Ztracená v davu, ztracená v městě,
stále však pokračuji na své životní cestě.
Životní eskapády, pády,
nojono, zřejmě mají mě rádi.
Žádná ironie, toto pravda jest,
neboť každá klec rovná se štěstí zvěst!
Pád na držku bolívá, oukej,
no co, tak zase upustíš slanou krůpěj.
Životní eskapády, pády,
však já vím, tam nahoře mají mě rádi.
Pomáhají mi na cestě,
když neposlouchám, použijí drsné kleště.
Nejsem žádný slavík v kleci,
mám svobodnou volbu, přeci!
Někdo pláče, jiný zase zpívá,
záleží, z jakého úhlu pohledu kdo se dívá.
Zpívání, zpívanie radost hlásí,
zpívej, i když naděje občas se vytrácí.
Nu což, taky jsi jen člověk, dovol si padat,
neřeš, jak budeš pak před ostatními vypadat.
Okolí odpadá, duše se probouzí,
šťastné vyhlídky vstup svůj Ti nabízí.
Přijmi jej a hned,
roztaje vnitřní led.
Led chladný a zbytečný,
čeká Tě šťastný život, skutečný!
A pak budeš sám sobě za výdrž vděčný 😉
Výdrž! Vydrž!
VÝZNAM
I když si uvědomujeme, že pády k životu patří a jsou pro náš růst důležité a defakto nezbytné, tak si zakopnutí vyčítáme. Jsme na sebe tvrdí. Bojíme se dělat chyby, kor když se opakují stále dokola. Někdy můžeme chtít naši snahu vzdát a zůstat právě tam, kde jsme. Zkrátka rezignujeme. I tento okamžik k životu patří, to však není důvod předchozí snahu jen tak zahodit. Vím, že se to hezky lehce řekne, vydržet, realita zas tak moc sluníčková obvykle nebývá. Tento argument však stále neomlouvá fakt, proč TO vzdát.
Osobně jsem se do bodu totální beznaděje dostala již několikrát a to jsem si vždycky o sobě myslela, že se to zrovna u mě stát nikdy nemůže. Avšak stalo se. A co bylo pak? Chvíli jsem si v tomto stavečku zůstala a pak jsem to nevydržela. Prostě jsem nahoru rezignačně samu sebe odevzdala, ať si se mnou dělají, co chtějí, že já už zkrátka nevím, co konat dál. A pak se vždycky, fakt vždycky, stal zázrak. Buď se objevila osoba, co mi pomohla, nebo se odehrál zázrak, který mě znova nakopl do života. Vždycky, vždycky, vždycky…
Náš rozvoj se nemusí obejít bez slz, nevyčítejme si je, pláč k životu patří stejně jako radost a smích. Ovšem nepleťme si pláč s destruktivní sebelítostí. Všeho se zdravou mírou.
Okolí se nám může pro naše slzy a držkopády vysmívat, to však neznamená, že mají pravdu. Ostatně, opravdu se chcete řídit kritikou od někoho, kdo nikdy nespadl, protože nikdy nic sám nezkusil? A nebo když už zkusil a párkrát selhal, vykašlal se na to a je teďka tam, kde je? Kdyby byl daný kritik se svým životem opravdu spokojený, nevěnoval by čas na kritiku Tebe! Naopak, podpořil by Tě 🙂
Opravdu neber ohledu, jak se na Tebe při pádu ostatní dívají. Protože fakt, že děláš chyby či padáš, jednoduše znamená, že se snažíš. A každá snaha rovná se vynaložená energie, která se Ti jednou vrátí 😉
A jednou sám/sama sobě za výdrž poděkuješ 😉
…
Pokud Tě zajímá, jak objevit svůj vlastní potencitál a využít jej ve své kariéře, vyzkoušej kurz Úspěch v kariéře od Mindful-life.
Pokud Tě zajímá pochopení a práce s vlastními emocemi, doporučuji kurz Emoční inteligence od Mindful-life.
