Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

avatar
Marta Novotná
Vloženo 25. 3. 2016
Líbí se mi

Udělat krok

avatar
Marta Novotná
Vloženo 25. 3. 2016
Líbí se mi
Udělat krok

Udělat krok

"Podělím se s vámi o zajímavý článek":

1.Bolest nás posouvá vpřed

Emoční bolesti se nedá utéct. Můžeme změnit práci, partnera, domov, ale ona je všude s námi. Někdy je tak strašná, že se nedá vystát.

A to je její princip – je nesnesitelná.

Pokud člověk něco nemůže vydržet nebo snést, je mnohem ochotnější ke změně. A jsme u toho. Už víte, co je horší než bolest? Ano, pohodlí.

Kdykoli cítíme, že to špatné ještě sneseme, že to je „v pohodě“, začne naopak náš devastační proces. Nechceme víc. Nechceme změnu. Smíříme se s tím, že nebude líp.

Jestliže se ale cítíme tak nespokojeni, že prostě nemůžeme zůstat stát na místě, pak uděláme krok. ZKUSÍME změnit svůj život.

A vtom, jak se rozchodíme, bolest začne ustupovat. A my – ke svému údivu – zjistíme, že ta bolest byla způsobena především tím, že jsme stáli.

Jako když příliš dlouho stojíte na nohou… Stačí vykročit.

 

2. Bolest nás posiluje

Na těle neexistuje tlačítko, kterým bychom bolest vypnuli. Po určitou dobu nepolevuje a s námi pořád. I to je její princip.

Jen zátěže, které MUSÍME držet, nás posilují. A v případě emoční bolesti si uvědomujeme, že události se pouze nedějí. Především se do nás promítají. Jako by každá špatná událost měla ostrý hrot a vrývala se do naší paměti. Jako memento. Něco, co už nezapomeneme.

Paměť máme plnou takových zapsaných bolestí. Musíme je ovšem správně číst. Nemají nám připomínat, co všechno jsme kdy nezvládli. Mají nám připomínat, co všechno jsme v životě překonali a z čeho se ponaučili. Thierry Nataf dokonce říká: „Všechno špatné jsme v životě potřebovali.“

Jak tohle může říct?

Nuže, představme si sval. Když ho posilujeme, bolí – ale současně také roste. Zvyšuje svou kapacitu, sílu, výdrž. A totéž se děje nám. Ano, my bolestí rosteme.

Jasně, bolí to, když nás kamarád podvede; když se přistihneme ve vztahu, který přestal fungovat… Ale to všechno jsme do svého života přitáhli – člověka, který nás zradil, nebo se kterým jsme sami (třeba i vlastní vinou) přestali komunikovat.

Není to ostuda. My jsme to POTŘEBOVALI. Jen díky tomu se můžeme ponaučit, vyrůst a stát se lepší osobou.

3.Bolest nám dává zkušenost

I když to nikdy hned nechápeme, bolest je naším nejlepším učitelem.

Nejdůležitější životní lekce přijímáme přes své pády. Je to neobvyklý způsob, kterým nás život školí, nicméně účinnější neexistuje.

„Když se upřímně ohlédneme do minulosti, je v ní spousta bolestivých zkušeností,“ řekl Nataf. „Teprve ale při zpětném pohledu, když již známe svou budoucnost, chápeme, že ať se stalo cokoli, MĚLO se to stát. Mezi lidmi, kteří pomáhají druhým, najdeme spoustu těch, kteří měli strašlivou minulost. Jak to, že právě tak skvělí lidé prošli peklem? Protože tu skvělost v nich vytvořilo to, co zažili.“

Lidé, kteří zažili krajní bolest, za prvé už nikdy nechtějí nic podobného opakovat a za druhé dokážou se vcítit do těch, kdo ji prožívají.

Lidé, kteří nikdy neprožili to, co já, nemohou pochopit, proč jsem založil FirstClass, proč se zabývám každým případem, každým dotazem, každým problémem, i kdyby byl sebemalichernější. Protože vím, že bolest je blikající kontrolka oznamující, že se v životě děje něco špatného a že je nutná změna.

Hlavně ne zůstat v pohodlí a smiřovat se s tím, co nás trápí. Právě nesmíření se s bolestí nás motivuje a inspiruje hledat cesty, jak z bolesti ven.

A ony vždy existují. Kdo hledá, najde. Jen je důležitá opravdu velká bolest. Nestravitelná. Ta, která nás prostě nenechá stát na místě.

„C’est bon, c’est bon.“ Zní mi v uších Thierry Nataf. A hlavně jeho dodatek:

„Mnohé úspěchy by se nezrodily bez toho, kdybychom neprožívali opravdu velkou vnitřní bolest. Nikdo ji nemá rád, přitom ji potřebujeme pochopit jako součást naší cesty. Jako nejlepšího přítele, který nás vede k nejdůležitějším krokům, jaké potřebujeme.“

 

zkrátka a dobře: co tě nezabije, to tě posílí 

 

Místo, kde můžeš psát a diskutovat

Pro možnost vložit komentář musíte být přihlášena.
Jankkas
Jankkas 25. 6. 2020

Odpovědět
Maruš11
Maruš11 4. 4. 2020

super

Odpovědět
Tamara
Tamara 29. 3. 2016

Pěkně napsané. zažila jsem spoustu bolesti (jako každý), ale jdu dál.

Odpovědět
Markéta - Event Specialistka

Je bolest.. a bolest! Někdy stačí konstatování, že bolest prostě je... že existuje... protože když je za hranicí snesitelnosti, může se stát, že člověk ten pocit zavře..popře... a ten pak číhá...čeká jak tikající bomba... A překonání toho, co přijde pak, je jako vstup do nové dimenze. Jak bájný Fénix zemřít a znovu se zrodit z popela. Všem hodně síly

Odpovědět
Jíťa
Jíťa 26. 3. 2016

Krásný článek, který mě přiměl zamyslet se nad tím, jestli bolesti, zklamání a pády, které jsem prožila, mě posunuly dopředu. Je spousty pravdy v tom, co je zde napsáno. Děkuji za článek. FirstClass znám velmi dobře a mám ho již léta v hledáčku zájmů. Tedy děkuji i za něj a nový časopis, který letos spatřil světlo světa. Je super.

Odpovědět

ŽENY s.r.o. v číslech

3 887
testovaných produktů
102 424
registrovaných inspirativních žen
210 746
vložených hodnocení

Chci odebírat novinky na svůj email.