
Předem se omlouvám za chyby, prostě ráda peču, ikdyž mě to neomlouvá, český jazyk není mou silno stránkou.
Psala jsem nyní email Bobot, tak trochu jsem si zavzpomínala na dětství. Jak se peklo s babičkou, která už kouká tam z pekařského nebe Měla krávu Barču (hnědá plus světlé fleky), nádherné oči, jako každá kráva. Ráno v 4.30 hodin dědovi i babi hlásila, že má hlad. Vstalo se, krmilo se, dojilo se. Ten tvaroh z poctivého mléka, tvaroh v hnědém kastrůlku, chuť do smrti nezapomenu. Nedávno jsme s maminkou vzpoměly. No a když bylo vše nakrmené, šlo se péct. Ať už byla svatba, posvícení, oslava, Vánoce, od paní Stupecké pečení bylo výborné. Jak se mi nechtělo, občas mi vše lezlo krkem, vstávání, polštářek pod koleny, aby nebyla ze země otlačená. Zasednu v kleče k lince a zdobím, vážu koláčky, mašluji, dávám žmolenku... Končilo se okolo poledního na jídlo, kdy děda šel na oběd, potm se dodělalo, co bylo potřeba a další šichta, mytí nádobí, úklid kuchyně žádné stroje, myčky, vše ručně... Poctivě.
Tak a peču po letech taky. Něco umím díky babičce, ale mnoho se ještě budu učit babi by jen koukala, co je modernosti, co vím, že by vyžila myčku, ale co by nechtěla, aby těsto kynuté, prošlo zaděláním díky stroji. Vůně, když mýcháte těsto, bublinky v něm, to Vám stroj nenahradí Pokud ovšem neděláte tisíckoláčků a podobně. Takže po očku se babi přiznávám, že zadělávám těsto ručně, pro vůni, dojem, abych postup nezapomněla, ale pokud je toho více? Šup do hnětacího stroje
Jednou jsem po dlouhédobě dělala vázané koláče a nemohla jsem si vzpomenout, jak se vážou, aniž by se v troubě rozpojili... V duchu jsem si na babi vzpomněla a hned slyším "Jak toděláš, to musíš takhle... no a máš to, dej to na plech, dej je víc k sobě" Jako kdyby stála vedle mě. Od té chvíle vím, jak je točit, aby se nerozmotali
Děkuji bábinko
Jo a taky jsem se rozhodla, že si založím firmu, která bude učit pani prodavačky balit chlebíčky a zákusky tak, jak se má - střechou všude do krabic nedávají a balit neumí
To ale zase v jiné kapitole
Místo, kde můžeš psát a diskutovat
vzpomínky jsou náš největší poklad
taky často vzpomínám na prarodiče
Taky často vzpomínám na babičku
Každý máme na někoho vzpomínky,ale ve spěchu troch zapomínáme