, že vím, jak a kde žijí, že se jim daří dobře a Dennis je šikovný mužský co se umí postarat o rodinu. Lákají mě ať jdu žít k nim, ale mě to moc spíše vůbec neláká jít žít do Švýcarska, učit se němčinu nebo spíš švýcarskou němčinu, zjistila jsem totiž, že není němčina jako němčina. Tak ještě uvidím, ale moc šancí tomu nedávám a taky bych si ráda dala do kupy svůj život …

Zdroj foto:Pixabay.com

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account