Do rozsáhlých a neznámých vod běžeckého sportu jsem se vnořila zhruba před půl rokem. Zpočátku jsem se opravdu osmělovala velmi pomalu a spíše se plácala než že bych se odrážela mocnými tempy. Avšak vytrvala jsem.
Včera jsem trhala zasloužené ovoce v podobě prvního velkého závodu. “Ulhalf”, tedy půlmaraton v Ústí na Labem. Heslo závodu “All runners are beautiful”. Nebudu si tu stěžovat na všechny strasti, kterými jsem musela projít než jsem se probojovala na start štafety. Ani se chlubit cílovým časem. U čeho bych se chtěla zastavit je právě tenhle “hashtag”, který je na maratonech od společnosti Runczech vidět na každém mantinelu. Všichni běžci jsou krásní. Dlouho mě nic tak nechytilo za srdce jako tohle motto.
Když jsem se totiž ještě před startem “své” části dívala na barevný proud těl, na nichž se stahovaly svaly námahou, obličejů plných námahy, ale i odhodlání, shledala jsem, že je to pravda. Všichni běžci jsou krásní, ať malí, velcí, zrzaví, velké zub, malé zuby, žádné zuby. To je jedno. Na startu se smazávají všechny naše obvyklé normy, soudy, rozdíly v příjmech a váze a lícních kostech. Nejde vlastně ni o to, kolikátá doběhnu (vyhraje to stejně neodvratně jakýsi etiopan).
Samozřejmě jsem soutěžila. Líbilo se mi předběhnout druhé a když mě oni předbíhali, měla jsem vztek. Ovšem někde v sobě jsem cítila, že je to jedno. Běžíme. Teď běžíme. Nic dalšího. A všichni jsme krásní. Proto běháme.
Závěrem chci vyjádřit velké díky samotnému Runczechu za dobrou organizaci, všem divákům za podporu a výkřiky “To dáš” a “Přidej”, protože i ty mě opravdu nakopli. Budu se těšit na příště.
