Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

evionka
evionka
Vloženo 19. 7. 2016
Líbí se mi

Bábovky

evionka
evionka
Vloženo 19. 7. 2016
Líbí se mi
Bábovky

Bábovky

Bábovka…..tu obvykle peču v neděli a pokaždé je jiná. Existuje mnoho druhů bábovek, bábovka olejová, bábovka tvarohová, bábovka mramorová, dokonce i bábovka z kuřecího masa. Pokaždé je jinačí, ale vždycky přijde k chuti.

Bábovky – na první pohled stejné, ale každá je trochu jiná. Bábovky – holky, ženy, babičky……

Román Bábovky je soubor dvanácti povídek od spisovatelky Radky Třeštíkové. 12 žen, 12 příběhů, které se navzájem prolínají a ovlivňují možná víc, než by si sami aktérky přály. Dohromady se tak doplňují a vytvářejí příběh obyčejného života.

Je to první kniha, kterou jsem od autorky četla a přečetla jsem jí za dva dny. Spisovatelčin styl je svižný a zároveň jde pěkně od ruky. Navíc popisuje charaktery osob ze současné doby, takže se tam může najít každá z nás.

Mě osobně nejvíc zaujala poslední povídka „Čínská váza pro nikoho.“ Už i to jméno, paní Dobrovolná. Dobrovolně si sama na sebe uvázala bič v podobě postiženého dítěte, o které se sama starala hodně let? Dobrovolně se vzdala sama sebe a svojí práce ve prospěch svého dítěte? Dobrovolně zapomněla na to, že někde existuje jiný svět v podobě klapajících lodiček a tlachajících kolegyň? A co tatínek, jestli tak mohu označit toho mizeru, který jí to dítě udělal a pak utekl?

A co pak? Když už jí došly všechny její síly a už se nemohla starat dál? Ocenil to vůbec někdo, nebo naopak. Anebo pak byla označena za příliš starou a příliš hloupou jenom kvůli tomu, že se tolik let starala o svoje vlastní dítě?

Toto téma je pro mě příliš osobní a právě touto povídkou mě Třeštíková zasáhla. Několik let jsem byla maminkou dítěte uznaného jako osoba dlouhodobě zdravotně postižená, takže znám tyto pocity. Bohužel. Naštěstí to je už pro mě ale minulost, o to víc mě dojme každý takový příběh. A nejenom v knize.

Nedávno jsem stála v řeznictví. Nakupovala jsem maso a už jsem stála u kasy a čekala na zaplacení. V tom se k pokladně přihrnul postižený mladík a to, že je postižený jsem odhadla na první pohled. Za to může moje několikaletá praxe na dětské psychiatrii. Paní prodavačka se na něj mračila, takže jsem jí pohledem odsoudila za její nehorázné chování. Nemůže za  to, je nemocný.

O kus dál stála jeho maminka. Tichá nenápadná žena v šedivém oblečení s apatickým výrazem v tváři. Možná další paní Dobrovolná. Možná už byla dávno zvyklá, že její syn budí pohoršení ve svém okolí. Možná už byla tak otupělá, že to už ani nevnímala a mlčky přijímala svůj osud. Nemohla jsem dělat nic, takže jsem k ní aspoň vyslala krátký povzbudivý úsměv.

Tady mě vždycky napadne slavná věta našeho dětského kardiologa, který se mě jednou snažil povzbudit. „A CO JAKO MÁME DĚLAT? MÁME JE SNAD STRČIT DO OHRADY?“

Stejně se Třeštíková na paní Dobrovolné vyřádila. Chudák, kromě toho, co všechno musela snést, tak se jí ještě na konci povídky snaží oloupit o její vzácnou čínskou vázu. Konec je takový neurčitý, možná přežila a možná také ne.

Kdo ví. Kdo ví, co bude dál.

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
Amanda
Amanda 19. 7. 2016

Mám

Odpovědět
hudlenka
hudlenka 19. 7. 2016

já jsem od Radky Třeštíkové četla minulý týden knihu: Dobře mi tak....zpočátku jsem se nemohla začíst, vadilo mi, že je hlavní hrdina a vypravěč muž, ale pak jsem ji přelouskala za dva večery...jiné knihy neznám od RT.

Odpovědět
Lottie
Lottie 19. 7. 2016

Knihu sice neznam,ale vas clanek me velmi zaujal...premyslim nad prectenim...

Odpovědět

ŽENY s.r.o. v číslech

3 887
testovaných produktů
88 644
registrovaných inspirativních žen
210 746
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.