
Co bych k tomu mohla říci? Někdy hodně bolí, je nepříjemná, ale skoro vždy se ukáže, že byla důležitá a vlastně pro dobrou věc. Občas nás dokáže hodně nakopnout, i když o ní pochybujeme a často za ní děkujeme.
Znám spousty lidí, takzvaných konzerv, kteří změny odmítají v jakékoliv podobě, ale přitom jsou schopní na ní neustále remcat a až za čas jsou ochotni připustit, že měla svůj smysl a dokonce za ní i poděkují.
Moje první velká změna mě potkala příbližně dva a půl roku zpět. Psal se rok 2012 a já po dlouhé době dostala nabídku, o které jsem hodně přemýšlela a konzultovala jí se svou rodinou. Vše klapalo dle plánu a pak přišel den D, kdy jsem měla oznámit, že na apríla bude vše jinak. Tak stažený žaludek, slzy v očích a hlas, který se klepal už při pozdravu, jsem dlouho nezažila. Když jsem ze zebe vykoktala úplně vše, utřela slzy, tak každý, kdo ten den seděl v oné místnosti, musel slyšet obrovskou ránu a snad i vidět kámen, který ze mě spadl ….
Tento rok pro mne je hodně změnový a já si díky předchozí zkušenosti říkám, zda přišel ten správný čas, udělat zase vše jinak. Kolik informací a kolik strachu potřebujeme k přijmutí změny? Sama pořádně nevím. Co vím ale na sto procent je, že se chci mít lépe a rozhodně nechci skončit tak, že za pár let budu sedět a říkat:”Kdybych tenkrát …..”, mohlo být vše jinak. Kde jsem mohla být? Ne, takhle opravdu ne. Dokázala jsem toho hodně a věřím, že ještě dokážu. Chci znovu zažít ten úžasný pocit, úsměv, který se objeví sám, motivaci a sebevědomí. Usínání s pocitem, že dokážu vše ….
Za sebou mám spousty práce na sobě, pro sebe a pro mé nejdražší. Zjistila jsem, co mám ráda, co mě baví a naplňuje a přesně tohle bych přála každému z vás a mým “konzervám”. Odhoďte konečně stereotypy, strach a začněte žít. I ten největší realista má svou představu spokojeného a svého života. Dovolte sami sobě prožít život, tak jak chcete vy a ne tak jak vám to určuje společnost nebo vaše okolí. Pusťte k sobě pohodu a klid, která se dostaví s pocitem uspokojení a s tak nakažlivým úsměvem, který vám bude závidět kde kdo
Jak by řekl můj dobrý kamarád: “Letś do it Don´t worry be happy.
Místo, kde můžeš psát a diskutovat
málokdy si troufnu
Bez životní změny bych dnes nebyla tam, kde jsem. Určitě je třeba si troufnout a pak jsme překvapeni, k jakému cíli nás to dovede.
Ano, zěmny jsou třeba. Ale nedočetla jsem se, jaké změny Vás vlastně potkaly a proč slzy, strach a rozklepaný hlas? Bohužel jsem tento blog asi příliš nepochopila. mě osobně nic moc neříká.
niekedy treba zmenu