Žena má být u plotny, maximálně dělat asistentku ředitele! Souhlasíte?

Je to neuvěřitelné, ale tohle není jen mužský názor, ale dokonce názor i některých žen. Žena, máma především, přece nemůže vykonávat žádnou důležitou a zodpovědnou práci, protože se na ni stejně nebude soustředit: bude přece myslet na to, že musí vyzvednout děti ze školky, že musí se staršími udělat úkoly do školy, bude přemýšlet nad tím, co uvařit manželovi k večeři. 

Názor, že jakmile má žena děti, nedokáže vykonat práci dobře, efektivně a vůbec nemůže být výkonná, je bohužel velice rozšířený. Stejně jako domněnka, že by v žádném případě neměla podnikat. A rozhodně ne, když je na mateřské či posléze na rodičovské dovolené.

Matka na rodičovské dovolené se má plně věnovat dítěti a rozhodně se nerozptylovat jinými aktivitami. Jinými slovy, má klidně živořit na hranici chudoby. Hlavně, aby ji okolí neodsuzovalo, „že dětem krade dětství“, „že se nedostatečně o děti stará", „že je kariéristka" apod.

Přijde vám to alespoň trochu absurdní, nebo se s tímto postojem a názorem ztotožňujete? Existuje velké množství překážek, kterým musí žena čelit. A za těmito překážkami stojí předsudky. Ať už ze strany společnosti, ze strany zaměstnavatele nebo partnera – ale rozdíly panují i mezi generacemi.
Ale pozor. Tyto předsudky ovšem nejsou to nejhorší, s čím se žena musí potýkat. Daleko horší je, když se s tím žena ztotožní a postaví si překážku ve své hlavě. V podobě podhodnocování sebe sama: „Jinam než k plotně nepatřím, co si o sobě vlastně myslím?“ Kritikou své osoby: „Měla bych se na 100 procent věnovat dětem a zapomenout na budování kariéry, to přísluší jenom mužům.“ A celkově ztrátou sebevědomí...

Velmi často si na sebe klademe příliš vysoké nároky, chceme být perfektní, a dokud něco není perfektní, není možné to nikomu prezentovat. Podhodnocujeme sebe a svou práci, neznáme svou hodnotu a tím máme špatnou startovací pozici při vyjednávání – například o platu při nástupu do zaměstnání. Slyšely jste někdy na přijímacím pohovoru otázku: „Jaká je vaše představa o platovém ohodnocení?"

Určitě ano. A řekly jste vždy cifru, která by dané pozici odpovídala, nebo jste sebe a svou práci podhodnotily, mnohdy až o několik desítek procent, protože jste se bály, že byste práci jinak nezískaly? Kvůli předsudkům, kterým čelíme a které přijímáme za své, ztrácíme sebevědomí, a kvůli tomu máme problém se prodat tak dobře, jak bychom mohly.

Jak z toho ven?

Je potřeba se pořádně poznat. Poznat své silné stránky, ty budovat a posilovat, uvědomit si, že na pracovním trhu mám stejnou hodnotu jako muž. Musíme si uvědomit, co nebo kdo nám brání v rozletu. Taky je potřeba nedělat to, co my ženy máme velmi v oblibě. Nedomýšlet si. Netrápit se tím, jestli nás někdo bude odsuzovat, že pracujeme s malým dítětem. Zaprvé: nikdo na to nemá právo. Zadruhé: pokud s tím má někdo problém, je to pouze jeho problém, ne váš. A zatřetí: nikdo jiný než my samy náš život nežije. A nesrovnávejte se. S nikým a nikdy. Stejně jako není dobré srovnávat děti (že tohle již sedí, chodí, mluví, je bez plen apod.), nesrovnávejte se s jinými ženami.

A zkuste si položit otázku, co pro vás znamená být úspěšná. Budeme se tomu věnovat příště .